V pořadí pátá
autorova básnická sbírka. Čerpá v ní z autentických zážitků, dopisů,
ale také z fiktivních hlasů lidí, bohů, totalit, vojenských uskupení,
diktátorů, lidí, ovládajících tento svět a vesmír, kterých je podle jeho názoru
jen několik a my všichni ostatní jsme jimi manipulováni. Některé fikce se dosud
nenaplnily a jiné se naplnily dříve, než autor během několika měsíců dopsal a
vydal tuto knihu.
Jakub Fišer je
přesvědčený, že sám poezii nepíše, ale stojí na ramenou jiných, kteří zase
stáli jako skála a nesli otěže a prapor poezie v minulosti, nepochybně tak
bude i nadále. Jakub říká, že ladí poezii, jako když se ladí rádio. Na určité
frekvenci, při správném počasí, jemným dotykem se otočí správným knoflíkem a
pak je možné zachytit hlas a psát. Občas se také stane, že při výjimečně
dobrých podmínkách se žádná stanice neobjeví a Jakub dočasně nenapíše
nic.
Jakub Fišer píše
poezii a drobné prózy, pravidelně publikuje v literárních časopisech
(Divoké víno, Literární noviny atd.). Je autorem básnických sbírek Krajinou
srdce mého (bibliografie), S žízní neustaň, Dlaně, Obžaloba lůzokracie a
Já Amadeus. Dostal několik básnických cen (např. v roce 2014 a 2015 Mobelova
cena, čestné uznání v rámci Ceny Bohumila Polana). Je členem českého
centra PEN klubu a Umělecké Besedy.
Hlasy vydává
nakladatelství Český les. Obálka je dílem Vladimíra Kiseljova.
Ukázky z knihy:
Matkám
A malé děti
se šípy na bedrech
prohlašují
můj skalp
bude viset na opasku všech bledých tváří
a potom visí
skalpy jiných
opilé
osmnáctky
žvatlají do
telefonu
vykrej ho
mariášku vykrej otcové blekotají
hrdostí
steskem i bázlivou dobrotou
Víš Rosťo
kluk je na
vojně
Děkuju Tě
Děkuju
statný
autista Sebastian
diskvalifikovaný
z fotbalového
života pro přílišnou dobrotu
vozí na
bedrech své sestry a bratry
úspěšné
sportovce
sám mordičku
potopenou ve slané vodě
v jejichž
molekulách plavou všichni naši gerojové
prostřílení
probodaní promáčení jak karty osudu
zelená esa
zatím spřádají
nová a nová
dobrodružství
pro kulové
krále spodky a pěšáky
pážata
slepoty a jejich mámy
inženýři
kosení vymýšlejí novou mechanizaci
častokrát
okřídlenou
aby
zachránili své vykonavatele
supích
úmyslů
a pokud se o
válce vůbec hovoří
říká se že
je čím dál humánnější
při vší úctě
k matkám
jebu majku
ale koho vlastně ?
Jseš si opravdu jistý
Jseš si
opravdu jistý
že oběť
kterou se chystáš
vykonat
není
sebeobětí?
Že na té lodi
kterou
vyklápíš
do moře
předpojatosti
a surové
bezohlednosti
nejsi ty
sám?
Už jsi
zpřetrhal
to pouto
které tě
pojí s ostatními
jako
nedílnou součástí
jednoho
světa
kde úleva
z beder
prvního
trýzněného
je úlevou
druhému
a šíří se
jako paprsek
byť sotva
kým postřehnutelný
však svou
silou provázanosti
nekonečně
nezničitelný
Jseš si
opravdu jistý
že odvaha
kterou si
dodáváš
není jen
krutostí
které se sám
bojíš
ty
zranitelný a ubohý
se chystáš
soudit
v neblahém
důsledku odsuzovat
a sám
zraňovat
když
pohlédneš na sebe
musíš uznat
že sám jsi
oživlé a tepající hovno
ale je-li tě
víc
máš
s kým ten pocit
bezmoci a
smrtelnosti
sdílet
kde bereš tu
jistotu
že právě ty
nejsi tou částí celku
kterou je
třeba utopit
zlámat
v kole
donutit
k odvolání
a přísaze
Na co? Na
člověka?
Vždyť jsi ho
ztratil
utopil
zlámal v kole
Jseš si
opravdu jistý?
Ještě máš
čas si to rozmyslet
Rouhání
Jeden můj
přítel
pan jmeno
Vat By Byl Hřích
se mi často
ptá
kde je ten
tvůj bůh
kam se
všichni poděli
a jak to že
nikdy nikdo nikoho neviděl
a ukazují se
nám v průniku množin
našeho
překrývání
mám pocit že
se rouháš
řekl mi jiný
pan Jiný
mám pocit že
se rouháte vy
řekl Zasek
dosi
a třetí a
šestý a devátý
zavolal
možná že se rouháme všichni
Je možné že
se jmenoval pan Pravý
nebo pan
Skutečný
přijde mi že
se možná jmenoval
pan
Neskutečný
V té
množině podmnožin
je ukryto
zrnko písku
drhne o dno
a okno
nadýchneš se
přílivu
vydýchneš
odliv
a uprostřed
tebe
oceán
a oranžový
psací stroj
Elita ovládá
kapitál
ovládá elitu
kdo šplhá po
pyramidě
vytváří tím
svou pyramidu
vyšší a
vyšší
vlastní hrb
činí
nedosažitelným horizontem
není poznat
rozdíl
mezi
laboratorním potkanem
a
laboratorním kolem
obojí se
otáčí po směru
i v protisměru
cílem
hledání řešení
je vyloučení
možnosti
řešení
nalézt
Blbče
člověče!
Ideále
stvoření
vrcholný
článku v řetězech evoluce
jsi už
natolik
zpostmodernizovaný
abys nepochopil
že oprátka
kterou si škrtíš krk
je tvořena
jen a jen
ze tvých
rukou?
Když elita
ovládá kapitál
kapitál ovládá
elitu
Žádné komentáře:
Okomentovat