Publikace představuje slovem a obrazem sto vybraných míst
hlavního města v souvislosti s erotickým, obecněji sexuálním životem Pražanů
zejména ve 20. století. Prochází jednotlivé městské čtvrti s důrazem na
architektonické prvky a sochy ve veřejném prostoru, na lokality, kde žili nebo
provozovali svoji živnost vydavatelé a autoři erotické literatury, ale i
malíři, fotografové, filmaři, herci a zpěváci, případně různí popularizátoři,
osvětáři a sběratelé, u nichž se objevovaly erotické motivy, a na instituce
nejrůznějším způsobem spojené s tematikou lidské sexuality.
Ostatně o tom, co se vše může skrývat pod pojmem „erotika“
píší autoři v úvodu: „Erotika v názvu pokrývá tentokrát podstatně větší
území než běžná slovníková definice. Zastřešuje širokou škálu odstínů a poloh, od
galantního náznaku po explicitní pornografičnost. Samozřejmě s tím vědomím, že
žádný objekt není galantní ani pornografický sám o sobě – takovým se stává
teprve v individuálním pohledu toho, kdo se dívá, toho, kdo čte.
Čtenář, respektive divák má v průvodci na výběr z maximálně
širokého a různorodého materiálu. Osoby, místa, události. Sto jednotek. Známé i
neznámé. Spjaté s literaturou, malířstvím, fotografií, filmem, hudbou,
architekturou, ale i s obecnějšími kulturními nebo společenskými fenomény.
Časovým rámcem je devatenácté a dvacáté století. Výběr podle gusta. Jiný by
vybral jinak.“
Publikace přináší vedle úvodu a průvodních textů k
jednotlivým zastavením četné ukázky z krásné i odborné literatury a bohatý
ilustrační materiál.
Vydává nakladatelství Academia v edici Průvodce.
Ukázka z knihy:
Vystoupení Anity Berberové
Václavské náměstí 5, Praha 1
V roce 1913 byl v suterénu
hotelu Passage (od roku 1924 Ambassador) na Václavském náměstí 5 otevřen zábavní podnik Alhambra. Hotel byl postaven
v letech 1912–1913 (přední budova) a 1918–1919 (zadní budova) podle
architektonického návrhu Richarda Klenky a Františka Weyra. Za první republiky
patřila Alhambra mezi nejluxusnější podniky svého druhu. Pravděpodobně kolem
poloviny dvacátých let tu vystoupila se svým pořadem německá hvězda Anita Berberová (1899–1928).
Za svůj krátký život vystřídala
Berberová role filmové herečky, tanečnice i spisovatelky. Byla jasným sexuálním
symbolem, dokonalou reprezentantkou uvolněných, dekadentních nálad Výmarské republiky:
postavou z hororových filmů německého expresionismu, ženou-vampem i androgynem,
pastí na příslušníky mužského i ženského pohlaví. Útlá, extrémně pružná, se
zuby upíra a jedovatýma očima. Narodila se v Lipsku do rodiny hudebníka a
herečky. V šestnácti se přestěhovala do Berlína. Od devatenácti byla u filmu;
zahrála si mimo jiné ve slavném snímku Fritze Langa Doktor Mabuse, dobrodruh (1922). Ve
dvaceti tančila prvně na pódiu nahá. Rty si malovala do tvaru černého srdce. V šestadvaceti
ji s rudým přelivem portrétoval Otto Dix.
Skandální
nebyly jenom její pódiové performance, do kterých zařazovala explicitně
erotické prvky (jak konstatuje policejní zpráva z roku 1926: „Intimní partie
jsou stuhou zakryty tak nedokonale, že mezi stehny vylézají napravo i nalevo
jasně viditelné vyholené stydké pysky. Zadek je obnažen“),85 ale i sebedestruktivní život vedený mimo pódium.
Berberová holdovala alkoholu, zneužívala kontinuálně kokain i opiáty. Když
zemřela, rozloučit se s ní přišli na hřbitov v Neuköllnu „prominentní režiséři,
děvky z Friedrichstraße, prostituti a transvestité z Eldoráda i počestní muži v
cylindrech“.86
František
Halas jí věnoval ve svém raném období báseň „Cirkus“:
„ANITA
BERBER v kruhu rodiny
nahá
tanečnice
berberským
lvům taneční hodiny
Daniel –
kouzelnice
Z Sing
Singů trestanci uprchlí
ukrutné oči
tygrů zelené
Ježíše
Krista v beránku roztrhli
meeé – meeé
– meeé.“87
„Nahá
tanečnice“ byla u českého publika v oblibě i po své předčasné smrti, jak svědčí
dvojice titulů, vydaných v Praze v roce 1930: překlad biografi ckého románu Lea
Lanii Anita
Berberová tančí se smrtí (německý
originál Der
Tanz ins Dunkel je
z roku 1929) a původní studie Joea Jenčíka Anita Berberová.
85 Aleš Bříza: Pád Německého císařství a některé aspekty sociálně-kulturního
vývoje Výmarské republiky na stránkách vybrané memoárové literatury (Příspěvek ke studiu německých
dějin první poloviny 20. století), rigorózní práce,
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin, Seminář
nejnovějších dějin, Praha 2006, s. 129.
86 Tamtéž, s.
129–130.
87 František Halas: Krásné neštěstí, Československý spisovatel, Praha
1968, s. 362.
Anita Berberová výjimečně v šatech, 1918
(foto Waldemar Titzenthaler)
© Radim Kopáč, Josef Schwarz, 2017
ISBN 978-80-200-2709-2
Žádné komentáře:
Okomentovat