Slavný psycholog, sociolog a filozof Erich Fromm sice o
psychoanalytické terapii, jíž se celý život věnoval, téměř nic nenapsal, ale
editorská práce jeho žáka a asistenta Rainera Funka, který po Frommově smrti
uspořádal jeho texty, vynesla na světlo i tuto knihu, tvořenou hlavně přepisem
Frommových přednášek a rozhovorů.
Erich Fromm o psychoanalytické terapii téměř nic
nepublikoval. Avšak jak píše Rainer Funk, každý, koho Fromm analyzoval, pocítil
jeho „neúprosnost hledače pravdy a kritického průvodce, ale také mimořádnou
schopnost vcítění, blízkost a bezprostřednost ve vztahu k druhým“. V souladu s
tím, že Fromm nezaložil novou terapeutickou školu, jeho stati na téma
psychoanalýzy neinformují o žádných technikách.
Texty předkládané v této knize informují spíše o Frommově
vztahu s duševně trpícími lidmi naší doby a o jeho schopnosti individuálního
vnímání základních problémů člověka. Analytik se v jeho pojetí učí vycházet
především sám se sebou a je sám sobě nejbližším pacientem, takže pacient se v
určitém smyslu stává jeho analytikem. Soubor zde předkládaných textů je
přepisem nahrávek Frommových přednášek a rozhovorů, které tak mají povahu
mluveného slova a důležitým způsobem charakterizují Ericha Fromma jakožto
člověka.
Erich Fromm (1900–1980) byl původem německý sociální
psycholog, sociolog, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený s
tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou. Fromm jakožto Žid v roce
1933 emigroval do Spojených států. Konec života strávil ve Švýcarsku.
Knihu Umění naslouchat vydává (v překladu Jana Luska) nakladatelství Portál. Tam v
řadě Klasici už vyšly Frommovy knihy Strach ze svobody (2014), Umění milovat
(2015), Umění být (2016).
Ukázka z knihy:
Psychoanalytická
„technika“ neboli umění naslouchat
„Technika“ znamená použití pravidel nějakého umění na jeho
předmět; tento význam prošel jemnou, ale významnou změnou. „Technika“ se začala
používat pro pravidla týkající se mechaniky, toho, co není živé, kdežto specifi
cké slovo, které se týká živého, je „umění“. Proto je název psychoanalytická
„technika“ chybný, neboť se zdá, že se týká neživých objektů, takže by se neměl
používat na člověka.
Budeme stát na pevné půdě, když řekneme, že psychoanalýza je
procesem porozumění lidské duši, a to zvláště té její části, která není vědomá.
Je to umění jako porozumění poezii.
Jako každé umění má i toto svá pravidla a normy.
·
Základní pravidlo pro aplikaci tohoto umění zní,
že se psycho analytik zcela soustřeďuje na naslouchání.
·
Nic nesmí být pro psychoanalytika důležitější,
musí být optimálně osvobozen od úzkosti a nenasytnosti.
·
Psychoanalytik musí mít svobodně pracující
představivost, která je dostatečně konkrétní, aby se dala vyjádřit slovy.
·
Psychoanalytik musí být schopen vcítit se do
druhých lidí a být dostatečně silný, aby prožívání druhého člověka cítil tak,
jako kdyby bylo jeho vlastní.
·
Takové vcítění předpokládá schopnost milovat.
Porozumět druhému znamená milovat ho – nikoli v erotickém smyslu, nýbrž tak, že
dokážeme druhému člověku vyjít vstříc a překonat svůj strach, že přitom
ztratíme sami sebe.
·
Porozumění a láska jsou neoddělitelné. Když se
oddělí, dojde k pochopitelnému procesu a dveře pro podstatné porozumění
zůstanou zavřené.
Cílem terapeutického procesu je porozumět nevědomým
(potlačeným) afektům a myšlenkám, uvědomit si jejich kořeny a funkce a
porozumět jim.
Základní pravidlo je instruovat pacienta, aby řekl vše, jak
to jen dokáže, a že má upozornit, pokud něco vynechá. Zvláště se zdůrazní, že
pro pacienta neexistují žádné morální závazky, dokonce ani říkat pravdu. (
Jestliže pacient lže, měl by to psychoanalytik zaznamenat, protože jinak
přestává být kompetentní.)
Psychoanalytik by měl odpovědět na všechny otázky, které se
týkají jeho osoby, pokud jsou veřejně známy, a analyzand má právo o nich vědět
– např. věk, vzdělání, sociální původ. U všech ostatních otázek musí pacient
odůvodnit, proč si myslí, že jeho zájem o analytika je oprávněný, nebo zda chce
obrátit situaci a analyzovat psychoanalytika (například kvůli odporu).
Terapeutický vztah by se neměl vyznačovat atmosférou
zdvořilé konverzace a popovídání, nýbrž přímostí. Psychoanalytik nesmí nikdy
lhát. Psychoanalytik se nesmí pokoušet zalíbit se, udělat dojem, nýbrž musí
zůstat sám sebou. Toho ale dosáhne jen prací na sobě.
ISBN 978-80-262-1341-3
Žádné komentáře:
Okomentovat