Paul Heyse (1830-1914) byl jedním z nejmelodičtějších lyriků
německé literatury, dával přednost formálně dokonalé poezii, nechyběl mu však
ani smysl pro jemnou ironii, a proto byl hodnocen jako „druhý Goethe“. Do
češtiny byly dosud přeloženy jen novely Dva zajatci (1913) a L’Arrabbiata
(1938). Z rozsáhlé a formálně obdivuhodné autorovy poezie dosud v češtině
neexistoval žádný překlad, ač právě především za ni dostal Nobelovu cenu. To
nyní napravuje výbor z Heyseho básnické tvorby, který sestavila a přeložila
Zlata Kufnerová.
Kniha podává představu o celém autorově básnickém díle a
jeho vývoji. „Na vrcholu své literární dráhy byl Paul Heyse jedním z
nejvydávanějších spisovatelů v Německu, jeho díla vycházela v překladech do
mnoha evropských jazyků a například v USA patřil k nejčtenějším německým
autorům vůbec, Nobelovu cenu,“ píše v doslovu k výboru Zlata Kufnerová. „I když
poezie svým rozsahem zabírá v mnohotvárném autorově literárním díle poměrně
málo místa, znalci jeho lyriky vždy zdůrazňovali její velký význam. Zrcadlí
autorovu mimořádnou osobnost v celé její bohatosti, obsahuje vše, co básník
vnímal, obdivoval a čím trpěl, líčí rozmanitost jeho světa i náladové obrazy
jeho nitra. V protikladu k romantismu počátečního období jeho tvorby a k
impresionismu, který se v literatuře prosazoval v závěru jeho tvůrčího života,
se Heyse prezentoval jako přesvědčený vyznavač antiky a renesance a rovnocenný
potomek německých klasiků. Formálně je jeho lyrika velice důmyslná. Autor
pracoval s různými veršovými formami, zdá se však, že nejraději měl sonet, v
němž umně obměňoval rýmové dvojice ve čtyřveršových i tříveršových strofách. Také
obsahově je Heyseho lyrika velice pestrá, vyjadřuje jeho radostný obdiv k
přírodě i lidské kultuře, básník dovede žertovat a ironizovat, ale také hluboce
truchlit.“
Knihu vydává v edici Střed nakladatelství Prostor. Na obálce
je použita fotografie Paula Heyseho z roku 1860.
Ukázky z knihy:
Z cyklu Průpovídky
Co rádi nemáme, to dělat nemůžeme,
ať každý dělá, čeho schopen je.
Když nadaný i prostý si to k srdci vezme,
umění to pak jenom prospěje.
Kdekoli jsi, hodina kterákoli
pro vznik tvé básně kouzlo má,
jen řekneš-li vlastními slovy,
cos viděl svýma očima.
Chcete-li křemen v čisté zlato vsadit,
to vaše věc je, nemohu vám radit.
Já, idealista oddaný snům,
dám přednost drahým kamenům.
Škola života
„Co učí život? Stručně, čile
mi pověz, co mám znáti.“
Vzdávej se toho, co ti milé,
přijímej, co tě trápí.
Volební heslo
Jen správné ctít,
špatnému bránit,
obtížné stále konat,
krásné si zamilovat.
Co je třeba
S lehkým srdcem snášej svoje břímě,
cvič se v smíchu, žádný pláč.
Dbej, ať v tobě vlastní radost dříme,
od světa se žádné nedočkáš.
Přátelé
„Přátel v nouzi“ máme habaděj,
kdekdo tváří se jak dobroděj.
Opravdový přítel jenom ten je,
kdo ti bez závisti štěstí přeje.
Pevná půda
Kdo na jiné se obrací,
pod tím se svět jen kymácí.
Kdo spoléhá na sebe sama,
má pevnou půdu pod nohama.
Odvaha ke zbabělosti
Házejí flintu do žita
bez studu, bez lítosti.
Kde lidé berou odvahu
k té děsné zbabělosti!
Hlava a srdce
Když srdce s hlavou ve sporu je,
srdce vše vždycky vyřeší.
Chudák hlava pak ustupuje,
z těch dvou je přece chytřejší.
Žádné komentáře:
Okomentovat