Miroslav Verner: Abúsír - V srdci pyramidových polí

V Egyptě je dnes okolo šedesáti vesnic, které se jmenují Abúsír, ale jen jedna z nich se může chlubit tím, že je archeologickou lokalitou prvořadého významu: ten Abúsír, u nějž leží pohřebiště, kterému vévodí pyramidy králů 5. dynastie. Třebaže leží v samém srdci proslulých pyramidových polí memfidské nekropole, zůstával Abúsír vždy na okraji archeologického zájmu a ve stínu svých slavnějších sousedů Sakkáry a Gízy. 

Archeologická expedice Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zde působí od počátku 60. let minulého století. Poprvé sem přišla, aby zkoumala jedinou hrobku – Ptahšepsesovu mastabu. Od té doby se česká archeologická koncese podstatně rozšířila a dnes zaujímá plochu okolo dvou čtverečních kilometrů. Byly zde odkryty dříve neznámé pyramidy, chrámy, papyrové archivy, hrobky, šachtové komplexy a dokonce celé velké hřbitovy z různých období egyptských dějin a tyto objevy výrazně změnily pohled na dějiny starého Egypta zejména ve 3. a 1. tisíciletí př. Kr. 

Protože od vydání první české knihy o Abúsíru, která vyšla pod názvem Zapomenutí faraoni, ztracené pyramidy. Abúsír, uplynuly více než dvě desítky let, během nichž došlo k mnoha novým pozoruhodným objevům, snaží se předkládaná publikace přiblížit českým čtenářům současné výsledky výzkumu této významné lokality.

Vydává nakladatelství Academia.

Ukázka z kapitoly Tajemství nedokončené pyramidy

Nejnižší stupeň jádra pyramidy částečně ponořený v písku a téměř splývající s okolním terénem byl dlouhou dobu jedním z archeologických tajemství abúsírského pohřebiště. Stavbu ležící jen několik desítek metrů jihozápadně od Neferirkareovy pyramidy připisovali někteří archeologové málo známému králi 5. dynastie Raneferefovi, zatímco jiní ji považovali za dílo ještě efemérnějšího vládce té doby Šepseskarea. Byli i tací, kdo se zdráhali majitele identifikovat vůbec. Všichni se však shodovali, že jde o nedokončenou stavbu pyramidy, opuštěnou krátce po zahájení, která nikdy nesloužila svému účelu: pohřbu krále. Vysloužila si jméno Nedokončená pyramida v Abúsíru a kromě

příležitostných návštěvníků tohoto zapadlého koutu memfidské nekropole se o ni nikdo nezajímal.

Dalším významným faktorem byla samotná poloha Nedokončené pyramidy na pohřebišti: bylo zjevné, že byla postavena jako třetí v řadě, po Sahureově a Neferirkareově, na základní ose pohřebiště mířící k Heliopoli.

Ale i bez toho se už před zahájením vlastního výzkumu dalo předpokládat, že patřila Neferirkareovu přímému nástupci, kterým za normálních okolností musel být jeho nejstarší syn. Všechny střípky nepřímým dokladů vedly k jedinému závěru, totiž že navzdory svému vzhledu a negativním výsledkům Borchardtových sondážních prací musela Nedokončená pyramida kdysi být skutečným královským hrobem, pravděpodobně Raneferefovým.

Když česká archeologická expedice Karlovy univerzity získala v roce 1976 koncesi, která umožňovala provádět vykopávky na rozlehlé ploše mezi Neferirkareovým pyramidovým komplexem a severní Sakkárou, dostala se Nedokončená pyramida do popředí jejího zájmu. Byly k tomu dobré důvody. Právě v té době publikovala Paule Posenerová-Kriégerová (1925–1996) v řadě Francouzského  orientálního ústavu v Káhiře komentované vydání papyrů Neferirkareova zádušního chrámu. Na jednom malém zlomku byla útržkovitá narážka na Raneferefův zádušní chrám a na zajištění dodávky pro Neferirkareův zádušní kult. Tato narážka nepřímo potvrzovala existenci Raneferefovy hrobky a zádušního chrámu kdesi v Abúsíru, velmi pravděpodobně nedaleko Neferirkareova komplexu.

Dokladem jiného druhu, ale také se vztahujícím k Raneferefovi, byl již zmíněný Ghazúliho blok se

scénou, na níž je zachycena Neferirkareova manželka Chentkaus II. a jejich syn Ranefer, „Re je krásný/dokonalý“.

Je více než pravděpodobné, že tento Ranefer je totožný s pozdějším králem Raneferefem, Neferirkareovým nástupcem. Čtení králova jména není zcela jednoznačné. Po nástupu na trůn si princ buď podržel své dosavadní jméno Ranefer, nebo mírně pozměnil jeho psaní, takže ho bylo možné číst také jako Raneferef, „Re je jeho krásou/dokonalostí“, což by lépe vyjadřovalo jeho status faraona (jak se např. domnívala Posenerová-Kriégerová).²⁴

²⁴ Čtení Raneferefova jména je velmi nejisté. Během výzkumu jeho pyramidového komplexu se podařilo shromáždit velké množství písemných dokumentů včetně dokladů různého psaní jeho trůnního jména. Celkem jde o čtyři varianty: Ponecháme-li stranou značku slunce označující boha Rea, zbytek jména tvoří trojkonzonantní značka nfr. Ta se může psát čtyřmi různými způsoby: buď samostatně, nebo s tzv. komplementárními znaky, a to buď jedním z nich – f či r, nebo oběma – fr. Varianta s pouze komplementárním znakem f jako jediná umožňuje dvojí výklad, buď Ranefer „Re je krásný/dokonalý“, nebo Raneferef „Re je jeho krásou/dokonalostí“.

Shodou okolností je právě psaní s komplementárním znakem f nejčastější. Posenerová-Kriégerová se přikláněla ke čtení Raneferef, a to je také v této knize používáno. Pro úplnost je třeba dodat, že v literatuře se toto jméno mnohdy objevuje i v podobě Neferefre, a v takovém případě je možná interpretace „Jeho krásou/dokonalostí je Re“ nebo „On je krásný/dokonalý Re“. To je však v rozporu s variantami psaní jména bez značky f.

Po pravdě je třeba říci, že problematika egyptských vlastních jmen je navzdory už dosaženým výsledkům stále předmětem diskusí a v jejich čtení dosud panuje značný chaos.

A na základě této pracovní hypotézy byl na konci sedmdesátých let 20. století zahájen výzkum s cílem tajemství Nedokončené pyramidy definitivně odhalit.

Prvním krokem na cestě k pochopení významu této stavby byl geofyzikální průzkum. Vzhledem k povaze terénu a složení nánosů byla z pestré škály geofyzikálních metod vybrána magnetometrie. Největší pozornost byla věnována písečné planině před východní stěnou, nijak se nelišící od okolní pouště. Výsledky byly rychlé, nepochybné a překvapivé. Ve zkoumaném prostoru se pod pískem jasně rýsovala stavba ze sušených cihel o základním obrysu ve tvaru písmene T, jenž je charakteristický pro zádušní chrámy 5. a 6. dynastie. Následné vykopávky, prováděné cíleně podle geofyzikálních měření, definitivně potvrdily existenci zádušního chrámu.

Brzy se ukázalo, že stavební komplex Nedokončené pyramidy byl skutečně hrobem faraona Raneferefa. Borchardt byl na počátku 20. století od tohoto objevu jen několik centimetrů. Nechtěl při svých vykopávkách Nedokončenou pyramidu úplně pominout, a tak se jako zkušený archeolog a odborník na pyramidy rozhodl vést sondu v otevřeném příkopu, který od severu směřoval ke středu památky. V případě funkční hrobky by se zde dala očekávat sestupná chodba vedoucí do pohřební

komory. Borchardt vykopal v písku a suti, které příkop vyplňovaly, několik metrů hlubokou sondu, ale

na chodbu nebo její zbytky nenarazil. Utvrdil se tak v přesvědčení, že má co do činění s hrubou, nedokončenou stavbou sestávající pouze z nejspodnějšího stupně jádra a že práce na pohřebním příbytku krále – předsíni a pohřební komoře – nebyly vůbec zahájeny.

Možná to byla chyba, možná pouhá náhoda, že Borchardt ve své sondě nepokračoval ještě alespoň hodinu. Snad jen o jediný metr níž by ho čekal objev, který by tak zkušeného archeologa přiměl, aby Nedokončenou pyramidu i její okolí důkladně prozkoumal. Dosáhl by totiž dna příkopu, kde se částečně ještě in situ nacházely obrovské bloky z červené žuly, z nichž byl konstruován portkulis, blokující přístupovou chodbu do pohřební komory. Z toho by mu bylo okamžitě jasné, že substruktura byla kdysi zcela dokončena, i když superstruktura nikoliv. Určitě by mu neunikl ani další objev, kurzivní nápis zaznamenaný černou barvou na bloku jádra, který obsahoval Raneferefovo jméno v kartuši, čímž určoval stavitele a majitele hrobky. Borchardtův unáhlený závěr nepochybně odsoudil Nedokončenou pyramidu k archeologickému zapomnění. A českému týmu poskytl příležitost jeho chybu o více než sedmdesát let později napravit.

Vykopávky v Raneferefově pyramidovém komplexu, který se jmenoval „Božská je moc (doslova duchovní síla) Raneferefova“, probíhaly s přestávkami po celá osmdesátá a devadesátá léta 20. století. Některé nečekané a v mnoha ohledech unikátní archeologické objevy přinesly zcela nový pohled na pyramidový komplex, technické aspekty jeho budování, status královské hrobky té doby, organizaci královského kultu a další.

Právě proto, že byla stavba nedokončená, naskytla se příležitost nahlédnout do jejího zákulisí a objasnit mnohé dříve nevysvětlené otázky týkající se stavby pyramid. Na druhé straně však opuštěné a pískem zaváté pozůstatky pyramidy přitahovaly celé generace zkušených starověkých, středověkých i moderních vykradačů hrobek.

© Miroslav Verner, 2017

ISBN 978-80-200-2700-9