V Říši středu zuří Velká kulturní revoluce a Číňané,
kteří nechtějí zůstat pozadu za Sověty a Američany, se v rámci tajného
vojenského projektu pokoušejí navázat kontakt s mimozemskými civilizacemi.
Třicet let poté začnou na Zemi umírat významní vědci a vznikají sekty, které
vybízejí k návratu k přírodě. Objeví se nová počítačová hra pro virtuální
realitu, zvláštní, čarovná a znepokojivá, která jako by ani nepocházela z
tohoto světa. A pomalu se začíná vyjevovat pravda o tajném projektu z éry
Kulturní revoluce...
Problém tří těles je prvním dílem sci-fi trilogie
Vzpomínka na zemi. Jejím autorem je čínský spisovatel Liou Cch'-sin (1963).
Devětkrát obdržel nejprestižnější čínskou žánrovou cenu Galaxy, jednou titul
velmistra čínskojazyčné sci-fi a jako vůbec první Asiat v historii získal také
cenu Hugo v kategorii nejlepší román – právě za Problém tří těles (v originále
kniha vyšla roku 2007, anglický překlad roku 2014). Následující dva díly
trilogie Chei an sen lin (Temný les) a S’ šen jung šeng vyšly v letech 2008 a
2010 , jejich české vydání připravuje nakladatelství Host na podzim 2017 a léto
2018. V roce 2017 bude také do kin uvedena filmová adaptace Problému tří těles.
Série uchvátila čtenáře nejen v Číně, práva byla prodána téměř do čtyřiceti
zemí světa.
„Série vdechla nový život žánru, na který se hlavní
literární proud kdekoli na světě často dívá skrz prsty,“ napsal kritik listu
The New York Times.
Stejně tak líčí osudy románu sám Liou Cch‘-sin: „Science
fiction nepatří v Číně mezi nejváženější žánry. Kritici jí dlouhodobě
nevěnovali pozornost a byla prohlašována literaturou pro mládež. (...) Problém
tří těles byl jako nějaká příšera, která najednou vtrhla na scénu, literární
kritici se cítili bezradní a zároveň jim bylo jasné, že knihu nemohou
ignorovat. (...) Od poloviny devadesátých let do dnešních dní zažívá čínská
science fiction renesanci. Noví autoři a jejich nápady nemají s minulým
stoletím mnoho společného. Čínská science fiction se stává různorodou a již o
ní nelze hovořit jako o čistě „čínské“. Její současný stav je bližší světové
podobě žánru. Ke stylům a tématům, jež se objevují například u amerických
autorů, lze v čínské science fiction snadno najít paralely.
Zajímavé je, že nadšení z vědy, které je pro čínskou
science fiction minulého století typické, nyní téměř vymizelo. Aktuální díla
odrážejí nedůvěřivost a tíseň z technologického pokroku. Naše vyhlídky, které
vykreslují, jsou temné a nejisté. A pokud se náhodou objeví světlá budoucnost,
přichází po křivolaké cestě plné utrpení.
Science fiction je literatura možností. I vesmír, ve
kterém žijeme, je jen jednou z možností. Pro lidstvo jsou některé vesmíry lepší
než jiné a Problém tří těles ukazuje ten nejhorší možný. Vesmír, ve kterém je
existence tak temná a těžká, jak si jen dovedete představit. V Problému tří
těles jsem psal o nejhorším z možných vesmírů s nadějí, že se můžeme pokusit o
to, abychom z naší Země vytvořili nejlepší možnou verzi.“
Ukázka z knihy:
Kapitola 5
Kulečníková partie
Jakmile Wang otevřel dveře Tingova zbrusu nového
třípokojového bytu, ucítil alkohol. Ting ležel na pohovce a civěl do stropu.
Opodál hrála puštěná televize. Byt byl zatím pouze skromně zařízený, jen tu a
tam stál osamocený kus nábytku či drobná ozdoba, a prostorný obývací pokoj
působil velmi prázdně. Největší pozornost na sebe strhával kulečníkový stůl v
koutě.
Zdálo se, že Wangova neohlášená návštěva Tinga nijak
nerozladila. Zjevně mu přišlo vhod, že si může s někým popovídat.
„Ten byt jsem koupil před třemi měsíci,“ prohodil. „Proč?
Fakt jsem si myslel, že bude chtít založit rodinu?“ Přiopile se uchechtl.
„Vy jste spolu…“ Wang se jej chtěl na Jang Tung vyptat,
nevěděl ale jak.
„Byla jako hvězda, pořád tak vzdálená. I její světlo,
které na mě dopadalo, bylo příliš chladné.“ Ting přešel k oknu a zahleděl se na
noční oblohu.
Wang mlčel. Moc rád by teď slyšel její hlas. Jenže před
rokem v Liang-siangu, když se slunce nořilo za obzor, když se na sebe na
okamžik podívali, si nic neřekli. Wang ji nikdy neslyšel promluvit.
Ting mávl rukou, jako by odháněl nějakou myšlenku.
„Profesore Wangu, s policií a armádou jste se neměl zaplétat. Jsou to všechno
idioti. Ty sebevraždy nemají s Hranicemi poznání nic společného. Vysvětlil jsem
jim to už stokrát, ale oni to pořád nechápou.“
„Rozumím tomu dobře, že provedli jakési vlastní
vyšetřování?“
„Ano, zevrubné. Měli by proto dávno vědět, že
přinejmenším dva z těch mrtvých neměli na Hranice poznání žádnou vazbu, včetně…
Jang Tung.“ Tingovi se při vyslovení jejího jména zadrhl hlas.
„Doktore Tingu, dobře víte, že už jsem se s nimi zapletl.
Takže… Pokud jde o slečnu Jangovou, rád bych věděl, proč se rozhodla… jak se
rozhodla. Něco mi k tomu určitě můžete říct.“ Wang si pomyslel, že jeho snaha
zatajit své pravé úmysly musela vypadat dost neohrabaně.
„Čím víc se toho dozvíte, tím hůř pro vás. Teď jen
plavete na povrchu, ale čím víc vám toho povím, tím hlouběji vás to vtáhne.“
„Já pracuju v aplikovaném výzkumu. Nejsem tak citlivý
jako vy teoretici.“
„Tak dobrá. Hrajete kulečník?“ Ting přešel k masivnímu
stolu.
„Trochu jsem hrával na vysoké škole.“
„Kulečník jsme oba milovali. Připomínal nám částice,
které se srážejí v urychlovači.“ Ting vzal do ruky dvě koule, černou a bílou.
Černou postavil vedle jedné z kapes a bílou asi deset centimetrů od ní.
„Trefíte ji?“
„Z takové blízkosti? To dokáže každý.“
„Tak to zkuste.“
Wang vzal do ruky tágo, lehce ťukl do bílé koule a srazil
černou do kapsy.
„Výborně. Pojďte, přeneseme stůl jinam.“ Wang s
nechápavým výrazem zvedl stůl a spolu s Tingem jej přenesl do protějšího rohu
místnosti, vedle okna. Ting poté vylovil černou kouli, znovu ji postavil ke
kapse a bílou opět deset centimetrů od ní. „Dokážete to zopakovat?“
„Ovšem.“
„Ukažte.“
Wang opět bez nejmenší námahy skóroval.
Ting zamával rukama. „A stěhujeme!“ Opět zvedli stůl a
přenesli jej do třetího rohu místnosti. Ting rozestavil koule do stejné pozice.
„Ještě jednou.“
„Poslyšte, my jsme…“
„Ještě jednou!“
Wang bezradně pokrčil rameny a skóroval potřetí.
Stůl přenesli ještě dvakrát — nejprve ke dveřím a nakonec
na původní místo. Wang ani jednou nechybil. Než skončili, docela se zadýchali.
„Výborně, konec experimentu. Proberme si výsledky.“
Ting si zapálil cigaretu a pokračoval: „Stejný experiment
jsme zopakovali pětkrát. Čtyři z pokusů se lišily časem a místem. Dva z nich
proběhly na stejném místě, ale v jiném čase. Vás to snad nešokuje?“ Ting
teatrálně rozhodil rukama. „Pětkrát! Každý pokus s kulečníkovými koulemi dopadl
stejně!“
„Kam tím vším míříte?“ zeptal se zadýchaně Wang.
„Můžete ten neuvěřitelný výsledek nějak vysvětlit?
Nejlépe pomocí fyzikálního jazyka?“
„Dobrá… Ve všech pěti experimentech zůstala hmotnost obou
koulí beze změny. Pokud jde o místo, pak ani v omezeném rámci hrací plochy
nenastala žádná změna. Bílá koule narazila do černé vždy přibližně stejnou
rychlostí, takže stejný zůstal i přenos hybné síly mezi oběma předměty. Ve
všech pěti experimentech tedy černá koule skončila v kapse.“
Ting zvedl z podlahy láhev brandy a dvě použité sklenky.
Obě naplnil a jednu podal Wangovi. Ten odmítl.
„Ale no tak, připijme si na to. Objevili jsme velkolepý
princip přírody — fyzikální zákony jsou v čase a prostoru neměnné. Všechny
fyzikální zákony, které kdy lidé objevili, od toho Archimédova až po strunovou
teorii, a všechny vědecké objevy a intelektuální plody našeho druhu jsou jen
vedlejšími produkty tohoto fenomenálního principu. Ve srovnání s naším
geniálním experimentem jsou Einstein a Haw king obyčejní inženýři.“
„Stále nechápu, co tím chcete říct.“
„Představte si, že by to dopadlo pokaždé jinak. Poprvé by
bílá koule srazila tu černou do kapsy. Podruhé by se černá odkutálela pryč.
Potřetí by vystřelila ke stropu. Počtvrté by obletěla místnost jako vyplašená
vlaštovka a pak nalezla útočiště v kapse vašeho saka. A popáté by nabrala
rychlost světla, prorazila okraj stolu i stěnu a opustila Zemi a sluneční
soustavu, jak to kdysi popsal Asimov.10
Co byste na to říkal?“
Ting si Wanga upřeně prohlížel. Po dlouhé odmlce Wang
konečně odpověděl: „Ono se to opravdu stalo, že ano?“
Ting obě sklenky, které dosud držel v ruce, obrátil do
sebe a zůstal hledět na kulečníkový stůl, jako by spatřil démona. „Ano. Stalo.
Před pár lety jsme se konečně dočkali nástrojů, které jsou potřeba k testování
teorií základního výzkumu. Postavili jsme tři nákladné ‚kulečníkové stoly‘ —
jeden v Severní Americe, jeden v Evropě a třetí, který dobře znáte, v
Liang-siangu. Vašemu Středisku pro výzkum nanotechnologií vydělal hromadu
peněz. Nové vysokofrekvenční urychlovače zvýšily dostupnou kolizní energii o
celý řád, na takovou úroveň, jaké lidstvo nikdy předtím nedosáhlo. Když jsme je
však uvedli do provozu, zjistili jsme, že stejné částice vykazují při stejných
energetických úrovních a stejných parametrech pokusů odlišné výsledky. Nejenže
se výsledky urychlovač od urychlovače lišily, ale jinak dopadaly také pokusy
prováděné v různých časech na stejném urychlovači. Fyzikové začali panikařit.
Experimenty s ultraenergetickými srážkami částic opakovali znovu a znovu, vždy
za stejných podmínek, pokaždé však dostali jiný výsledek, zdánlivě bez jakékoli
vnitřní logiky.“
„Co to znamená?“ zeptal se Wang. Když viděl, že Ting na
něj jen beze slova hledí, dodal: „Víte, já dělám do nanotechnologií a pracuju
také s mikrostrukturami. To je ale pořád o několik řádů výš než měřítko, na
kterém se pohybujete vy. Jaký závěr jste z toho vyvodili?“
„Že fyzikální zákony v čase a prostoru nejsou neměnné.“
„A to znamená co?“
„Zbytek si už určitě domyslíte sám. Přišel na to dokonce
i generál Čchang. Velmi bystrý člověk, mimochodem.“
Wang upřel zamyšlený pohled na svět za oknem. Noční
Peking se třpytil tak oslnivě, až se hvězdy v té záři beznadějně ztrácely.
„Znamená to, že fyzikální zákony, které by platily
kdekoli ve vesmíru, neexistují. Takže fyzika sama… také neexistuje.“
Wang se otočil zpátky k Tingovi.
„‚Vím, že se chovám nezodpovědně, ale nemůžu jinak,‘“
pronesl Ting. „To se píše v druhé půlce její poznámky. A vy jste si právě
domyslel význam té první. Teď už jí rozumíte? Alespoň trochu?“
Wang vzal do ruky bílou kulečníkovou kouli. Zlehka ji
pohladil a postavil ji zpátky. „Pro někoho, kdo se pohybuje v čele teoretického
výzkumu, to musí být bez přehánění katastrofa.“
„Chce-li v tomto oboru člověk něco dokázat, musí planout
téměř náboženskou vírou. A pak je snadné nechat se svést do propasti.“
Když se loučili, Ting dal Wangovi adresu. „Pokud si
uděláte čas, navštivte, prosím, Tunginu matku. Odjakživa žily spolu a Tung pro
ni byla vším. Chudák, zůstala úplně sama.“
„Doktore Tingu, vy toho očividně víte víc než já. Opravdu
si myslíte, že fyzikální zákony nejsou v čase a prostoru neměnné?“
„Já nevím nic.“ Ting Wangovi dlouhou chvíli pouze hleděl
do očí. Nakonec řekl: „Toť otázka.“ Wang pochopil, že Ting jen dokončil narážku
britského plukovníka: Být, či nebýt?
Poznámka v textu:
10
Viz povídka Isaaca Asimova „Kulečníková koule (The Billiard Ball)“.
Copyright © 2006
by Liu Cixin
Translation © Aleš
Drobek, 2017
Czech language
translation rights © 2017 China Educational Publications Import & Export
Corp., Ltd.
Czech edition ©
Host — vydavatelství, s. r. o., 2017
ISBN
978-80-7577-061-5
Žádné komentáře:
Okomentovat