Léto roku 1549. Dva roky
po smrti Jindřicha VIII. se Anglie propadá do zmatku.
Dědici trůnu, Eduardu VI.,
je pouhých jedenáct let. Jeho strýc Edward Seymour, vévoda ze Somersetu, za něj
vládne v postavení lorda protektora. Obyvatelstvo těžce nese snahu radikálních
protestantů vymýtit starou víru a lord protektor vede zdlouhavou a neúspěšnou
válku ve Skotsku, která hrozí obnovením konfliktu s Francií. Nejhorší se všeho
však je hospodářský úpadek – inflace roste závratným tempem a mezi rolníky se
začíná zvedat odpor.
Matthew Shardlake si po
smrti starého krále našel práci jako právník ve službách Jindřichovy mladší
dcery, princezny Alžběty. I se svým pomocníkem, Nicholasem Overtonem, je vyslán
k letnímu porotnímu soudu v Norwichi. Vyšetřuje tu úděsnou vraždu Edith
Boleynové, manželky Johna Boleyna, vzdáleného příbuzného Alžbětiny matky,
proslulé Anny Boleynové. Tuší politické pozadí vraždy, ale důkazů je pramálo. V
Norwichi se setkává i se svým bývalým pomocníkem Barakem. Společně se snaží
proniknout pod povrch tajemných – a jak brzy zjistí – i nebezpečných okolností
Edithiny smrti, když je spáchána další vražda. Právě v té době však ve východní
Anglii, stejně jako na mnoha jiných místech království, propuká rolnické
povstání. Zeman Robert Kett se staví do čela tisíců mužů, jež spojuje touha
svrhnout útlak. Zakládají na kopci nad Norwichem velký povstalecký tábor a
netrvá dlouho, než si povstalci toto město, v té době druhé největší v celé
Anglii, vojensky podrobí.
Barak se staví na stranu
rebelů a Nicholas proti nim – proto je uvězněn v cele norwichského hradu.
Shardlake se musí rozhodnout, na čí stranu se vlastně chce přidat, zatímco
královská rada v Londýně vypravuje na sever vojsko, jež má za úkol povstání
potlačit. Mezitím Shardlake zjišťuje, že souvislosti vraždy, kterou vyšetřuje,
sahají mezi povstalce, ale i do řad norfolské šlechty…
Britský spisovatel
Christopher John „C. J.“ Sansom zahájil sérii historických detektivek z éry
panování Tudorovců, v nichž je titulní postavou právník Matthew Shardlake, v
roce 2003 románem Rozpuštění (česky 2009). Následovaly další romány, které až
na jednu výjimku vyšly i česky. Za druhý román série (Temný oheň) získal v roce
2005 ocenění Ellis Peters Historical Dagger, které uděluje spisovatelská organizace
Crime Writersʼ Association.
Mimoto Sansom napsal
historický román Zima v Madridu (česky 2008), odehrávající se ve Španělsku na
sklonku občanské války, a příběh z alternativní historie Nadvláda (česky 2014).
Román Země mrtvých nadějí
přeložil do češtiny Antonín Otáhal. Vydává ho – jako ostatně všechny překlady
Sansomových knih – nakladatelství BB/art (ISBN: 978-80-7595-271-4).
Ukázka z knihy:
MISTR PARRY pro mě a
Nicholase objednal po jednom pokoji, na výdaje nehleděl. Mohl si to dovolit, princezna
Alžběta patřila k nejbohatším lidem v zemi.
V mém pokoji už hořel oheň
v krbu a svítily v něm zapálené svíčky. Převlékl jsem se a mokrý oděv pověsil k
ohni, aby se sušil. Sluha mi přinesl nahoru tašku. Opatrně jsem z ní vybalil
svůj právnický talár a rozložil jej na posteli.
Přinesli jídlo – hustou
skopovou polévku, slaninu s chlebem a sýrem a džbán piva. Prosté, ale dobré
jídlo. Zakrátko se ozvalo zaklepání na dveře a vstoupil Nicholas. Ve dveřích se
musel sehnout, aby jimi prošel. I on se převlékl a vysušil si dlouhé rusé
vlasy. Měl na sobě zelený kabátec zdobený postříbřenými šňůrami a nad módním
vysokým límcem byl vidět krejzlík košile.
„Posaď se, chlapče,“
vyzval jsem ho.
„Děkuji, pane.“
Pustili jsme se s chutí do
jídla. Když jsme zahnali hlad, Nicholas sáhl do opasku, vyňal malou stříbrnou
minci a položil ji na stůl. „Včera jsem tuhle minci dostal v Londýně,“
nadhodil. „Nejnovější šilink.“
Zvedl jsem lesklý šilink.
Zobrazoval hlavu vážně se tvářícího jedenáctiletého panovníka. Kolem okraje byl
vyražen nápis v latině: Eduard VI. z Boží vůle. Potěžkal jsem minci v dlani.
„Připadá mi větší než ty, co jsme viděli na začátku roku. Není v něm ale více
mědi?“
„Myslím, že je.“ Nicholas
se zachmuřil. „Pro Kristovy drahé rány, to nás má lord protektor Somerset
všecky za blbce, že takhle šidí na stříbře? Vždyť tím vším jen ještě víc zvedá
ceny. Pivo zdražilo o šesták.“
Nevesele jsem se usmál.
„Potřebuje nějak sehnat peníze na svou válku ve Skotsku. Ty nové daně, co mu
schválil parlament, poslouží stejnému účelu.“
Zavrtěl jsem hlavou. „Když
zemřel starý král, myslel jsem si, že tím skončilo vrážení peněz do válek,
které se nedají vyhrát. Nečekal jsem, že by to mohlo být ještě horší.“
Nicholas zabručel:
„Myslíte, že na severu prohráváme?“
„Vypadá to tak.“
„To bude pro Anglii velká
potupa.“
Zamyšleně jsem hleděl na
minci. „Ještě nikdy jsem neviděl ceny vyskočit tak nahoru jako letos. Když je
někdo chudý dělník…,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Navíc lakomí vlastníci
půdy zvyšují nájemné a ohrazují pozemky k chovu ovcí…“
Nicholas mě přerušil. „Co
jiného můžou dělat? Ceny rostou pro všechny. Vím, že otec jen těžko dával
dohromady zisk. Proto…,“ zarazil se, pokrčil rameny a svraštil čelo.
Pohlédl jsem na něj. Před
třemi lety, když mu bylo jednadvacet, ho rodiče, příslušníci drobné šlechty v
Lincolnshiru, vydědili, protože se odmítl oženit s nevěstou, kterou mu vybrali,
ale on ji nemiloval. Ještě stále nepřekonal hořkost, kterou to v něm tehdy
vyvolalo. Dobře jsem to věděl, přestože se zdál celkem spokojený se svou rolí
mého pomocníka. Těšil se, že brzy dostane oprávnění zastupovat strany u soudu.
Pracoval pilně a šlo mu to. Nebyl sice tak oddaný své profesi jako já v mládí a
trávil hodně času s mladými pány svého věku a postavení – na svůj šlechtický
stav byl vždy náležitě pyšný – po londýnských hospodách a, jak jsem ho
podezříval, i bordelech. Někdy jsem si říkal, že možná potřebuje manželku.
Nebyl v klasickém slova smyslu hezký, ale měl svéráznou povahu a netrpěl
nedostatkem sebevědomí. Co mu však chybělo, byly peníze. Byl odkázán na své
skrovné příjmy, což by při případných námluvách sehrálo významnou roli. V té
době se dvořil dceři jiného advokáta, Beatrici Kenzyové. Párkrát jsem se s ní
setkal a moc se mi nelíbila.
Nicholas náhle změnil téma
otázkou: „Je možné, že zítra uvidím princeznu Alžbětu?“
„Není to pravděpodobné.
Ani já ji nevídám moc často.“
Usmál se. „Vzal jste mě s
sebou, protože její postavení vám nedovoluje, abyste ji navštívil bez vhodného
doprovodu.“
„Dobře víš, že to takhle
chodí. Navíc možná bude potřeba opsat nějaké dokumenty. Nicméně přístup k
princezně Alžbětě striktně kontroluje mistr Parry spolu s jejími dámami.“
Nicholas se zaujatě
naklonil a v zelených očích mu zazářil zájem. „Jaká teď vlastně je?“
„Osm měsíců jsem ji
neviděl,“ odpověděl jsem. „Od doby, kdy jsem jí byl vyjádřit soustrast s úmrtím
královny Kateřiny.“ Mírně jsem se zarazil, ztěžka jsem polkl a potom jsem
pokračoval: „Alžbětě je patnáct, ale všichni s ní jednají jako s dospělou.
Nikdy nepoznala bezpečné dětství.“ Smutně jsem se usmál. „Je výjimečně chytrá a
umí zacházet se slovy. Dokáže je používat jako zbraně. Když jsem začal pracovat
pro mistra Parryho, řekla mi, že její psi nosí její obojky. A to je přesně to,
co očekává od nás.“
Nicholas zaváhal a řekl:
„To, kvůli čemu jsme tady – myslíte si, že to nějak souvisí s lednovými…
problémy?“
„Ne,“ odpověděl jsem s jistotou
v hlase. „Ten skandál se týkal Thomase Seymoura a sešel se světa spolu s tím
ubožákem. To vím jistě.“ Upřel jsem na Nicholase pevný pohled. „Určitě si
pamatuješ, jak lord protektor veřejně prohlásil, že princezna Alžběta neměla
žádné plány na nezákonný sňatek se Seymourem. Nic víc ti nemůžu říct,
Nicholasi. Musím zachovat důvěrnost informací.“
„Samozřejmě. Jenom…“
„Jenom to, že od místního
hostinského až po každého právníka v Lincoln’s Innu by všichni hrozně rádi
znali podrobnosti,“ dokončil jsem za něj příkrým tónem.
„Ne, pane.“ Zatvářil se
rozpačitě. „Jsme předvoláni v naléhavé a delikátní věci, tak jsem si říkal, že
by tu mohla být nějaká souvislost. Jestli…“
Přikývl jsem. „Jestli by
se to nemohlo týkat nějaké politické záležitosti. Jsem si jistý, že takhle to
není. A omlouvám se, neměl jsem na tebe tak vyjet. Ale všichni kolem se snaží
ze mne mámit klepy, protože spolupracuju s Parrym.“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Někdy je, Nicholasi, úplně nejlepší vědět toho co nejméně. Ber to jako radu
zdarma od starého právníka.“
Žádné komentáře:
Okomentovat