Vítejte
v živočišné říši divů, kde ještěrky chodí po vodě, hmyz se vydává za květiny,
žáby dovedou vstát z mrtvých a žraloci mohou zplodit potomka úplně sami, aniž
by se pářili. Nádherně ilustrovaný atlas vzdává hold mimořádným tvorům s
nečekanými a někdy i nevysvětlitelnými schopnostmi. Naučná a poetická kniha
oslavuje bohatství a tajuplnost zvířecího světa – onoho z velké části neprozkoumaného
vesmíru, kde je toho stále tolik co objevovat, předávat a chránit.
Knihu
napsala Emmanuelle Pouydebatová, ředitelka výzkumu ve francouzském Národním
výzkumném centru (CNRS) a Národním přírodovědném muzeu (MECADEV). Odborně se
zabývá zejména evolucí chování, uplatňuje interdisciplinární přístupy, Je také autorkou
knihy L'intelligence animale: cervelle d'oiseaux et mémoire d'éléphants
(Zvířecí inteligence: ptačí mozek a sloní paměť, Odile Jacob, 2017).
Ilustrace
jsou dílem Julie Terrazzoniové. Ta vystudovala výtvarné umění na Sorbonně a
dekorativní umění v Bruselu, působila jako filmová výtvarnice a poté jako
divadelní scénografka. V současnosti se věnuje ilustraci a vyučuje výtvarné
umění. Její dílo představuje webová stránka www.julieterrazzoni.com
Z
francouzského originálu Atlas de zoologie poétique knihu přeložila Eva
Ullrichová. Vydává nakladatelství 65. pole jako 11. svazek cestopisné edice Za
obzor ( ISBN:
978-80-88268-26-0).
Ukázka
z knihy:
CHODÍCÍ
RYBA
CHŘESTIVEC
DARWINŮV (Ogcocephalus darwini, 15–20 cm)
Po
ještěrce běhající po hladině je tady ryba, která chodí pod vodou! Patří do řádu
ďasů... Ale odkud se tento mořský unikát vzal? Chřestivec Darwinův žije ve
vodách v okolí Galapág. Jeho ploutve se při pohledu shora podobají křídlům
netopýra a jeho hlava mívá oválný či krabicovitý tvar. Je to mimořádně podivný
živočich, a to dokonce i v rámci své vlastní čeledi chřestivcovitých. Při
pohledu na jeho trojúhelníkovité zploštělé tělo pokryté hrboly a trny, jeho
„rtěnku“, čtyři „nohy“, velký „nos“ a malý zatahovací „sosák“ si člověk až
říká, jestli nejde o nějaký kanadský žertík.
Tato
ryba je známá svými rudými, takřka světélkujícími rty, které zřejmě umožňují
lepší rozpoznatelnost tohoto druhu v období tření. Není to příliš zdatný plavec
– raději „chodí“ po mořském dně. Jak to dělá? Odráží se od povrchu pomocí
prsních a pánevních ploutví, které jsou silně osvalené a vypadají jako velké
nohy. Dokonce jsou zakončeny jakýmsi drobným nášlapným polštářkem.
Jak
vidno, k chození není potřeba pevná souš pod nohama – a vlastně ani nohy! Kromě
této nečekané pohybové schopnosti se chřestivec Darwinův pyšní ještě jednou
vymožeností: k lovu používá tzv. illicium (z latinského illicere, tedy
„lákat“). A co to vlastně je? Chřestivec má nahoře nad hlavou hřbetní ploutev,
jejíž přední část v dospělosti začne vyčnívat ven a vytvoří tak protáhlý rypec,
který vzhledem připomíná orlí nos. Chodící ryba jej používá k lákání kořisti,
jako jsou například malé rybky, korýši nebo měkkýši. Ale to není všechno. Mezi
rypcem a ústy se nachází překvapivý orgán, obvykle uložený v drobné dutině:
vysunovací vnadidlo! Je to v podstatě takový rybářský prut, který dokonce občas
vylučuje tekutinu fungující jako chemická vějička. Chřestivec jím může ve vodě
pohupovat a vábit tak kořist. Dokonce se zdá, že mu ji toto vnadidlo pomáhá i
odhalit. Je to zkrátka nebezpečná past, a chřestivci ji navíc kombinují s
dalšími loveckými strategiemi. Někteří jedinci se částečně přikrývají pískem
nebo se rovnou zavrtávají do mořského dna. Tyto vynikající maskovací adaptace jim
při vábení kořisti umožňují nepozorovaně číhat na skále nebo v písčině. Jako by
nebyli už tak dost fascinující díky svým zářivým rtům!
Žádné komentáře:
Okomentovat