Tvorové, kteří obývali naši planetu před
mnoha desítkami milionů let, představují pro mnoho z nás živočichy záhadné,
fascinující a mnohdy až děsivé. Často se s nimi setkáváme ve filmech jako Cesta
do pravěku nebo Jurský park, ale notoricky známí jsou též z obrazů a ilustrací
Zdeňka Buriana, které si oblíbily celé generace dětí i dospělých. Za to, že
tato vyobrazení dinosaurů odpovídají ve velké míře realitě, vděčíme především
výzkumům zkamenělin, které člověk od pradávna nachází takřka po celém světě. A
ač se to mnohým může zdát překvapivé, Česká republika v tomto ohledu není
výjimkou.
Vladimír Socha předkládá čtenářům ucelený a
čtivý pohled na historii objevů zkamenělých pozůstatků různých pravěkých tvorů,
které se do dnešní doby našly na území Čech, Moravy a Slezska, doplněný ilustracemi Vladimíra Rimbaly.
Kniha Dinosauři v Čechách tak vyvrací mylné
zdání, že v našich končinách dinosauři, ptakoještěři a jiní prehistoričtí
živočichové nežili. Opak je pravdou – díky významným paleontologickým objevům
minulých let lze totiž s určitostí prohlásit, že i my, Češi, se můžeme
pochlubit svými vlastními dinosaury!
Vladimír Socha (1982) je
publicistou, pedagogem, autorem populárně naučné literatury a popularizátorem
paleontologie i přírodních věd jako takových. Po absolvování přírodovědného
gymnázia vystudoval Univerzitu Hradec Králové (2008), v současnosti působí
zejména jako lektor a pedagog. Pravidelně přednáší v různých vzdělávacích
institucích, přispívá články do populárně-naučných periodik (například tituly
Příroda, 100+1 ZZ, Živá historie ad.) a vystupuje v pořadech Českého rozhlasu.
V roce 2009 se účastnil vykopávek pozdně-křídových dinosaurů v souvrství Hell
Creek pod vedením Museum of the Rockies v americké Montaně. Publikoval zatím
sedm knižních titulů a několik brožurek o dinosaurech a pravěku pro děti. Knihy
také překládá – zejména anglicky psané tituly s historickým a přírodovědným
zaměřením. Jeho hlavními zájmy jsou paleontologie obratlovců, dějiny přírodních
věd, astronomie a historie obecně. Na svém blogu již dvanáct let informuje o
novinkách z oboru paleontologie, je v tomto ohledu jedním z nemnoha, který do
nastalého komerčního chaosu Dinománie vkládá podstatné: fakta a aktuální
vědecké poznatky. Jeho DinosaurusBlog byl letos nominován na Magnesii Literu.
Knihu Dinosauři v Čechách vydalo
nakladatelství Vyšehrad.
Ukázka z knihy:
Ptakoještěři neboli pterosauři byli kosmopolitně
rozšířenou skupinou aktivně létajících
plazů, kteří zažili největší rozkvět v
období jury a rané křídy. Stejně jako v případě neptačích dinosaurů také jejich
nálezy na území Čech značně limituje nedostatečná kvalita a kvantita vhodných
sedimentů příslušného stáří, ve kterých by jejich fosilie mohly být zachovány a
objeveny. V současnosti tak máme pouze jeden potvrzený a několik dosud
nepříliš dobře známých objevů z oblasti severních a východních Čech. Zdaleka
nejvýznamnějším objevem je část přední končetiny menšího ptakoještěra, nalezená
v roce 1880 v lomu u Zářecké Lhoty nedaleko východočeské Chocně. Dělníci zde pracující tehdy narazili na fragmenty dlouhých tenkých
kostí, se kterými si nevěděli rady. Část nálezu byla bohužel nejspíš zničena,
zbývající fosilie se dodnes zachovaly jen díky náhodě.
Ve zmíněném roce otevřeli dělníci v jedné
z roklí za Chocní malý lom, z něhož měli dobývat štěrk na opravu blízké
cesty. V šedém vápenci zdejších jizerských vrstev pak po nějaké době náhodou
objevili rozlámané rourovité kosti jakéhosi pravěkého živočicha. Podle dnes již
spíše legendárního podání šla právě kolem jistá paní Tomková, krupařka z
Chocně. Ta dobře věděla, že neobyčejné přírodniny aktivně vyhledává a sbírá
místní lékárník a spoluzakladatel choceňského muzea František Hlaváč a kousek
fosilie mu proto přinesla na ukázku. Hlaváče nález zaujal a ihned spěchal na
místo, aby posbíral ještě alespoň zbytek kostí (velká část jich už ale možná
byla zničena nebo ztracena). Nález sestávající ze šesti kostí (kost pažní a
články čtvrtého prstu) o celkové délce 42 centimetrů pak u sebe Hlaváč pečlivě
uschoval a kontaktoval tehdejší naši největší paleontologickou autoritu
Antonína Friče. Paleontolog zaslaný materiál v podobě (dle jeho názoru sedmi)
fosilních kostí popsal o rok později v časopisu Vesmír (č. 20) jako
„pozůstatek křídla pravěkého ptáka, poněkud podobného labuti“. Stanovil pro něj
vědecký název Cretornis hlavatschi (v přibližném překladu „Hlaváčův křídový pták“;
druhové jméno je poctou zachránci fosilního materiálu). Frič se nesprávně
domníval, že se jedná o pozůstatky „zubatého“ praptáka, snad příbuzného
slavných severoamerických hesperornisů (H.
regalis) a ichtiornisů (I. dispar), objevených ve
Spojených státech (Kansas) o jedno desetiletí dříve a popsaných Othnielem
Charlesem Marshem (1831–1899) roku 1872.
Frič byl s Marshovými popisy křídových zubatých
ptáků obeznámen a po následujících 24 let svůj názor na zařazení fosilie
neměnil. V roce 1905 však v podrobné korespondenci zrevidoval Fričův
pohled britský paleontolog Harry
Govier Seeley (1839–1909),
autor proslulé publikace o ptakoještěrech Dragons
of the Air („Nebeští
draci“, 1901). Seeley zjistil, že Frič sestavil úlomky špatně, a
proto český badatel nepochopil, o jakého tvora se ve skutečnosti jednalo. Kolegovi z tehdejšího rakouského mocnářství
proto následně sdělil, že se jedná o část křídla se silně prodlouženým čtvrtým prstem,
tedy o jasný pozůstatek ptakoještěra. Tehdy již stárnoucí Frič svůj omyl uznal
a stanovil následně nové jméno Ornithocheirus
hlavatschi.
Pod tímto názvem byl pterosauří fosilní
pozůstatek od Chocně znám takřka do současnosti. Náležel ale menší český
ptakoještěr skutečně do rodu Ornithocheirus? Podle novějších informací od několika
zahraničních specialistů na pterosaury (Unwin, Martill, Averjanov) rozhodně nikoliv
– dokonce ani nepatřil do stejné čeledi. Již stáří (svrchní turon tedy asi před
89 až 92 milionů let) českého pterosaura tomuto zařazení neodpovídá.
Ornitocheirové totiž žili podstatně dříve – na většině území světa se
vyskytovali ještě v období spodní křídy, tedy asi před 112 až 108 miliony let.
Jejich choceňský protějšek se však
objevil až o dobrých 16 milionů let později. Byli také podstatně větší, rozpětí
křídel různých druhů tohoto rodu dosahovalo asi 2,5 až 6 metrů. Objevila se
také domněnka, že tento taxon může představovat zástupce čeledi pteranodontidů.
V roce 2010 publikoval ruský paleontolog A. O.
Averjanov studii, ve které českého ptakoještěra s největší mírou pravděpodobnosti
označuje za mládě azdarchida. Čeleď Azhdarchidae zahrnuje vývojově vyspělé
ptakoještěry pterodaktyloidy, z nichž někteří dosáhli obřích rozměrů a stali se
největšími létajícími tvory všech dob. Rumunský Hatzegopteryx thambema a
severoamerický Quetzalcoatlus northropi zřejmě dosáhli v rozpětí křídel až kolem 12
metrů. Český ptakoještěr od Chocně byl mnohem menší, ostatně jednalo se nejspíš
o mládě. Byl ale také podstatně starší, protože zmínění giganti žili až na
samotném konci křídové periody, zhruba před 70 až 66 miliony let.
Zatím toho o tomto českém ptakoještěrovi víme jen
málo. V současnosti však proběhla revize materiálu (B. Ekrt) a v roce 2015 byla
vydána nová studie, popisující choceňský exemplář ve větší podrobnosti. Práce
byla publikována v březnu 2015 a Ekrt s Averjanovem v ní potvrzují blízkou
příbuznost českého ptakoještěra se severoamerickým druhem Montanazhdarcho minor. Dle
provedené analýzy jde nejspíše o neazhdarchidního azhdarchoida, který tak
představuje vůbec prvního svrchnokřídového ne-azhdarchida, jenž byl kdy na
východní polokouli popsán. Cretornis hlavaci (mylně Ornithocheirus
hlavatschi) tedy patří k významným pterosauřím druhům nejen v rámci našeho státu. Odhadované rozpětí
křídel tohoto jedince dosahovalo podle novějších odhadů asi 1,5 až 1,6 metru.
Mládě teropodního dinosaura, žijící asi před 160 miliony let
v okolí dnešního Brna. Ilustrace Vladimíra Rimbaly z knihy Dinosauři v Čechách.
Žádné komentáře:
Okomentovat