Britský umělecký publicista předkládá anekdotický pohled na
to, co si představujeme pod pojmem umělecká tvorba či tvůrčí způsob života.
Kniha není návodem jak odhodit dosavadní rigidní a nudný způsob existence a
napodobit slavné protagonisty umělecké bohémy. Spíše se zaměřuje na příběhy
nebo tvůrčí akce, které mají doložit, že svět kreativní svobody nabízí nečekané
postupy a boří některé myšlenkové bariéry. Text je doprovázen řadou ilustrací a
hravých koláží, které mají Gompertzovo tvrzení podpořit.
Proč je pro některé lidi zdánlivě snadné přicházet s novými
geniálními myšlenkami? A jak se jim daří proměnit je v něco hmatatelného, co
stojí za to? Po letech, během nichž se osobně sblížil s některými
nejvýznamnějšími světovými tvůrčími mysliteli, zjistil Will Gompertz, že tyto
osobnosti mají některé společné rysy. Jde o základní postupy, které umožnily
rozkvět jejich talentů a které si můžeme osvojit i my – bez ohledu na to, čím
se zabýváme – a s jejich pomocí dosáhnout výjimečných věcí. Je načase začít přemýšlet
jako umělec a… být hloubavě zvídavý (Caravaggiův objev optických čoček navždy
proměnil svět umění), promýšlet celkový obraz i drobný detail (Turner přetvořil
své mistrovské dílo drobnou kapkou červené barvy) a uvědomit si, že téměř vždy
jde o plán B (Mondrian strávil roky malováním stromů, než se stal mistrem
abstrakce).
Will Gompertz působí řadu let jako umělecký publicista (The
Times, The Guardian). Nyní zastává důležitou pozici hlavního editora BBC se
specializací na umění. Na internetových stránkách BBC najdete také jeho blog,
věnovaný převážně výtvarnému umění -
http://www.bbc.com/news/correspondents/willgompertz.
V českém překladu Ladislava Šenkyříka vydává knihu
Nakladatelství Lidové noviny, které před časem vydalo i jiný autorův titul Na
co se to vlastně díváme? S podtitulem 150 let moderního umění v cuku letu.
Ukázka z knihy:
Není
náhoda, že slavná historická centra umění jako Benátky, Amsterdam a New York
byla zároveň i velkými globálními středisky podnikání. Podnikavý umělec je
přitahován penězi jako tvůrce graffiti prázdnou zdí. A bylo tomu tak odedávna.
Peter
Paul Rubens (1577–1640) byl dobrý malíř a geniální obchodník. Zatímco v jeho
ateliéru v Antverpách přeměněném na výrobní dílnu pracovali do pozdních nočních
hodin jeho pomocníci, podnikavý Rubens objížděl nádherné aristokratické paláce
a evropské královské dvory, kde jejich zazobané majitele informoval, že pokud
chtějí držet krok s obdobně postavenými šlechtici, budou si muset pořídit některé
z jeho obrovských, plnokrevných barokních pláten a pověsit si je do
reprezentativního sálu svého sídla. Rubens tak zavedl do praxe umění podomního
prodeje o několik století dřív, než přišel čas Avon Lady.
Umělci
jsou podnikatelé. Ochotně všechno vsadí na příležitost samostatně pracovat a
vytvořit dílo, k němuž se cítí být povoláni. Budou žebrat a půjčovat si,
aby zaplatili nájem ateliéru, nakoupili nezbytný materiál a zajistili si během
dlouhých měsíců práce něco k snědku. To všechno v naději, že své umění prodají
za cenu, z níž jim po pokrytí nákladů zbude dostatečná částka (zisk), kterou
budou moct investovat do dalšího díla. S trochou štěstí se může také prodat za
trochu vyšší cenu. A potom, půjde-li všechno dobře, mohou si pronajmout větší a
lepší ateliér, mohou si najmout pomocníky a vybudovat podnik.
Intelektuální
a emocionální motivace neznamená zisk, ale jde o zásadní součást díla. Ziskem
si kupují svobodu. Svoboda poskytuje čas. A čas představuje pro umělce tu
nejcennější komoditu.
Dokonce
i Vincent van Gogh (1853–1890), zřejmě nejslavnější romantický příklad
bohémského umělce, byl ve skutečnosti důsledně odvážný podnikatel, který si
uvědomoval komerční stránku své činnosti. Nebyl to strádající ubožák, jak ho
vykresluje legenda, nýbrž startupový podnikatel, který založil společnost se
svým mladším bratrem Theem, obchodníkem s uměním.
Theo
se staral o peníze. Do staršího bratra mohutně investoval do té míry, že
dychtivý Vincent měl obvykle po ruce drahá plátna i barvy (a kromě toho v
případě potřeby rovněž ubytování, jídlo a ošacení).
Vincent
spravoval tento životně důležitý zdroj svých příjmů s veškerou pečlivostí a
pozorností, jak by člověk očekával od malého podnikatele jednajícího se svým
bankovním poradcem. Posílal Theovi neustále dopisy, v nichž ho informoval o
svých pokrocích. Často obsahovaly žádosti o další podporu a na oplátku dával
malíř najevo, že přijímá veškeré své obchodní závazky. V jednom takovém dopise Vincent
napsal: „Myslím, že mou svatou povinností je snažit se vydělávat si svou prací
na živobytí.“
Byla
to společná investice do komerčního podniku, který byste mohli nazvat „Vincent
van Gogh, a. s.“ a který, jak Vincent Thea ujišťoval, „získá zpět veškeré
peníze, které jsi mi tolik let půjčoval“. Rovněž chápal potřebu pružně se v
podnikání přizpůsobovat, když v roce 1883 sliboval: „V žádném případě nebudu
odmítat vážně míněnou objednávku, ať už bude jakákoli a ať už se mi bude
zamlouvat, nebo ne, vynasnažím se ji splnit podle požadavků, případně ji
předělat, když to bude nutné.“ V
incent
předkládal bratrovi požadavek na investici v tom nejprostším podnikatelském
žargonu: „Plátno, které pomaluji, má větší cenu než čistý kus plátna.“ Dokonce Theovi
sepsal alternativní plán pro případ, že by umělecký podnik nevyšel: „Milý
bratře, kdybych se byl nezničil a nezbláznil z toho zatraceného malířství, jak
bych byl uměl prodávat impresionistické obrazy!“
To
bylo poněkud optimistické. Vincent se už dříve jako obchodník s uměním o štěstí
pokusil a ukázalo se, že je v tom naprosto beznadějný. Nicméně to demonstruje jeho
neskrývaně obchodní povahu; kdyby mělo jít do tuhého, Vincent se podle svého
názoru musel pokusit sám své dílo prodat.
Will Gompertz: Think Like an
Artist… and Lead a More Creative, Productive Life
Copyright © Will Gompertz, 2015
Translation © Ladislav Šenkyřík,
2017
ISBN 978-80-7422-529-1
Žádné komentáře:
Okomentovat