sobota 19. srpna 2017

Peter May: Hadohlavec




Americká patoložka Margaret Campbellová se vrací do Spojených států, kde ji však čeká kamion plný mrtvých Číňanů a konfrontace s vlastní minulostí. Pekingský detektiv Li Jen působící na čínském velvyslanectví ve Washingtonu má zjistit, proč se jeho krajané udusili v uzavřeném chladicím voze v jižním Texasu. Navíc se opět setká se ženou, která utekla z Číny i z jeho života. Společně dostanou za úkol odhalit, kdo stojí za obchodem s ilegálními čínskými imigranty, který vedl k texaské tragédii. Zjistí, že imigranti se stali nedobrovolnými přenašeči smrticího nákladu. Li a Margaret, zápasící s démony společné minulosti, závodí s časem, aby zneškodnili biologickou časovanou bombu, která hrozí, že zničí nejen jejich budoucnost, ale i budoucnost celého lidstva.
Knihy Petera Maye u nás tradičně vydává nakladatelství Host. Z šestidílné série čínských thrillerů již v českém překladu vyšlo Pán ohně (2015), Čtvrtá oběť (2015) a Sál smrti (2016)

Ukázka z knihy:
Její dům stál na O Avenue na vrcholku kopce, co by od kampusu kamenem dohodil. Zdi měl z červených cihel stejně jako budova univerzity a jeho střechu pokrývaly šedé tašky. Byl pouze přízemní a stál uprostřed bujné zelené zahrady, takže ho od silnice dělila řada stromů. V té době jí dávalo smysl si ten dům pronajmout. Měla v plánu usadit se a žít klidný život v akademickém odloučení. Potom se po pouhých třech měsících uvolnilo místo v Harrisově okresu. Pozice vrchního soudního lékaře ve třetím největším okrese ve Spojených státech a v Houstonu, čtvrtém největším městě. Dlouho vše zvažovala. I děkan ji velice podporoval, a dokonce vybízel, aby nabídku přijala. Řekl jí, že může nadále přednášet jednou týdně jako hostující profesorka.
Zazubil se a s úsečným newyorským přízvukem prohlásil, že by byl hrdý, kdyby na jeho univerzitě vyučovala vrchní soudní lékařka z Harrisova okresu. Nikdy se nedozvěděla, jak velký vliv měl děkan na komisi, ale jeden z jejich členů Margaret později prozradil, že místo dostala hned ve chvíli, kdy poslala přihlášku.
Margaret během stoupání po Sedmnácté ulici kontrolovala zpětné zrcátko a sledovala hodinky. Měla dost času na to, aby se osprchovala a převlékla. Musela se potom vrátit do kanceláře v Houstonu. Cesta tam mimo špičku jí běžně trvala dobrých padesát minut. Když však před domem zaparkovala svůj chevrolet za jasně rudý pick-up s nadměrně velkými pneumatikami, rychle se jí zkazila nálada. Majitel domu stál na verandě se zkříženými pažemi na prsou. Před otevřenými předními dveřmi klečel mladík v montérkách a kšiltovce a vedle sebe měl položený kufr s nářadím.
Margaret zabouchla dveře od auta a rychle vyšla po pěšině k domu. „Co si myslíte, že děláte, McKinley?“
Muž v montérkách se polekal a rychle se postavil. McKinley však ustupovat nehodlal. Byl to typický buran z Jihu oplývající spoustou peněz. Na kopci mu patřilo několik domů. „Takhle by dáma mluvit neměla,“ odvětil s rozvleklým jižanským pří zvukem.
Margaret se mu rozzlobeně podívala do očí. Byl chodícím a mluvícím ztělesněním klišé. Kovbojské džíny, boty, kostkovaná košile a ošoupaný stetson stažený k zátylku. „Neodpověděl jste mi na otázku,“ trvala na svém Margaret.
Mladík se na ně zahleděl. „Možná bych měl jít.“ Sklonil se pro vercajk. Zachrastily v něm dláta a šroubováky.
McKinley zvedl ruku a zarazil ho. „Zůstaň, kde seš, synku.“
Potom se obrátil k Margaret. „Vyměnila jste ten podělanej zámek, paninko.“
Margaret se otočila k řemeslníkovi. „A chcete vědět proč?“
Zdálo se, že by raději snědl svou kšiltovku. Tak či onak mu to však řekla. „Protože když jsem byla pryč, chodil do domu a hrabal se mi ve věcech. Nechal otisky těch svých upocených prstů na podprsenkách a kalhotkách v šuplíku se spodním prádlem.“
McKinley viditelně zrudl. „To není pravda. Nemáte právo říkat takový věci.“
Mladý řemeslník si se zájmem prohlížel špičky chodidel.
„Chcete vidět důkaz?“ zeptala se Margaret McKinleyho. „Dvouhodinový záznam z kamery, kterou jsem schovala ve skříni?“
Blafovala, ale nakonec se jí to vyplatilo. McKinley zbledl. Potom rozčíleně semkl ústa. „Nechala jste vyměnit ten podělanej zámek. A to je očividný a jasný porušení podmínek nájemní smlouvy. Už tady nebydlíte.“
Margaret začal zvonit telefon. Chvíli ho hledala v kabelce.
„Co je?“ vyštěkla do něj.
„Už hodinu se vás snažím zastihnout.“ Volala jí její sekretářka Lucy, zbožná presbyteriánka ve středním věku, která neměla Margaret příliš v lásce.
„Mobil si během výuky vždycky vypínám, Lucy. To přece víte,“ řekla Margaret. „Proč jste nezavolala na univerzitu?“
„Vždyť já tam volala, ale už jsem vás nezastihla.“ Lucy si na druhé straně linky povzdechla. „Doktorko Campbellová, právě nám volali z kanceláře šerifa ve Walkerově okresu. Potřebují vás u nějaké mexické restaurace na dálnici I-45. Podle všeho tam mají kamion a v něm přes devadesát mrtvol.“
„Kristepane,“ řekla Margaret a téměř hmatatelně cítila sekretářčinu výtku — nevezmeš jména božího nadarmo. „Hned tam jedu.“ Zavěsila a protlačila se kolem McKinleyho do domu.
Uvnitř měla pro nouzové případy kufr s veškerým svým profesním náčiním.
„Myslím to vážně,“ zahulákal na ni McKinley. „Chci, abyste se hned odstěhovala.“
„Řekněte to mému právníkovi,“ odsekla Margaret a bouchla mu dveřmi před nosem.


Snakehead © Peter May, 2002
Translation © Filip Drlík, 2017
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017

ISBN 978-80-7577-140-7

Žádné komentáře:

Okomentovat