Dovolená může být krásná, slunná, deštivá, ale taky
společná. Už jste něco podobného zažili? A že to bylo bezva? Možná u vás. Může
to ale dopadnout i vražedně, hlavně když se na společné dovolené dohodnou
bezdětný manželský pár, rodina s desetiletým ďáblíkem a puberťačkou a dva
důchodci. O infarktové situace pak není nouze. Ale jak známo, cizí neštěstí
potěší! Cizí neštěstí uzdravuje! Svět bude opět krásný!
Humoristický román vydává nakladatelství Jonathan Livingston
(ISBN 978-80-7551-071-6).
Ukázka z knihy:
„Řekni mi, proboha, nač jsou ti na každý den jiné boty?!“
„Prosím tě, probuď se! Nepruď čílí se Gizka Cícerová. „Pak
si uvědomíš, že ty boty nemám každé na jiný den, ale každé pro jinou
příležitost!“ „Jinou příležitost?“ zeptá se Julek Cícer a vytřeští na manželku
oči. „Tak ty tam budeš mít nějakou příležitost?“
„Jsi na hlavu? Jak se můžeš tak hloupě ptát?“ kontruje Gizka
Cícerová fistulí a klepe si na čelo: „První boty,“ vybírá z hromady černé
plátěnky a výhružně jimi manželovi mává před nosem, „nejsou boty, ale plátěnky,
pohodlná obuv do auta! Druhé boty, přehrabuje Gizka hromadu bot a vybírá žluté
žabky, „taky nejsou boty, ale žabky, ve kterých budu chodit na pláž!“
„A to nemůžeš chodit na pláž v těch pohodlných černých
plátěnkách?“ podivuje se Julek Cícer.
„Nemůžu, protože bych si je mohla namočit a kromě toho mám
žluté plážové šaty! Pochopils to? Žluté šaty, žluté žabky.“
Julek Cícer kroutí hlavou: „Tak dvoje boty vlastně nejsou
boty. A co ty třetí - černé páskové - a čtvrté - bílé páskové?“ optá se.
„To jsou sandály,“ vysvětluje Gizka, „černé k černému
oblečení a bílé k bílému oblečení.“
„Nejspíš jsem opravdu na hlavu,“ Julek Cícer jaktěživo
nepochopí citlivou ženskou duši. „A to si nemůžeš ty sandály vzít jen jedny?“
„Proboha tě prosím, jak si můžu vzít bílé sandály k černému oblečení nebo černé
sandály k bílému oblečení?“ zděsí se Gizka Cícerová.
„Ale vždyť přece,“ navrhuje zpocený Julek, „když necháš bílé
sandály doma a vezmeš si s sebou jen černé sandály, nebudou ti boty ladit se
šaty jen v jednom případě - když si vezmeš černé sandály k bílému oblečení. A
to se přece vydržet dá!“
„To se tedy rozhodně vydržet nedá! A s tebou je to taky k
nevydržení!“ čílí se Gizka Cícerová.
„A co tyhle páté? Bez těch se taky neobejdeš?“ třískne Julek
Cícer o zem červenými papučemi.
„Neobejdu! ječí Gizka Cícerová a jednou papučí praští
manžela přes hlavu. „Nevidíš, že to nejsou boty? To jsou papuče, pa-pu-če!“
slabikuje pomalu a pečlivě. „Tys nejspíš zapomněl, že jsme si pronajali vilku a
v té se budeme pohybovat v papučích!“
„A kde se budeš pohybovat v těchhle šestých? To taky nejsou
boty?“ hrozí Julek Cícer manželce teniskami, které zlostně vytáhl z hromady.
„Jsi slepý, nebo co? To nejsou boty, to jsou tenisky!
Tenisky na výlet! Snad po mně nechceš, abych šla na výlet v papučích?“
Žádné komentáře:
Okomentovat