Guillermo del Toro a Daniel Kraus: Tvář vody

Mexický režisér Guillermo del Toro a americký spisovatel Daniel Kraus se rozhodli vyprávět jeden příběh ve dvou různých médiích.

Příběh jako z jiného světa je zasazený do Ameriky kolem roku 1963 a odehrává se na pozadí studené války, kde v přísně střežené tajné laboratoři pracuje jako uklízečka osamělá němá dívka. Její dosavadní život však navždy změní setkání s živým tvorem z utajovaného vládního experimentu...

Film Tvář vody měl v českých kinech premiéru 15. února 2018. Přišel do nich ověnčen hlavní cenou z festivalu v Benátkách i dvěma Zlatými glóby (za režii a za hudbu) a v očekávání, kolik ze třinácti nominací (mimo jiné za nejlepší film, původní scénář, režii a herce ve vedlejších a hlavních rolích) promění v reálné Oscary.

Kniha Tvář vody byla ve Spojených státech vydána 27. února 2018. Souběžně se objevily i první překlady – včetně toho českého, který vydává Host.

Guillermo del Toro a Daniel Kraus na Tváři vody pracovali dlouhé roky. Vše začalo ve chvíli, kdy se setkali při přípravě společné knihy Trollhunters a Daniel Kraus se del Torovi svěřil se svým záměrem zpracovat nápad, jenž mu ležel v hlavě už od patnácti let. Příběh o vodním tvorovi uvězněném v laboratoři a uklízečce, která se s ním spřátelí. „Odpověděl jsem mu na to – nic víc neříkej. Já ten nápad od tebe koupím,“ vzpomíná na setkání del Toro.

„Můj příběh nebyl úplný, dokud jsem se nepotkal s Guillermem. Během několika vteřin, kdy jsem mu o nápadu vyprávěl, mě začal doplňovat. Psaní s ním jsem si zamiloval, protože je to nejopravdovější a emočně nejotevřenější umělec, jakého znám. A jeho citlivost dobře doplňuje moje temnější a drsnější tendence,“ popisuje Daniel Kraus.

Oba autoři se poté dohodli, že každý z nich příběh převypráví po svém. Během tvorby spolu byli v kontaktu, Kraus se však v určitém okamžiku psaní na chvíli izoloval od informací doprovázejících vznik filmu, aby se mohl soustředit na román.

Přestože se jedná o dva svébytné umělecké celky, srovnání filmu s knihou se samozřejmě nabízí. „Kraus a del Toro sice zpracovali stejné téma, ale odlišnými prostředky a každý svým vlastním přístupem. Krausova Tvář vody je podobně poetická a emotivní jako film, ale jde více do hloubky − dává prostor i dalším postavám, díky kterým je příběh o sblížení dívky a vodního tvora tak živý a uvěřitelný. Obě podoby Tváře vody lze vnímat jako dvě rovnocenné alternativy (umělecké) reality. Je jedno, kterou si zvolíme jako tu pravou, pravdivé totiž mohou být obě,“ hodnotí filmové a knižní zpracování redaktor nakladatelství Host Jiří Štěpán.

Ukázka z knihy:

„Asi nemusím většině z vás opakovat, že za to vděčíme obrovskému úsilí našich nejlepších lidí a že ne všichni se vrátili, a nemohou se ze svého počinu radovat,“ pronese Fleming. „Cítím povinnost vám říct — a jsem upřímně rád, že to teď uslyší i naše děvčata na úklid —, že se jedná bezpochyby o nejcitlivější vzorek, jaký se kdy v Occamově leteckém výzkumném středisku objevil, a proto je nutné s ním podle toho zacházet. Vím, že jste všichni podepsali formuláře, ale ještě to zopakuji. Přísně tajná data nejsou určená pro uši vašich manželek. Ani dětí. Ani nejlepšího kamaráda, se kterým se znáte už od dětství. Je to národní tajemství. Je to osud svobodného světa. Sám prezident zná vaše jména. Upřímně doufám, že už jen to vám stačí, abyste ne—“

Elisino napjaté tělo sebou trhne při zachroustání přístupové karty v zámku. Překvapivě to není zámek za jejími zády. Třímetrové dvojité dveře na druhé straně F1, které vedou do chodby k nakládací rampě, se otevřou dokořán. Z každé strany vyběhne jeden muž ve vojenské uniformě a přilbě, aby zajistil dveře. Jsou ozbrojení, stejně jako všichni pracovníci ostrahy v Occamově středisku, ale na rozdíl od nich nenosí tajemné pistole v nevýrazných pouzdrech. Přes rameno jim visí dlouhé černé pušky s bajonetem.

Třetí a čtvrtý voják vezou do laboratoře paletový vozík s gumovými koly dlouhý jako osobní auto. V první chvíli Elisu napadne, že přivážejí železné plíce. Obrna byla nevymýtitelným strašákem sirotčince; každé dítě, které bylo nucené přetrpět příliš dlouhá kázání a suchopárné promluvy do duše, si dokázalo představit hrůzu spojenou s doživotním uvězněním v rakvi od krku dolů. Objekt na vozíku má podobný luskovitý tvar, ale je několikanásobně větší, z ocelových plátů pospojovaných nýty, s kompresním těsněním, pogumovanými klouby a tlakoměry. Elisa si pomyslí, že ať už je uvnitř kdokoli, je zřejmě velice vážně nemocný, když musí mít v nádrži i hlavu. Fleming už pobíhá kolem a navádí paletu k vyklizené ploše vedle bazénu. Elisa si v tu chvíli uvědomí, jak je naivní. Nemocní chlapečci nepotřebují doprovod čtyř ozbrojenců.

Poslední, kdo projde dveřmi, je muž s vlasy ostříhanými na ježka a gorilími pažemi. Pohybuje se jako hromotluk, jako někdo, kdo nedůvěřuje vnitřním prostorám. Má na sobě džínový kabát a hrubé keprové kalhoty. Zdá se, že ho svazuje i jeho oblečení. Obkrouží lusk a přitom polohlasně vydává rozkazy, ukáže na kola, která se musejí zajistit, a na kolečka, která je nutné nastavit. Neukazuje na ně prstem. Kolem zápěstí má ovinutý kožený pásek a na něm je připevněný ošoupaný oranžový obušek zakončený kovovou vidlicí. Elisa si není úplně jistá, ale myslí si, že je to elektrický bodec na pohánění dobytka.

Fleming i doktor Bob Hoffstetler se k muži přiblíží s nataženou pravou rukou, ale jeho rozzuřený pohled zamíří za ně, na druhý konec laboratoře, přímo na Elisu a Zeldu. Na čele mu naběhnou dvě žíly jako jakési podkožní rohy.

„Co tady dělají?“

Namísto odpovědi se nádrž na vozíku prudce otřese a z jejích útrob se ozve pronikavý řev a cákání vody. Vyděšení vojáci nahlas zaklejí a chopí se pušek. Na jedno okénko nádrže dopadne cosi, co vypadá jako ruka, ale ruka to být nemůže, protože je to příliš velké. Elise se nechce věřit, že sklo nepraskne, ale ono nepraskne. Nádrž se kymácí ze strany na stranu a vojáci zaujmou obranné postavení. Fleming se rozběhne k uklízečkám a cestou něco křičí. Hoffstetler se tváří nešťastně, protože je nezvládl ochránit. A Zelda má obě dlaně plné Elisiny uniformy a vleče ji zpátky do chodby i s vozíky. Muž s elektrickým obuškem je ještě chvíli rozlíceně sleduje a potom zuřivě skloní hlavu mezi ramena a otočí se k tomu křičícímu, zajatému stvoření.

Text © 2018 by Necropolis, Inc.

Illustrations © 2018 by James Jean

Cover design by Patrick Collins

Published by arrangement with Feiwel & Friends, an imprint of Macmillan Publishing Group, LLC

All rights reserved

Translation © Filip Drlík, 2018

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2018

ISBN 978-80-7577-457-6

Plakát k filmu Tvář vody, který do české distribuce uvedl CinemArt