úterý 13. června 2017

2 x Italo Calvino


Neviditelná města i Když jedné noci cestující patří mezi knihy, na které se nezapomíná. V době svého prvního vydání v 70. letech vyvolaly mezinárodní ohlas, dnes již patří ke klasickým dílům světového kánonu. Přesto je jejich četba stále dobrodružstvím. Calvino nenechá čtenáře vydechnout a nabízí mu hned několik příběhů zároveň.
Román Když jedné zimní noci cestující je rafinovaným beletristickým dílem, je to „kniha o knihách“, i o sobě samé. Kombinují se zde dvě narativní linky - tou první je příběh Čtenáře a Čtenářky, druhou tvoří úvodní kapitoly deseti románů, které se mezi sebou rozmanitými způsoby proplétají, a tím vyvolávají napětí a neustále živí čtenářovu zvědavost. Calvinovi se tak do struktury jednoho románu podařilo zakomponovat fragmenty různých prozaických žánrů, které napodobuje a paroduje. Četba této neobvyklé knihy vyvolává otázky po vztahu "psaného" a "nepsaného", literatury a skutečnosti či autora a čtenáře, ale zároveň se stává zábavným literárním dobrodružstvím.
V knize Neviditelná města vypráví Marco Polo na dvoře Kublaj chána postupně o městech, nazvaných exotickými ženskými jmény; vypráví o místech, která navštívil, i těch imaginárních, která nejsou na žádné mapě. Přesně odměřenými slovy popisuje krajiny a města, jejichž znaky a tvary, věže, mosty, domy, ulice jsou nám povědomé, jako by zhmotňovaly naše zkušenosti, poznatky a sny. V Markově podání jsou všechna města variantou téhož modelu - jeho rodných Benátek. Jejich podoba je neomezená, může mít tolik odlišných tváří, kolik jich má sám život ve svém trvání, zániku i věčné obnově. Calvino rozkládá představu prapůvodního města na jedenáct motivů, které navzájem kombinuje a začleňuje do komplexní struktury, jež má odrážet půdorys labyrintu současného světa.
Italo Calvino (1923-1985), prozaik, excelentní povídkář, esejista, novinář a nakladatelský redaktor, patří mezi nejvýznamnější italské autory druhé poloviny 20. století. Narodil se v Santiagu de Las Vegas na Kubě, dlouhá léta žil v Turíně, v roce 1967 se s rodinou přestěhoval do Paříže, kde se stal členem skupiny Oulipo. Zprvu se hlásil k neorealismu, později však v jeho díle převážila fantastika a experiment. Mezi Calvinovy nejznámější texty patří kromě próz Neviditelná města (1972) a Když jedné zimní noci cestující (1979) také trilogie Naši předkové (1970), román Palomar (1983), Americké přednášky (1988) či množství povídek (souborně 1958).
Knihu Když jedné zimní noci cestující do češtiny přeložil Jiří Pelán, Neviditelná města Vladimír Hořký. 
V příštím roce nakladatelství Dokořán chystá vydání Calvinových knih Nesnadné vzpomínky a Nesnadné idyly (v překladu Jiřího Pelána a Kateřiny Vinšové), které s Neviditelnými městy a Když jedné zimní noci cestující vytvoří jeden designový celek – úprava knih je dílem Michala Puhače.

Ukázka z knihy Neviditelná města
O městě, které se nazývá Dorotea, se dá vyprávět dvojím způsobem: můžete říci, že se z jeho hradeb tyčí čtyři hliníkové věže, střežící sedm bran s padacími mosty přes příkop, jehož vody napájejí čtyři zelené kanály, které protékají městem a dělí je na devět čtvrtí, z nichž každá má tři sta domů a sedm set komínů; a můžete — když ještě vezmete v úvahu, že děvčata na vdávání z jedné čtvrti si berou za muže mladíky z jiných čtvrtí a jejich rodiny si vyměňují zboží, na které má každá z nich výhradní právo: bergamotky, jeseteří jikry, sextanty, ametysty — na základě těchto údajů vypočítat všechno, co chcete vědět o minulosti, přítomnosti i budoucnosti města. Anebo můžete říci, jako ten velbloudář, který mě tam zavedl: „Přišel jsem tam jednoho rána, když jsem byl ještě chlapec; mnoho lidí spěchalo po ulicích k tržišti, ženy měly krásné zuby a dívaly se ti přímo do očí, tři vojáci na tribuně hráli na klarinet, všude kolem se točila kola a vlály barevné nápisy. Předtím jsem znal jen poušť a karavanní cesty. Toho rána v Dorotei jsem si uvědomil, že mohu od života očekávat jakékoli dobro. Během let moje oči zabloudily zpátky na širé pláně pouště a mohly se dívat zase jen na stopy karavan; teď však vím, že to je pouze jedna z mnoha cest, které se mi toho rána v Dorotei nabízely.“

Copyright © 2002, The Estate of Italo Calvino
All rights reserved
Translation and epilogue © Vladimír Hořký, 1986, 2007, 2017
ISBN 978-80-7363-832-0


Ukázka z knihy Když jedné zimní noci cestující:
Chystáš se započít četbu nového románu Itala Calvina Když jedné zimní noci cestující. Uvolni se. Soustřeď se. Zapuď všechny ostatní myšlenky. Ať se svět kolem tebe rozostří do nezřetelnosti. Nejlépe uděláš, když zavřeš dveře; televizor ve vedlejší místnosti je věčně zapnutý. Řekni ostatním na rovinu: „Ne, nechci se dívat na televizi.“ Řekni to pěkně nahlas, jinak tě neuslyší: „Čtu! Nechci být rušen!“ Možná že tě v tom rámusu ani teď neslyšeli; řekni to ještě jednou, zakřič: „Začínám číst nový román Itala Calvina!“ Anebo jim to ani neříkej; snad ti i tak dají pokoj.
Udělej si pohodlí: sedni si, natáhni se, stoč se do klubíčka, lehni si. Lehni si na záda, na bok, na břicho. Do lenošky, na divan, do houpacího křesla, do skládacího lehátka, na sofa. Do houpací sítě, pokud máš houpací síť. Samozřejmě na postel, anebo do postele. Můžeš se popřípadě postavit na hlavu, jako jogín. To se ví, i kniha pak bude vzhůru nohama.
Ideální pozici ke čtení, želbohu, dosud nikdo neobjevil. Kdysi se četlo vestoje, před pulpitem. Lidé si zvykli při četbě stát a nehnout brvou. Odpočívali tak po únavné jízdě na koni. Číst na koni přitom nikoho nenapadlo; ale dnes se ti ta myšlenka vůbec nezdá marná: číst pevně usazen v sedle, mít knihu rozloženou v koňské hřívě, možná zavěšenou za koňovy uši pomocí speciální ohlávky. Četba
s nohama ve třmenech by mohla být velice příjemná; když má člověk četbu vskutku vychutnat, je nezbytnou podmínkou, aby měl chodidla nad zemí.
Nuže, nač ještě čekáš? Natáhni si nohy, polož si chodidla na polštářek, na dva polštářky, na opěradla divanu, na lenoch křesla, na čajový stolek, na psací stůl, na piano, na glóbus. Předtím si ale zuj boty. Pokud chceš mít nohy nahoře, samozřejmě; pokud ne, zase si je obuj. Hlavně tady nestůj s botami v jedné ruce a s knihou v druhé.
Nastav si světlo, aby sis neunavoval oči. Udělej to hned, protože jakmile se pohroužíš do četby, nic už tě nepřinutí, aby ses zvedl. Dbej přitom, aby stránka nezůstala ve stínu a aby na šedém pozadí nevyvstal chuchvalec černých písmen, uniformních jako houf myší; ale taky dej pozor, aby na stránku nedopadalo příliš ostré světlo a aby se neodráželo od kruté bělosti papíru a nepožíralo stínování liter, jak tomu bývá v poledne na středomořském Jihu. Snaž se nyní předvídavě zařídit vše, co ti umožní nepřerušovanou četbu. Jestli kouříš, přines si cigarety a popelník. Co ještě? Potřebuješ si odskočit? Tak honem.
Ne že bys očekával výslovně od této knihy něco zvláštního. Jsi člověk, který zásadně od ničeho nic nečeká. Znáš spoustu lidí, mladších než ty, a taky starších než ty, co neustále žijí v očekávání mimořádných zážitků; slibují si je od knih, od svých bližních, od cest, od událostí, od toho, co budoucnost chová ve svém lůně. Ty k nim nepatříš. Víš, že v nejlepším případě můžeš doufat, že tě nepotká to nejhorší. Toto je závěr, k němuž ses dopracoval, jak pokud jde o tvůj osobní život, tak pokud jde o obecné, ba přímo světové problémy. A pokud jde o knihy? No ano, právě protože jsi toto mladistvé slastné očekávání vypudil ze všech ostatních sfér, domníváš se, že máš právo dopřát si je v oné krajně omezené oblasti, jíž jsou knihy a kde sice můžeš dopadnout všelijak, ale riziko deziluze je snesitelné.
Nuže, všiml sis v novinách, že vyšlo Když jedné zimní noci cestující, nová kniha Itala Calvina, spisovatele, který už řadu let nic nevydal. Zašel jsi do knihkupectví a knihu sis koupil. Dobře jsi udělal.
Už ve výkladu knihkupectví jsi rozpoznal přebal s titulem, který jsi hledal. Vydávaje se po této vizuální stopě, prodral ses do obchodu přes husté zátarasy Knih, Které Jsi Nečetl. Zachmuřeně na tebe zíraly ze stolů a z polic a snažily se podlomit tvou vůli. Ty však dávno víš, že nesmíš projevit slabost, že se mezi nimi nalézají celé hektary Knih, Bez Jejichž Četby Se Obejdeš, Knih Určených K Jiným Účelům Než K Četbě, Knih, Které Jsi Už Četl, Aniž Jsi Je Musel Vůbec Otevřít, Neboť Náležejí Do Kategorie Toho, Co Bylo Přečteno Ještě Předtím, Než To Bylo Napsáno. A tak překonáváš první pás šancí, načež proti tobě vyráží pěchota Knih, Které By Sis Jistě Rád Přečetl,
Kdybys Tu Byl Věčně, Jenže Máš Bohužel Jenom Tenhle Život. Rychlým úhybným manévrem jim unikáš a vrháš se doprostřed šiků Knih, Které Máš V Úmyslu Si Přečíst, Ale Dříve Si Musíš Přečíst Ještě Některé Jiné, Knih, Které Jsou Moc Drahé A Které Si Koupíš Později, Až Je O Polovinu Zlevní, Knih, Které Viz Výše, Až Vyjdou Jako Paperbacky, Knih, Které Si Můžeš Od Někoho Vypůjčit, Knih, Které Už Všichni Četli, Takže Máš Pocit, Že Jsi Je Už Četl I Ty. Odraziv tyto výpady, míříš pod věže pevnosti, kde ti kladou odpor
Knihy, Které Sis Chtěl Přečíst Už Dávno,
Knihy, Které Léta Beznadějně Sháníš,
Knihy, Které Se Týkají Něčeho, Čím Se Právě Zabýváš,
Knihy, Které Chceš Mít, Abys Je Měl Pro Každý Případ Při Ruce,
Knihy, Které Bys Mohl Dát Stranou A Přečíst Si Je Eventuálně Letos V Létě,
Knihy, Které Patří K Jiným Knihám A Ve Tvém Regálu Zatím Chybějí,
Knihy, Které V Tobě Vyvolávají Náhlou Frenetickou A Ne Zcela Odůvodnitelnou Zvědavost.
Nuže, dokázal jsi neohraničený počet sil, jež jsi nalezl v poli, zredukovat na množinu, která je pravda značně rozsáhlá, nicméně kalkulovatelná v řádu konečných čísel; nic na tom nemění ani skutečnost, že tato relativní úleva je ze zálohy ohrožována Knihami, Které Jsi Četl Strašně Dávno A Měl By Sis Je Přečíst Znovu a Knihami, O Kterých Jsi Vždycky Tvrdil, Žes Je Četl A Je Nejvyšší Čas, Aby Sis Je Přečetl Doopravdy.
Osvobodíš se několika hbitými kličkami a skokem vnikáš do citadely Novinek Jejichž Autor Nebo Téma Tě Zajímá. Také uvnitř této pevnosti se dokážeš prosekat řadami obránců, poté co je rozdělíš na Novinky, Jejichž Autor Nebo Téma Nejsou Noví (pro tebe nebo vůbec) a Novinky, Jejichž Autor Nebo Téma Jsou Zcela Neznámí (alespoň z tvého pohledu), a když určíš míru jejich zajímavosti podle toho, jak je to v dané chvíli s tvou žádostivostí a potřebou nového a nenového (nového, jež hledáš v nenovém, a nenového, jež hledáš v novém).
Čímž má být řečeno, že jsi zběžně přelétl pohledem názvy svazků vystavených na pultě a pak jsi obrátil své kroky k hromadě čerstvých výtisků Když jedné zimní noci cestující, zmocnil ses jednoho z nich a odnesl jsi ho k pokladně, abys dojednal převedení vlastnického práva k řečenému exempláři na svou osobu.
Vrhl jsi ještě rozpačitý pohled na okolní knihy (či přesněji: to knihy za tebou hleděly s rozpačitým výrazem psů, kteří pozorují z klecí obecního psince, jak si jednoho z jejich bývalých kamarádů odvádí na vodítku pán, jenž ho přišel vykoupit) a vyšel jsi na ulici.
Čerstvě vydaná kniha ti působí zcela jedinečné potěšení, neodnášíš si jen knihu, ale i její novost, čímž by mohla být zajisté míněna pouhá novota výrobku, který právě vyšel z továrny, naivní půvab mladosti, jímž se zdobí i knihy, ona prchavá krása, která trvá jen do kvapného podzimku knihoven, kdy obálka začne žloutnout, na ořízku lehne závoj smogu a hřbet popraská v rozích. Avšak ne, ty doufáš pokaždé v opravdovou novost, v novost, která zůstane navždy stejně nová jako v prvním okamžiku. Tím, že si přečteš právě vydanou knihu, zmocníš se této novosti od první chvíle a nebudeš ji pak muset dobíhat a pronásledovat. Narazils tentokrát na tu pravou? Kdo ví. Podívejme se, jak to začíná.

Copyright © 2002, The Estate of Italo Calvino
All rights reserved
Translation and epilogue © Jiří Pelán, 1998, 2017
ISBN 978-80-7363-833-7

Žádné komentáře:

Okomentovat