„Jako ve všech svých knihách i v Konci světa rozehrává
Ouředník rafinovanou partii se svými čtenáři, partii, která není zdaleka
vyhraná předem, neboť sází na čtenářovu inteligenci a zároveň odhaluje neinteligentnost
doby – a tedy i každého z nás.“ – tak charakterizuje Jean Montenot ve svém
doslovu novou prózu Patrika Ouředníka. A dodává: „Cestovat v Ouředníkově světě
je vždy podnětné a čtenář si nakonec uvědomí – a co jiného žádat po literatuře?
–, že onen fiktivní svět, sevřený v krunýři své blbosti, hroutící se v
permanentní implozi sám do sebe, je k nerozeznání podobný tomu našemu...“ Jsou
tu velké dějiny plné válek, letopočtů a podivných statistik. Ale o ně vlastně
tak úplně nejde. Jsou tu vtipy o dvou Číňanech, stručné dějiny náboženství,
pravidla vegetariánství, maltská hymna, etymologie křestních jmen...
Ouředník proniká chatrnou konstrukcí naší doby a bujaře
odmontovává šrouby. Ve 111 kapitolách nabízí čtenářskou procházku po jedné
civilizaci.
Z francouzského originálu La fin du monde n’aurait pas eu
lieu (nakl. Allia, Paris 2017) přeložila Olga Špilarová ve spolupráci s autorem.
Vydává Torst.
Ukázky z knihy:
Budoucnost světa
Budoucnost už není, čím kdysi bývala. Jistě jste si toho všimli
— budoucnost už není, čím bývala.
V minulosti se budoucnost odvíjela víceméně podle trojího
vzorce.
[1] Svět zanikl a všechno začínalo nanovo, zas a znovu: pesimistická
verze většiny náboženských koncepcí.
[2] Svět zanikl v krvavé lázni a byl nahrazen jiným světem,
světem blaženosti: optimistická verze některých vyznání.
[3] Svět ne a ne zaniknout a blaženost v něm kvasila a
narůstala až do konce nekonečně obnovitelných časů: hypotéza budovatelů konců
dějin.
Ale počátkem jednadvacátého století tyto teorie zastaraly.
Předpovědi prošly vývojem. Lidé nadaní špetkou smyslu pro
realitu se shodovali v jednom: ať už bude zvolená procedura jakákoli, skončí to
zle. Buď krvavou lázní, po níž nebude následovat vůbec nic: domněnka optimistů.
Anebo krvavou lázní tu či onde, po které budou následovat jiné krvavé lázně tu
či onde, po nichž budou následovat další krvavé lázně a další, až do okamžiku,
kdy rozpínavost vesmíru dosáhne hustoty nekonečné hodnoty a vyvolá tak zánik
galaxií i nebožáků, kteří v nich bytují. Někteří pozorovatelé upřesňovali, že
proces bude provázen paralelním a dosud nepředstavitelným zhovaděním lidstva.
O knihách
Knihy mají za prvotní účel zabránit kolektivní sebevraždě. Jejich
role je společenská. Stává se občas, že někdo spáchá sebevraždu poté, co si
přečetl knihu; v tom případě jde o nehodu. Velká většina čtenářů sebevraždu
nespáchá, neboť je jim jasné, že jejich touha se vším skoncovat je sdílena
všemi jen trochu myslícími čtenáři. Skýtá to jistou úlevu a podporuje vědomí
solidarity: to jim přece nemůžu udělat, mým druhům v neštěstí, mým bratřím v
utrpení.
O
spisovatelích
Oč
víc je na světě spisovatelů, o to víc je ve světě sklíčenosti. Buď jsou špatní:
jejich nicotnost nás deptá; nebo jsou dobří: to, co říkají, nás ničí.
© Patrik Ouředník, 2017
Translation © Olga Špilarová, 2018
Epilogue © Jean Montenot, 2017
ISBN 978-80-7215-576-7
 |
| Patrik Ouředník v dokumentárním filmu ze série Gen / Česká televize |
Žádné komentáře:
Okomentovat