Po dvouleté odmlce, kdy autorská dvojice manželů
Ahndorilových, kteří společně píší pod pseudonymem Lars Kepler, žánrově
odbočila a věnovala se psaní mysteriózního thrilleru Playground (česky Host,
2016), vychází v češtině další díl úspěšné detektivní série s komisařem Joonou
Linnou.
Joona Linna sedí už dva roky ve vězení s vysokou
ostrahou. Nyní ho však odvezli na tajnou schůzku. Po vraždě švédského ministra
zahraničí totiž policie potřebuje, aby jí pomohl vypátrat a zastavit pachatele,
který nejspíš plánuje další vraždy v politických kruzích. Policie pracuje s
verzí teroristického pozadí případu, Joona však tuší, že oběti, kterých bude
brzy přibývat, spojuje cosi jiného… On i Saga Bauerová musejí pracovat v
utajení a proti rozkazům svých nadřízených, aby vraha zastavili dřív, než bude
příliš pozdě...
Ačkoliv Lovec králíků vyšel ve Švédsku až na konci
podzimu, stihl se stát tamní nejprodávanější knihou roku 2016. Navázal tak na
úspěchy v prodejnosti předchozích dílů. Celkově se knih série, která vychází ve
čtyřiceti zemích světa, prodalo 9 milionů výtisků. Jen v České republice pak
více než čtvrt milionu.
Lovce králíků, stejně jako všechny předešlé knihy Larse
Keplera, vydává česky nakladatelství Host.
Ukázka
z knihy:
Když se Saga přiblíží k dané adrese, zpomalí, měkce sjede
doprava na úzkou příjezdovou cestu a zastaví.
Klíčky nechá spadnout do trávy u cesty, vedle nich odloží
helmu a za chůze si natáhne neprůstřelnou vestu a připevní si pouzdro s
pistolí.
Od okamžiku, kdy ji telefon probudil, uplynulo třináct
minut.
Z domu se stále ozývá kvílení sirény.
Na okamžik zatouží, aby tu s ní byl komisař Joona Linna.
Na všech velkých případech zatím pracovala po jeho boku. Lepšího policistu
nikdy nepotkala. A málokterý toho obětoval tolik jako on.
Jednou ho zradila, udělala přesně tu jedinou věc, kterou
dělat neměla, ale mezitím všechno napravila a teď ví jistě, že jí odpustil.
On sám tvrdil, že jí nikdy neměl co odpouštět.
Od té doby, co je Joona ve vězení, spolu nejsou v
kontaktu. Ráda by se s ním setkala, ale uvědomuje si, že ho musí nechat, aby si
vybudoval nový život. Ve vězení ho jistě stojí hodně úsilí, aby přesvědčil
ostatní trestance, že je jedním z nich.
Teď byl vyhlášen kód Platina a Saga Bauerová je sama.
Nikdo jiný od bezpečnostní policie zatím nedorazil.
Saga přeleze plot, doběhne ke vchodu do vily, zasune do
zámku paklíč a potom tenkou špičku odemykací pistole. Několikrát stiskne
spoušť, posune hrot v klíčové dírce o něco výš, až nakonec stavítka povolí.
Zámek se s dutým cvaknutím odemkne.
Saga položí nářadí na zem, vytáhne svůj glock, odjistí ho
a otevře dveře. Jekot sirény přehlušuje všechno ostatní.
Saga zkontroluje vstupní prostor a velkou halu, potom se
rychle vrátí k centrále alarmu vedle vchodových dveří a vyťuká kód, který zná
nazpaměť.
V domě se rozhostí ticho, tíživé a osudové.
S napřaženou zvednutou zbraní a prstem na spoušti
pokračuje přes halu, mine schody do patra a vejde do velkého salonu, zajistí
pravou stranu a prostor za otevřenými dveřmi a přikrčeně postupuje dál.
Jedno z velkých oken v místnosti je rozbité.
Saga projde okolo něho, blíží se k otevřeným dveřím do
kuchyně a v mnoha skleněných plochách vidí svůj vlastní zdvojený odraz.
Krev a úlomky lebeční kosti vystříkly z kuchyně na
podlahu k sedací soupravě a nízkému konferenčnímu stolku.
Saga otáčí hlavní pistole okolo sebe, opatrně pokračuje
vpřed a vidí čím dál větší část kuchyně. Bílé skříňky a nerezové pracovní
plochy.
Zastaví se a naslouchá.
Zaslechne opatrné ťukání, jako by někdo úplně tiše seděl
a klepal nehtem do stolu.
Saga namíří pistoli do dveří kuchyně, neslyšně ukročí
stranou a spatří muže ležícího na zádech na podlaze.
Má prostřelené břicho a obě oči.
Z týlu hlavy nezbylo nic.
Pod tělem se utvořila temná kaluž.
Ruce má rozhozené do stran, jako by se opaloval.
Saga zvedne zbraň tím směrem, odkud patrně vyšly
výstřely, a pátrá pohledem po kuchyni.
Záclona na dveřích vedoucích na verandu se pohybuje a
vítr ji vzdouvá dovnitř do místnosti. Kroužky na garnýži o sebe tiše ťukají.
Krev z prvního výstřelu do hlavy vystříkla daleko po
podlaze a někdo ji přešel bosýma nohama. Stopy vedou přímo k ní.
Saga se rychle otočí, se zbraní v natažených rukou pátrá
po místnosti a vykročí zpátky k dvoukřídlým dveřím do salonu.
Když koutkem oka zahlédne, jak někdo vylézá z úkrytu za
pohovkou, zachvěje se.
Stačí se akorát otočit, když se osoba postaví. Je to žena
v modrých šatech. Udělá nejistý krok a Saga jí zamíří na hruď.
„Ruce za hlavu,“ vykřikne Saga. „Na kolena, na kolena!“
Saga na ženu nepřestává mířit a rozeběhne se k ní.
„Prosím…“ zašeptá žena a upustí na zem spouštěč alarmu.
Stihne jenom ukázat prázdné ruce. Ve stejné chvíli ji
Saga kopne ze strany těsně pod koleno takovou silou, že se ženě podlomí obě
nohy a ona prudce dopadne na podlahu. Nejdřív bokem, potom tváří a spánkem.
Saga se na ni vrhne, udeří ji do levé ledviny, přitiskne
pistoli k týlu, drží ženu pravým kolenem u země a rozhlíží se po místnosti.
„Je v domě ještě někdo?“
„Jenom ten, co střílel. Vešel do kuchyně,“ odpoví žena a
zalapá po dechu. „Vystřelil a šel…“
„Ticho,“ přeruší ji Saga.
Saga ji rychle otočí na břicho a ruce jí stočí dozadu.
Žena všechno snáší s nepříjemnou poddajností. Saga jí spoutá poraněné ruce
lepicí páskou, rychle vstane, vrátí se do kuchyně a projde kolem mrtvého muže.
Záclona se dál vzdouvá ve větru.
Pokračuje rovně dál, překročí pohrabáč zašpiněný od
popela, zkontroluje kuchyň nalevo, obejde ostrůvek a zamíří ke dveřím na
verandu.
Ve skleněné tabuli je kulatý otvor vyříznutý diamantovou
pilou a dveře jsou otevřené. Dovnitř proudí večerní vzduch a rozeznívá kroužky
na garnýži. Saga vyjde na terasu a namíří pistolí dolů mezi záhony.
Voda je klidná, noc tichá.
Osoba, která se takovýmto způsobem vkrade do domu a
vykoná dokonalou popravu, na místě činu určitě nezůstane.
Saga se vrátí k ženě, omotá jí lepicí páskou i nohy a
jedním kolenem si jí klekne na záda.
„Teď potřebuju, abyste mi odpověděla na pár otázek,“
řekne tiše.
„Já s tím nemám nic společného, byla jsem tady náhodou,
nic jsem neviděla,“ zašeptá žena.
Než vstane, stáhne Saga ženě šaty přes holý zadek. Za
chvíli zastaví před domem pět esúvéček a dovnitř se nahrne množství lidí od
bezpečnostní policie.
„Kolik bylo pachatelů?“
„Jenom jeden, viděla jsem jenom jednoho.“
„Dokážete ho popsat?“
„Nevím, měl na obličeji masku, nic jsem neviděla. Měl
černé oblečení, rukavice… Stalo se to tak rychle, myslela jsem, že zabije i mě,
myslela jsem…“
„Dobře, počkejte,“ přeruší ji Saga.
Dojde k mrtvému tělu. Kulatý obličej je do té míry
zachovalý, že není problém muže poznat. Saga vytáhne služební telefon, poodejde
stranou a zavolá šéfovi bezpečnostní policie. Je noc, ale nepochybně už čekal,
až telefon zazvoní, takže hovor přijal okamžitě.
„Ministr zahraničí je mrtvý,“ oznámí.
Kaninjägaren
Copyright © Lars
Kepler, 2016
Translation ©
Karolína Kloučková, 2017
Czech edition ©
Host — vydavatelství, s. r. o., 2017
ISBN 978-80-7577-060-8
Žádné komentáře:
Okomentovat