U příležitosti otevření nové expozice Staří mistři ve
Schwarzenberském paláci vyšla stejnojmenná reprezentativní publikace, která
představuje 100 mistrovských děl od renesance po baroko ze Sbírky starého umění
Národní galerie Praha. Výběr prací sledoval následující kritéria: uměleckou
kvalitu, časové zařazení díla, ikonografický a tematický kontext a formální i
stylové vlivy. Záměrem publikace je více akcentovat dialogy, vazby a
souvislosti v historickém a stylovém kontextu a poukázat na internacionální charakter
českého umění v prostředí střední Evropy.
Výběru děl předcházejí dvě úvodní kapitoly. První stať
reflektuje dlouhou a pohnutou historii souborů vynikajících děl středoevropské
provenience od starých mistrů, v nichž se nachází několik cenných prací z
císařské sbírky Rudolfa II. Připomíná i éru šlechtických sbírek barokní doby, z
nichž se některá díla dostala do dnešního fondu Národní galerie, a založení
Společnosti vlasteneckých přátel umění v roce 1796 jako předchůdkyně Národní
galerie. Dále sleduje formování sbírky Společnosti ve třicátých letech 19.
století, její akviziční politiku, neúspěšné snahy o vybudování vlastní galerie
a její výstavní prostory v Domě umění v Rudolfinu a Městské knihovně v Praze.
Novodobou éru připomínají dva mezníky: rok 1945, kdy fondy Národní galerie
doznaly značného rozšíření hlavně díky převodu velmi cenné nostické barokní
sbírky, a rok 1989, po němž následovaly bouřlivé změny v důsledku restitucí.
Nové uspořádání sbírek se pak promítlo i do vizuálně atraktivní expozice Staří
mistři.
Druhá stať přináší vhled do dějin Schwarzenberského paláce
na Hradčanském náměstí, jenž je vynikajícím příkladem středoevropské renesanční
architektury, která si ponechala svůj ráz i v době baroka a historismu.
Rezidence byla inspirována italskými vzory a vyzdobena antickými motivy podle
grafických předloh německých a nizozemských umělců. Schwarzenberský palác,
původně Lobkovický, postavený kolem roku 1560 italským stavitelem Agostinem
Gallim, je výsledkem mezinárodních uměleckých kontaktů a tvoří tak mimořádný
rámec pro mistrovská díla renesance, manýrismu, baroka a rokoka.
Publikace vychází v souběžné česko-německo-anglické
verzi. Vydává ji Národní galerie Praha (240 stran, 149 reprodukcí, ISBN
978-80-7035-735-4). Grafická úprava: Studio Najbrt, tisk: H.R.G. Litomyšl.
 |
| Pohled do nové expozice |
Ukázka z knihy:
Albrecht Dürer (1471 Norimberk – 1528 Norimberk)
Růžencová slavnost, 1506
olej, dřevo, 162 × 192 cm; zakoupeno 1934 od Královské
kanonie premonstrátů na Strahově v Praze
Dürerův obraz, malovaný na objednávku německých obchodníků
pro kostel San Bartolomeo v Benátkách, představuje ideální slavnost růžencového
bratrstva. Madona s Ježíškem, sv. Dominik a andělé udělují věřícím požehnání v
podobě věnců z růží. Všichni jsou shromážděni kolem Madony – vlevo zástupci
církevní moci s klečícím papežem a napravo reprezentanti moci světské, mezi
nimiž lze s jistotou poznat krále a pozdějšího císaře Maxmiliána I. Tváře
ostatních zúčastněných mají portrétní rysy, avšak jejich identifikace je
nesnadná, i vzhledem k tomu, že hlavy některých postav doznaly podstatných změn
během rozsáhlé restaurace obrazu v letech 1839–1841. Zachována zůstala tvář
muže, který představuje samotného Albrechta Dürera – stojí pod stromem vpravo a
drží list se signaturou a vročením. Růžencová slavnost vzbuzovala v Benátkách
velkou pozornost až do roku 1606, kdy ji zakoupil císař Rudolf II. do svých
pražských sbírek.
Joseph Wright of Derby (1734 Derby – 1797 Derby)
Podobizna Petera Pereze Burdetta a jeho první ženy
Hannah, 1765
olej, plátno, 145 x 205 cm; získáno 1945 z nostické
sbírky v Praze
Kartograf Peter Perez Burdett byl blízkým přítelem Josepha
Wrighta of Derby, oceňovaného portrétisty, který většinu svého života spojil s
rodným Derby. Wright of Derby vyobrazil Burdetta s jeho první ženou Hannah,
starší než Peter Perez, který si ji vzal jako vdovu. Tento sňatek byl pro
Burdetta pravděpodobně finančně výhodný a umožňoval mu dokončit práci na mapě
hrabství Derbyshire. Naznačená nerovnost manželství je zřejmá i na této
podobizně, zejména v kontrastu mezi nedbale elegantním Burdettem a jeho pečlivě
a nákladně oděnou ženou, již navíc na podobizně oddělují dřeva ohrady. Obraz
obdržel portrétovaný pár jako dar. Sňatkem Burdettovy dcery Anny s Bedřichem
Janem hrabětem Nosticem se dostalo dílo ještě na sklonku 18. století do Prahy.
Matyáš Bernard Braun (1684 Sautens bei Ötz – 1738 Praha)
Sv. Juda Tadeáš, 1712
lipové dřevo s obnovenou původní polychromií, v. 192 cm; zapůjčeno
Arcibiskupstvím pražským
Socha pochází ze zaniklého kostela P. Marie Na louži na
Starém Městě pražském. Zpodobení apoštola Judy bylo v sochařství českého baroka
časté. Braun jej ztvárnil jako starce působivého rozevlátého zjevu, jehož
prudký pohyb vyznívá v gestu levé paže. Brilantně modelovaná hlava s přivřenýma
očima a otevřenými ústy neznačí ovšem nadzemské vytržení vizionáře, nýbrž
energického ochránce dobré pověsti, jehož legendární tradice obdařila přízviskem
„lebaeus“ (srdnatý, odvážný). Jako vzdálená, a přece zřetelná inspirace
Braunovi posloužila Berniniho socha sv. Longina ve vatikánské bazilice sv.
Petra, kterou poznal z vlastní zkušenosti.
© Národní galerie, Praha 2019
 |
|
Na přebalu publikace je použit Portrét Leonory z Toleda,
který namaloval Agnolo Brozino (1503-1572). Do sbírek Národní galerie Praha se
dostal roku 1939, dříve byl ve sbírce arcivévody Františka Ferdinanda d'Este na
Konopišti.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat