Výpravná česko-anglická publikace mapuje tvůrčí principy světově
uznávaného surrealisty Jana Švankmajera. Sestavil ji Bruno Solařík, který se
spolu s režisérem účastní aktivit skupiny surrealistů. Kniha vydává prostřednictvím
Švankmajerových názorů a výtvorů celistvé svědectví o výjimečném díle této
světové legendy české kinematografie. V úvodu Solařík výstižně
charakterizuje Švankmajerův náhled na svět:
Každé myšlení, i to nejvíc „selské“, se koneckonců uchyluje
ke stěží představitelným monstrozitám, což lze sledovat v životě politickém,
hospodářském i milostném. Jan Švankmajer se k monstróznímu myšlení sám
přiznává – a to cestou zhmotnění snů a utopií, s nimiž se ve své hlavě mimoděk
setkává. Jedině takovým zjištěním vlastní účasti v koloběhu monstrozit je
ostatně možné najít v labyrintu iluzí Ariadninu nit.
Hmatatelná podvratnost samotné obraznosti je tedy zjevně
směřována nejen proti společnosti, založené na mocenské uzurpaci reality, ale i
proti tomu, co k takové uzurpaci nenápadně vede v lidském myšlení: proti
pojímání světa buď jako přísného řádu, který je nutno za každou cenu udržet,
nebo naopak jako naprostého zmatku, jehož je třeba bezohledně využít.
Nad Švankmajerovými odlitky psychického automatismu se místo
toho otevírá jedinečná možnost spatřit svět jako řád v chaosu a chaos v řádu:
jako neustálé prolínání krajností.
Součástí publikace jsou i dosud nepublikované reprodukce
Švankmajerových objektů-fetišů a exkluzivní snímky z jeho nejnovějšího filmu
Hmyz. Kniha obsahuje také jedenáct málo známých aktovek – z nich je
vybrána i naše ukázka.
Knihu vydává C Press.
Ukázka z knihy:
Bloudění
Odehrává se na náměstí
Bratří Synků.
1: Prosím vás, mohl byste mi poradit, jak se dostanu do
Podolí?
2: Nemoh.
1: A do Modřan?
2: Taky ne.
1: A co takhle do Legérovy ulice?
2: Ne a ne a ne.
1: Proč jste tak zarputilej? Je nějaký místo v Praze, který
byste mi doporučil?
2: Břevnov.
1: Co je tam tak zajímavýho?
2: Klášter.
1: Berou novice?
2: To se musíte zeptat převora.
1: Máte na něj telefon?
2: Na převora? Ne. Proč?
1: Chtěl jsem se ho na něco zeptat.
2: Na co?
1: To je jedno. Jak se dostanu do toho Břevnova?
2: Dvaadvacítkou. Z Pohořelce až na konečnou.
1: Jak se dostanu na Pohořelec?
2: Dvaadvacítkou z Malostranskýho náměstí.
1: A jak se dostanu na Malostranský náměstí?
2: To už přeháníte. Z toho, co jsem vám řek, to můžete odvodit
sám.
1: Jak, prosím vás?
2: No když se z Malostranskýho náměstí dvaadvacítkou dostanete
na Pohořelec, tak na Malostranský náměstí se dostanete dvaadvacítkou z
Pohořelce. Ne?
1: To je tautologie.
2: Co že to je?
1: Ale nic. Co mi ještě můžete poradit?
2: Jako co?
1: Tak všeobecně místopisně.
2: Na co to všechno potřebujete? Podolí, Modřany, Legérova
ulice, telefon na převora, Malostranský náměstí…
1: Sháním informace.
2: Informace?
1: Píšu knihu.
2: Vy jste spisovatel?
1: Tak trochu.
2: A co píšete?
1: Knihu.
2: Jakou?
1: Průvodce Prahou.
2: A proč, prosím vás?
1: Aby lidi nebloudili.
2: A k tomu potřebujete telefon na převora?
1: Chtěl jsem se ho jen zeptat, jestli přibíraj novice.
Text © Jan Švankmajer, 2018
Editor © Bruno Solařík, 2018
Translation © Nathan Fields, 2018
Translation © Robert Russell, 2018
Layout © František Eliáš, 2018
Cover © Jakub Krč, 2018
Photo © Athanor, 2018
© Všichni majitelé majetkových autorských práv
reprodukovaných děl a autoři fotografií, 2018
Reprodukce na přebalu a patitulu: Sbírka brouků I, 1972
Žádné komentáře:
Okomentovat