Příručky umožňující ilustracemi nebo fotografiemi nahlédnout
do rozmanitosti naší zvířeny mají u nás dlouhou tradici a jsou čtenáři stále
vyhledávané. Většinou zobrazují různé zástupce fauny podle zoologického
systému. V tomto atlasu autoři představují živočichy podle prostředí, ve
kterých žijí.
Na 263 barevných tabulích je zachyceno téměř 2100 druhů,
rozdělených do kapitol o lesích, horách, stepích, otevřené kulturní krajině,
mokřadech, stojatých i tekoucích vodách, skalách a sutích, podzemních
prostorech, městském prostředí a v neposlední řadě i o plochách člověkem
zdevastovaných. Připojen je i přehled „vzácných“ ptačích hostů, kteří čas od
času na naše území zavítají.
Na začátku jednotlivých kapitol je uvedena základní
charakteristika každého prostředí (vegetace, charakter fauny, výskyt v
podmínkách ČR), po níž následují obrazové tabule s typickými druhy. Jejich
výběr zahrnuje formy známé i neznámé, běžné i vzácné a chráněné. Zatímco u
obratlovců jsou pominuty pouze druhy objevující se u nás zcela výjimečně, u
mnohem početnějších bezobratlých byly vybrány druhy nejčastěji se vyskytující
nebo pro daný typ prostředí typické či jinak významné a také snadněji v přírodě
pozorovatelné. Stručný doprovodný text popisuje hlavní určovací znaky
jednotlivých druhů či jejich vývojových stadií (i hlasových či jiných projevů,
které mohou napomoci k jejich rozeznání v přírodě), zbarvení, výskyt v ČR a
případně další obývaná stanoviště.
Kniha je určena širokému okruhu čtenářů od studentů
středních a vysokých škol po ochránce přírody i laické zájemce o přírodu kolem
nás.
Vydává nakladatelství Academia (ISBN 978-80-200-2756-6)
Ukázky z knihy:
Lesy, parky, obory
Savci
1 Veverka obecná Sciurus vulgaris – hlodavci, veverkovití CH
DT 20–27 cm, DO 14,5–20 cm, HM 0,2–0,4 kg. Znaky: stromový
druh, větší velikost, huňatý ocas o málo kratší než tělo, masivní zadní tlapky
s dlouhými prsty a silnými drápy, boltce často se štětičkou prodloužených
chlupů. Hlas: široká škála od „štěkání“, kníkání a mlaskání po
funění, ostré prskavé zvuky a hlasité škrábání drápů o kůru stromu. Zbarvení: proměnlivá,
svrchu, na bocích i ocasu rezavá, šedohnědá, tmavohnědá až černá, spodní strana
těla obvykle bělavá (v jednom vrhu i mláďata různě zbarvená). ČR: kdysi
běžná, dnes nehojně v lesích, oborách a městských parcích, sezonně i
v zahradách (úroda ořechů apod.); šiškové požerky veverek mají na rozdíl
od požerků drobných zemních hlodavců (tab. 44) roztřepené stvoly s vláknitými
zbytky po šupinách.
Mě
2 Plch velký Glis glis – hlodavci, plchovití (tab.
213) CH
DT 12–18 cm, DO 12–15 cm, HM 80–155 g. Znaky: srst
hustá a jemná, ocas delší a huňatě osrstěný, nohy relativně krátké a na prstech
silnější drápy (arborikolní), oči a někdy i ušní boltce nápadné velké (č.
plchovití); p. velký – připomíná malou veverku, boltce zaoblené, na čenichu
nápadně odstávající smyslové chlupy. Zbarvení: šedý až
šedohnědý na hlavě, hřbetu a bocích, vespod bělavý až nažloutlý, velké
korálkovitě lesklé (černé) oči lemované černým proužkem. ČR: ostrůvkovitě
v listnatých a smíšených (výjimečně i jehličnatých) lesích, v krasu a jiných
skalnatých územích (např. kvádrové pískovce, balvanité sutě), též v parcích,
vilových čtvrtích a zahradách měst (např. Praha – Petřín), časté úkryty ve
včelínech, chatách, chalupách a jiných osamělých stavení → tzv.
hemisynantropní výskyt; V.–X. (hibernuje ve skalních štěrbinách a dutinách
stromů, řidčeji v zemi).
Ho Ku Sk Pp Vm
3 Plch lesní Dryomys nitedula – hlodavci, plchovití CH
DT 7,5–11 cm, DO 6–9 cm, HM 17–32 g. Znaky: středně
velký druh, ocas bez koncové štětičky prodloužených chlupů, boltce zakulacené a
poměrně malé. Zbarvení: žlutohnědý či hnědožlutý, pouze břicho
bílé nebo slabě nažloutlé a na hlavě černý pruh od očí k boltcům. Výskyt: méně
běžný v moravské části Karpat a v Jeseníkách, na západ nejdále na východním
okraji Orlických hor, všechny typy lesů, zejména s pasekami a křovinatými
stráněmi; V.–X.
4 Plšík lískový Muscardinus avellanarius – hlodavci, plchovití CH
DT 6–8,5 cm, DO 6,5–9 cm, HM 15–28 g. Znaky: malá
velikost (menší než myš domácí), ocas přiléhavě osrstěný a kratší než tělo,
boltce menší a zaoblené, zakrnělý palec na zadních tlapkách. Zbarvení: svrchu
rezavě žlutý (žemlový) a vespod světlejší, náprsenka bílá. ČR: nejběžnější
plch, mozaikovitě na většině území vyjma bezlesých nížin, v horách až do pásma
Ku
1
Liška obecná
Vulpes
vulpes –
šelmy,
psovití (tab.
127, 212)
DT 58–80 cm, DO 30–45 cm, VK 35–40
cm, HM 3–10 kg. Znaky: nápadně protáhlý čenich, delší štíhlé nohy s nezatažitelnými
drápy na prstech, ocas huňatý, boltce větší a zahrocené (č. psovití); l. obecná
– střední velikost, ocas dlouhý (přes 50 % DT); při lovu hlodavců vyskakuje do
výšky na všech nohách (tzv. myškování). Hlas: v období říje
chraptivý, protáhlý až sípavý štěkot nepodobný štěkání psa (I.–III.). Zbarvení: převážně
rezavá, pouze špička čenichu, hrdlo, břicho a konec ocasu bílé, zadní strana
boltců a tlapky černé, občas jedinci s břichem šedým až černým. ČR: běžný a velice
přizpůsobivý druh s celoplošným výskytem ve všech typech krajiny a stanovišť,
populační nárůst po vymýcení vztekliny v 90. Letech 20. stol. L. stříbrná (2) a l. platinová (3) jsou barevné
formy l. obecné chované jako kožešinová zvířata na farmách, výjimečně se
dostávají i do přírody.
Ho St Ku Mo Sk Vm
De
4
Kuna lesní
Martes
martes –
šelmy,
lasicovití
DT 40–53 cm, DO 23–28 cm, HM 0,8–1,6
kg. Znaky:
tělo
protáhlé, nohy krátké s částečně zatažitelnými drápy na prstech, hlava zploštělá
(č. lasicovití); k. lesní – srst hustá, ocas dlouhý a huňatý (45–44 % DT),
chodidla ochlupená, boltce relativně velké. Hlas: typicky vřeštění,
též funění, vrčení, poštěkávání či pištění. Zbarvení: tmavohnědá, na
ocase a tlapkách až černohnědá s menší a sytě žlutou až žloutkově oranžovou
náprsenkou (nezasahuje na přední končetiny), uši světle lemované, špička čenichu
černá. ČR:
rozlehlejší
lesy nížin až hor, řidčeji v rozptýlené zeleni (remízky, stromořadí aj.).
Ku
5
Tchoř tmavý
Mustela
putorius –
šelmy,
lasicovití (tab.
212)
DT 30–48 cm, DO 11–21 cm, HM 0,8–2
kg. Znaky:
střední
velikost, postava zavalitější, nohy krátké a slabé, boltce krátké a zakulacené,
ocas 30–40 % DT. Hlas: při vyrušení podrážděné prskání. Zbarvení: tmavohnědý s
prosvítající nažloutlou podsadou, naspodu těla až černý, typická bílá kresba („maska“)
na hlavě, ocas tmavý nanejvýš se světlou špičkou. ČR:
víceméně na celém území, široké
spektrum stanovišť včetně lesů, dříve hojnější. Syn.: Putorius
putorius.
St Ku Mo Sk Vm De
6
Jezevec lesní Meles meles – šelmy, lasicovití
DT 62–90 cm, DO 11–20 cm, HM 4–20
kg. Znaky:
naše
největší lasicovitá šelma, tělo zavalité na kratších nohách, hlava štíhlá a
protáhlá, ocas krátký (asi 20 % DT), chodidla široká a lysá, drápy silné (zvl.
na předních tlapkách). Hlas: mručení, funění a mlaskání. Zbarvení: hřbet a boky šedivé
až šedohnědé s černými a bílými konci delších chlupů (pesíků), břicho a nohy
tmavohnědé až černé, typická obličejová černobílá maska. ČR: lesnaté oblasti
a v menší míře i kulturní zemědělská krajina; po populačním poklesu v 70.–80.
letech 20. stol. nyní přibývá.
Ku Sk Vm
7
Mýval severní Procyon lotor – šelmy, mývalovití
DT 40–70 cm, DO 20–40 cm, HM 4–10
kg. Znaky:
postava
mírně nahrbená, ocas dlouhý a huňatý (50–60 % DT), tlapky s delšími a
pohyblivými prsty s nezatažitelnými drápy. Hlas: široká škála
zvuků od varovného syčení a hlubokého vrčení až po přátelské předení. Zbarvení: šedohnědý, na
hlavě černobílá „maska“ (častá záměna s psíkem mývalovitým, tab. 127), ocas světlý
a tmavě pruhovaný (4–7 proužků). ČR: nepůvodní americký „kožešinový“
druh, u nás zprvu ojedinělé úniky z farem či od chovatelů, od konce 20. stol.
se šíří z volně žijících populací v Německu a Rakousku, nyní už roztroušeně na
většině území v zalesněných oblastech i otevřené krajině, častěji v blízkosti
vod, též v okolí lidských sídel; předpoklad
pokračující expanze a navyšování
početnosti populace.
Ku Ry Po Vm
LESY,
Žádné komentáře:
Okomentovat