Jack Reacher je osamělý vlk, bludný rytíř, milovník žen,
zastánce slabých a hrozba pro všechny zloduchy. Putuje bez zavazadla, bez cíle,
a kdekoli se zastaví, narazí na potíže. Což je smůla pro ty, kteří je působí.
Jeho otec byl voják, a proto Reacher i jeho starší bratr Joe
vyrůstali na řadě amerických základen po celém světě. Ano, Reacher – ačkoli jej
pokřtili Jack, nikdo z rodiny ani nikdo z ostatních lidí mu tak neříkal.
Vždycky byl zkrátka Reacher.
Zkušenosti ze stále nových a nových míst, kdy se musel
prosadit mezi dětmi ostatních vojáků, ale získat si respekt i u místních kluků,
se mu hodily i později. Když jako teenager zažil velký výpadek proudu v New
Yorku, když musel vyšetřit vraždu mladé důstojnice na osamělé silnici v Georgii
nebo se stal svědkem zdánlivě běžné krádeže kabelky v malém městečku v Maine…
Lee Child (vlastním jménem Jim Grant) se narodil v roce 1954
v anglickém Coventry, ale rodina se záhy přestěhovala do Birminghamu. Získal
klasické střední vzdělání a po maturitě studoval práva v Sheffieldu. Pracoval v
divadle a pro Granada Television v Manchesteru. Když se stal po reorganizaci
přebytečným, začal psát beletrii.
Childův hrdina, bývalý vojenský policista Jack Reacher se
poprvé objevil v románu Killing Floor (č. Jatka, 1999), který měl okamžitě
úspěch a autor za něj získal řadu ocenění. Reacherovská série zatím čítá
dvaadvacet svazků – dva příběhy z ní byly také zfilmovány s Tomem Cruisem v
hlavní roli.
Kromě dlouhé řady románů napsal autor o svém hrdinovi také
tucet povídek, jež všechny shromáždil do tohoto svazku. Jedenáct z nich vyšlo
porůznu v časopisech nebo samostatně jako e-knihy; dvanáctá – zařazená na úvod
souboru – dosud nebyla publikována.
Knihu – v překladu Ivy Harrisové – vydává nakladatelství BB/art.
Ukázka z povídky Noční ptáci:
Jack Reacher
vystoupil na Dvacáté třetí ulici z metra a zjistil, že nejbližší východ je
uzavřený plastovou policejní páskou. Byla modrobíle pruhovaná, uvázaná od
jednoho zábradlí k druhému, pohupovala se ve větru z metra a hlásala: Policie,
vstup zakázán. Což neměl Reacher po formální stránce v úmyslu. Chtěl vyjít.
I když k tomu, aby vyšel, potřeboval vstoupit na schody. Bylo to lingvisticky
spletité.
V téhle
souvislosti měl pro policajty pochopení. Nemají různé pásky pro různé situace. Policie,
vstup zakázán, pokud chcete vyjít netvoří součást jejich inventáře.
Tak se
otočil a prošel po nástupišti k dalšímu východu. Který byl také uzavřený
páskou. Policie, vstup zakázán. Modrobílá, povlávající zlehka ve zbytku
proudu vzduchu po posledním vlaku. Což bylo divné. Reacher byl připravený
věřit, že první schodiště je uzavřené kvůli nějakému nebezpečí, jako třeba
odpadlému kusu betonu, nerovnosti na nejdůležitějším schodě nebo jiné překážce
ohrožující život a nohy. Ale ne obě schodiště. Ne obě najednou. Jak moc je to
pravděpodobné? Takže se možná stalo něco na chodníku. Po celé délce bloku.
Třeba se srazila auta. Nebo se vyboural autobus. Nebo někdo vyskočil z okna.
Nebo někoho zastřelili z projíždějícího auta. Nebo bomba. Chodník je možná zalitý
krví a posypaný kusy těl. Nebo kusy auta. Nebo obojím.
Reacher se
pootočil a podíval se přes koleje. Uzavřený byl i východ přímo naproti. A další
východ. A další. Uzavřené byly úplně všechny. Modrobílými páskami, Policie,
vstup zakázán. Nedalo se dostat ven.
Což byl
problém. Linka Broadway Local je pěkná trasa, Dvacátá třetí ulice náležitě
hezká stanice a Reacher už spal na mnohem horších místech, ale měl v plánu
spoustu věcí a málo času, aby je všechny stihl.
Vrátil se
k prvnímu východu, který chtěl použít, a protáhl se pod páskou.
Vystoupal
opatrně po schodech, otáčel hlavu, díval se, co má před sebou a hlavně nad
sebou, ale nic nezahlédl. Žádnou uvolněnou výztuž, odpadlý beton, žádný
poškozený schod, žádnou stružku krve, žádný kus lidského těla na dlaždičkách.
Vůbec nic.
Zastavil
se s nosem na úrovni Dvacáté třetí ulici a podíval se doprava a doleva.
Vůbec nic.
Povystoupil
o jeden schod, otočil se a pohlédl přes nerovný povrch Broadwaye na Flatiron
Building. Na cíl své cesty. Rozhlédl se do stran.
Nezahlédl
nic.
Zahlédl
méně než nic.
Žádná
auta. Žádné taxíky. Žádné autobusy, žádné náklaďáky, žádné spěchající skříňové
dodávky s firemními nápisy načmáranými v rychlosti na dveře. Žádné
motorky, žádné skútry Vespa v pastelových barvách.
Žádné
doručovatele na kolech z restaurace nebo zásilkové služby.
Žádné
skateboardisty, žádné in-line bruslaře.
Žádné
chodce.
Bylo léto,
krátce před jedenáctou večer a pořád teplo. Reacher měl přímo před sebou
křižovatku Broadwaye a Páté Avenue. Vepředu byla Chelsea, vzadu Gramercy,
nalevo Union Square a napravo se nad vším ostatním tyčila jako nesmiřitelný
monolit Empire State Building. Měly být vidět stovky lidí. Nebo tisíce. Nebo
desetitisíce. Kluci v keckách a tričkách, dívky v krátkých letních šatech,
procházející se volným krokem nebo pospíchající do právě otevírajících klubů,
do barů s nejnovější vodkou či na půlnoční představení do kina.
Měl tam
být celý dav, měl se smát, povídat si, šoupat nohama, hučet a vykřikovat jako
každý správný dav v jedenáct hodin za teplého letního večera, měly houkat
klaksony a sirény, měly hučet motory a šeptat pneumatiky.
Vůbec nic tam nebylo.
Reacher se vrátil dolů po schodech a protáhl
se znovu pod páskou. Prošel podzemím na sever k druhému východu, který zkusil,
a tentokrát pásku překročil, protože visela níž. Vyšel po schodech, stejně
opatrně, ale rychleji, tentokrát přímo na roh ulice. Před sebou měl Madison
Square Park obehnaný černým železným plotem a plný stromů. Brána byla ještě otevřená.
Nikdo jí nevcházel ani nevycházel. Nikde nikdo. Ani živáčka.
Reacher
přistoupil k okraji chodníku a zůstal blízko u zábradlí kolem ústí východu z
metra. Jeden dlouhý blok na západě blikala světla. Modročervená.
Napříč
přes ulici stálo policejní auto. Silniční zátaras. Vstup zakázán.
Reacher se otočil a podíval se na východ. Stejná situace. Modročervená světla
daleko na Park Avenue. Vstup zakázán. Dvacátá třetí ulice byla
zavřená. A určitě také spousta dalších příčných ulic a patrně i
Broadway, Pátá Avenue a Madison někde tak na úrovní Třicáté ulice.
Nikde nikdo.
(…)
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v
roce 2018 Bořivojova 75, Praha 3
Copyright © 2017 Lee Child
All rights reserved.
Z anglického originálu No Middle Name (First
published by Bantam Press, London, 2017) přeložila © 2018 Iva Harrisová
ISBN 978-80-7595-004-8
Žádné komentáře:
Okomentovat