Umění 21. století
zblízka
Tvorba dnešních
umělců je provokativní, složitá a nezřídka vyvolává rozpačité reakce. Jak číst
současné umění může čtenářům posloužit jako vodítko, pokud chtějí porozumět a
vychutnat si ohromné množství rozmanitých děl vystavených v muzeích a galeriích
po celém světě. Soubor v abecedním řazení podle příjmení autorů představuje
více než dvě stovky děl – fotografií, instalací, soch, maleb, videí a
performancí – vytvořených žijícími umělci v průběhu posledních dvou desetiletí.
Wilson se zde zabývá tvorbou široké škály současných umělců. Jedná se nejen o
umělce, kteří „v současné době patří k nejoslavovanějším, ale také o ty, jimž
se dostává uznání jiných umělců a mají významný vliv, aniž se sami stali
celebritami.“
„Doufám, že kniha bude užitečná jak pro čtenáře
pohybující se ve světě umění, tak pro ty, kteří do něj pouze nahlížejí. Bránil
jsem se přílišnému zjednodušení a složitým postupům, ale zároveň jsem se snažil
vyhnout nesrozumitelné teorii i suché terminologii. Ale jestli se čtenář setká
s termíny, které nezná, doufám, že jej neodradí, ale podnítí jeho zvědavost,“
říká autor. A dodává: „Jako kritik pocházející z Londýna a žijící v New Yorku
tíhnu ve své praxi přirozeně k těmto městům a jejich sousedům, a nikterak
nezastírám silnou náklonnost k dílům, která jsem zažil na vlastní oči. Navzdory
tomu všemu však především doufám, že Jak číst současné umění poslouží jako
pobídka k dalšímu bádání a objevům.“
Michael Wilson (1970) je nezávislý kritik, kurátor,
editor a autor řady článků a esejí věnovaných současnému a modernímu umění a
vizuální kultuře. Pravidelně přispívá do časopisů, jako je Artforum, Art in
America, Time Out New York, Contemporary, Modern Painters, Art Monthly a mnoha
dalších. Narodil se v Londýně, kde také absolvoval magisterské studium na Royal
College of Art. Organizuje výstavy ve Velké Británii i USA, včetně proslulé How
to Read a Book v Locust Projects v Miami (2010).
V edici Artberry vydává nakladatelství Kniha Zlín.
Ukázky z knihy:
Jules de
Balincourt
Narozený 1972 v
Paříži, žije a pracuje v New Yorku. De Balincourtovo dílo bylo vystaveno v
Galerie Thaddaeus Ropac a Palais de Tokyo, obojí v Paříži, a objevilo se na významných
výstavách jako „New York a okolí“ / Greater New York v newyorském MoMA PS1 a
„Dnešní USA“ / USA Today v londýnské Royal Academy. Jeho dílo je
zastoupeno ve sbírkách londýnské Saatchi Gallery, newyorského Brooklyn Museum a
losangeleského Museum of Contemporary Art.
Spekulant
/ Speculator, 2010
Olej a
akryl na desce, 243,8 × 165,1 cm.
Spekulant, 2010, obraz namalovaný na dřevěné desce,
působí impozantně, a to nejen díky své velikosti. Z místa kdesi nad plochou
obrazu se snáší závěs pestrých pentlí a spouští se kolem diváka vlevo i vpravo,
přičemž u dolního okraje je výraznými tiskacími písmeny uvedený název díla. Po
povrchu se jako konfety míhají drobné barevné čtyřúhelníky a dodávají mu
tetelivý, kaleidoskopický vzhled. Záhy se však z víru barev a tvarů vynoří
obrysy dvou mandlových očí, nohou v černých holínkách a rukou, z nichž jedna
drží hůl, a zdánlivě abstraktní kompozice se promění ve figurální studii.
Postava je podle všeho hlavním motivem: sázkař, výběrčí nebo hazardní hráč
hrající vysokou hru – případně všichni tři dohromady – skrytí v houštině
souvislostí.
Propojení figurativního pojetí s abstrakcí ve
Spekulantovi je pro umělcův přístup charakteristické, stejně jako jeho lidový,
lehce outsiderský styl a plastické, rukodělné rysy (umělec si libuje v hrubém
maskování, nástřiku barvy a šablonách).
Téměř psychedelický pocit, jenž dílo vyvolává, pramení
patrně z autorových zkušeností z cest po Indii a Peru, ale je také odrazem
vnitřní cesty, odevzdání se ryzí obrazotvornosti. Svou roli zde však hraje také
prvek kritiky skutečného světa. Nejasná postava subjektu má velice
nejednoznačnou úlohu, významnou, avšak nedefinovatelnou. Je to loutkář tahající
za nitky zamaskované v podobě slavnostních stuh. Podezíravost vůči lidem u moci
a vlajkonošům korporátní Ameriky zvlášť je dlouhá léta součástí de
Balincourtovy tvorby a působí zde s umocněnou silou.
Nejasná postava subjektu zaujímá velice nejednoznačné postavení,
významné, avšak nedefinovatelné.
Pokud tedy Spekulant – alespoň zdánlivě – evokuje sebezpytný
newageismus současných umělců Západního pobřeží, jako je Chris Johanson,
Margaret Kilgallenová a další členové hnutí zvaného Mission School, politický
rozměr mu propůjčuje drsnější ráz. Mezi projekty, kterými si de Balincourt
udělal jméno, byly „Americké studie světa“, řada namalovaných map zobrazujících
Spojené státy nově uspořádané podle pozměněných hranic. V jednom příspěvku jsou
území opět přiřknuta původním obyvatelům, v jiném posun geografického poměru země
k sousedům poukazuje na všeobecně známou nesnášenlivost. Jiné obrazy krouží
volně propojenými tématy od davů lidí nedefinovatelného složení – mají to být
protestující, studenti, či snad turisté? – až po nezařaditelné krajiny (někdy nepříjemně
narušené značením) a hrůzu nahánějící kancelářské interiéry.
Autor dosáhl úspěchu jako svébytný umělec, navíc prokázal
schopnosti vlivného organizátora umělecké scény. Roku 2006 založil Starr Street
Project Space (později jen Starr Space), nezávislý prostor ve slibně se
rozvíjející brooklynské čtvrti Bushwick. Starr Space fungoval tři roky a byl v
té době centrem tvůrčích aktivit, hostil performance a další události Terence
Koha, Rity Ackermannové, skupiny Lucky Dragons a různých umělců z okolí. Toto zaujetí
sdílenými činnostmi (patrně dědictví z období prožitého v jedné z kalifornských
komun), odpovídá de Balincourtově potřebě odhalovat vztahy mezi lidmi a místy,
na nichž působí – navzdory tomu (nebo právě proto), že tyto vztahy nikdy nemají
uspokojivé řešení.
V knize je také reprodukován de Balincourtův obraz Bez názvu (Billboard) / Untitled (Billboard), 2006. Olej na desce, 121,9 × 142,2 cm.
Neo Rauch
Narozený 1960 v
Lipsku, žije a pracuje tamtéž. Samostatně vystavoval v galeriích Musée d‘art
contemporain de Montreal a Kunstmuseum Wolfsburg. Roku 2002 získal cenu Vincent
Award a vystavoval v Bonnefantenmuseum v Maastrichtu. Museum der Bildenden
Künste Leipzig a Pinakothek der Moderne v Mnichově mu v roce 2010 společně
uspořádaly retrospektivu. Jeho díla jsou zastoupena například ve sbírkách Gemeentemuseum
v Haagu a Museum der Bildenden Künste v Lipsku.
Kroužení / Das
Kreisen, 2011
Olej na plátně.
Diptych, 300 × 500 cm (dohromady).
Rauchův epický diptych Kroužení, 2011, (název, který lze
doslovně přeložit jako točení nebo obklopování, je také názvem abstrakce Kurta
Schwitterse z roku 1919), vypadá, že zobrazuje umělcův ateliér, i když
prostor je podivně roztříštěný a obsazený zvláštními obyvateli. V kulisách
tvořených plátny na stojanech a stěnách se sešlo zvláštní shromáždění. Mladá
žena v tyrkysových minišatech neohrabaně pózuje na dřevěné lavici, zatímco
zamračený vousatý muž v sukni kolem ní krouží v piruetách. Muž v těžkém
hnědém plášti drží velký věnec před toulavým psem, zatímco jiný se vydává k
pololidskému, poloandělskému krajanovi,který leží tváří k zemi. Vložený
samostatný obrázek, který by mohl představovat konkrétní malbu umístěnou v
místnosti nebo kolážovou skládanku, podrobně zobrazuje neurčitou domácí scénu.
Kroužení je pro autora typický popis času a místa, v němž
jsou vzdálená historická období donucena k nepříjemnému soužití. Například
podle šatů lze zařadit postavy do historických období od poloviny 19. století
do poloviny století 20. a tyto neslučitelné styly se kombinují a střetávají ve
společném imaginárním prostoru. Tím, a úmyslným promísením nesourodých měřítek
a perspektivy, realismu a fantazie, se dílo inspiruje u surrealistů, jako jsou
Giorgio de Chirico a René Magritte. Umělec také výslovně odkazuje na
socialistický realismus s jeho ztuhlou, strojenou kresbou a výraznou,
potemnělou barevností. Ale Rauchovu estetiku zřejmě utvářel především jeho
život ve východním bloku a výuka na lipské Hochschule für Grafik und Buchkunst.
Lipsko, tradičně spojované s obchodem, se před „Die
Wende“, přechodem ke kapitalistické ekonomice, k němuž došlo na konci 80. let,
stalo centrem lidového odporu vůči komunismu. Při zobrazování aspektů městského
života, které byly starým režimem potlačovány, a jejich záhadné a nejasné
rekontextualizaci Rauch odmítá zaujmout dogmatickou pozici, ale namísto toho
spojuje dvě existující mytologie v něco, co je výhradně jeho. Coby přední
představitel nové skupiny umělců, která se věnuje figurativní malbě, známé jako
Nová lipská škola – dalšími členy jsou Tilo Baumgärtel, Matthias Weischer a
Christoph Ruckhäberle – se Rauch pohybuje po tenké hranici mezi konzervativním
revivalismem a tím, co by mohlo být označeno jako vědomě excentrický nový
pohled na historickou malbu.
Malba je pro mě pokračováním snění jinými
prostředky
V souladu s uvolněným přístupem k chronologii Kroužení
také velice volně zachází s vyprávěním a symbolikou. Obrazy se zdají být
zatíženy významy, ale to, co představují, je nakonec jakási země nikoho,
nenapravitelně nespojitá a anachronická. I jejich atmosféra je neurčitá, temná
a mírně zlověstná, ale zároveň evokuje staré dětské knihy nebo změť dílků mnoha
skládaček. Ač zručně nakreslené, postavy jsou podivně neživotné a odloučené od
prostředí, které obývají, což brání jasnému čtení jejich záměrů a významů. Jak
umělec s přijetím této frustrované logiky shrnuje: „Malba je pro mě
pokračováním snění jinými prostředky.“
Copyright © 2013, Michael Wilson
All rights reserved
Translation © 2017, Lucie Simerová a Milan Guštar
ISBN 978-80-7473-620-9
Žádné komentáře:
Okomentovat