Už několik desetiletí dochází ve Švédsku k brutálnímu
zneužívání mladých dívek. Každý pokus o odhalení viníků je brutálně potlačen, chapadla
rozvětvené chobotnice totiž sahají do těch nejvyšších společenských pater.
Okolo Teddyho a Emelie, nesourodé dvojice elitní právničky a bývalého
kriminálníka, se definitivně stahuje smyčka. Kdosi se je svými extrémními
metodami snaží dostat z cesty, a když se po stopě zločinecké sítě vydává i
policie, násilí nabývá naprosto nebývalých rozměrů.
V podobném nebezpečí se ocitá i studentka Roksana. Chtěla
se vlastně jen dostat mezi vyvolené, získat trochu uznání a patřit mezi ty,
kteří se vyznají… Jenže teď po ní jde korunní princ drogového podsvětí. A
jestli neudělá něco naprosto šíleného, živá nevyvázne.
Top Dog je finále dramatu, které švédský autor Jens
Lapidus napínavě rozehrál v románech Pouze pro VIP a Stockholm Delete. Stejně
jako obě předchozí knihy série vychází i nový román v nakladatelství Kniha
Zlín.
Lapidus ve svých knihách vytvořil specifický žánr -
Stockholm noir. Popisují totiž město a jeho obyvatele z odvrácené, temné
strany, s níž má autor, původní profesí advokát, bohaté zkušenosti. Dal tak
severskému kriminálnímu románu zcela nový rozměr, kritici i čtenáři vyzdvihují
kromě chytrého napětí především originální práci s jazykem a věrné vykreslení
charakterů všemožných kriminálních živlů.
Ukázka z knihy:
Na téhle schůzce bylo příjemné jedině to, že Teddymu
stejná referentka pomáhala v době, kdy ho právě propustili z vězení. Jmenovala
se Isa a vypadala přesně tak, jako když se setkali poprvé. Pořád něco kolem
čtyřicítky, stále oblečená jako směs bohémské divy ze Södermalmu a blyštivé
lady z Östermalmu. Pořád tytéž šály a podivné pletené návleky na rukou v
křiklavých barvách v kombinaci s malými briliantovými náušnicemi, které ale
vlastně vůbec malé nebyly.
„Dobrý den, Teddy, dlouho jsme se neviděli,“ prohlásila
Isa. Ve tváři se jí při úsměvu tvořily malé dolíčky. Teddy ji měl z nějakého
důvodu rád, přestože jejím jediným úkolem bylo dostat ho do práce.
„No jo, čas letí,“ opáčil a pokusil se zatvářit mile. Celá
tahle situace byla vlastně trapná.
Když ho tehdy propustili, rozhodně si nepředstavoval, že
za pár let bude pořád ještě muset dřepět tady. Myslel si, že ho čeká jiné
Švédsko, že se dostane do jiných pater. Měl motivaci, byl připravený makat a
obětovat tomu čas. Skutečně se změnil: hodlal se držet nohama na zemi, chtěl se
ke svojí minulosti obrátit zády. Být připravený je ovšem jedna věc – projít tou
změnou, to už je jiná. Skutečnost ho rychle dohnala. V jeho životopise zela
osmiletá černá díra, na nedůvěřivý pohled lidí si už skoro zvykl. I když
opravdu jen skoro.
„Můžeme se podívat, jak jste si v posledních letech vedl,
mám na mysli po pracovní stránce,“ navrhla Isa.
„Kde mám začít?“
„Pokud vím, dostal jste místo v jedné advokátní
kanceláři, je to tak?“
Teddy to nemínil prodlužovat. „Jo, vzal jsem pár případů
jako zvláštní vyšetřovatel pro kancelář jménem Leijon.“
„Zvláštní vyšetřovatel? Co to znamená?“
„To se dost těžko vysvětluje. Ale Magnus Hassel, jeden z
partnerů, co mě měl na starosti, mi říkal zařizovač.“
Teddy si vybavil, kolik z jeho úkolů vedlo k násilí a jak
mu reálně hrozilo, že se opět stane tím Teddym, kterým už být odmítal. V
advokátní kanceláři skončil před víc než rokem, po té příhodě s Matsem
Emanuelssonem.
Isa mu položila pár otázek ohledně platu, pracovních
návyků a školení. „A po odchodu z té advokátní kanceláře?“ pokračovala. „To
jste dělal co?“
„Pak jsem se dost protloukal. Ale absolvoval jsem ty
kurzy.“
Isa se zadívala do papírů. Věděl, že tam vidí úplně
všechno:nejen, že zvládl všechny rekvalifikační kurzy a skupinové aktivity, ale
taky to, že mu minimálně pětkrát nabídli místo praktikanta, jenže k zaměstnání
to nikdy nevedlo.
Tyhle rekvalifikační kurzy: pracovní úřad spolu s
Vězeňskou službou namíchaly do jedné obří wok pánve lék pro týpky, jako byl
Teddy, rozuměj pro osoby s takzvanou kriminální minulostí, aby si našli práci,
a hlavně, aby si ji udrželi. Nechápal, proč u něj to nikdy nezabralo.
Isa mluvila dál o rekvalifikačních kurzech a pracovních
plánech. Seděla za kancelářským stolem ze světlého dřeva. Podlaha byla potažená
linoleem, zdi pokrývala bílá tapeta se strukturou a židle působily jako z
plastu. Přes sklo za jejími zády viděl Teddy pracující zaměstnance úřadu a svůj
vlastní mdlý odraz. Připadal si vysoký a svoje vlasy vždycky považoval za svým
způsobem neviditelné: popelavě blonďaté, polokrátké, nebo možná spíš
polodlouhé.
Všechno v téhle místnosti připomínalo vězení, až na Isiny
náušnice. Neseděli v ničí kanceláři, ani Isa tady běžně nepracovala.
Tahle cela se využívala ke schůzkám, bylo to místo s
oknem směrem do útrob Úřadu práce, ale bez jediného okna do reality.
Teddy nejspíš věděl, v čem tkví jeho problém. Po letech
ve vězení a letech na svobodě pořád ještě neznal nikoho mimo okruh těch, se
kterými se seznámil za katrem, a těch, které znal už z doby před svým zatčením,
tedy těch, kdo patřili do jeho starého života. Okruh blízkých by dokázal
spočítat na prstech jedné ruky: jeho sestra Linda a její syn Nikola. Z
dřívějška Dejan. Bodák a Loke z chodby ve věznici Hall. S těmi se cítil v
pohodě. V jejich blízkosti dokázal být sám sebou.
A pochopitelně Emelie, ale na tu teď nechtěl myslet. Ať
tak, či onak, nikdo z nich mu žádnou práci nenabídl. Možná až na Dejana, jenže
tenhle druh práce by asi sotva přinesl švédskému státu něco do daňové
pokladničky. Naopak tu existovalo značné riziko, že by z ní pro Švédsko plynuly
zvýšené výdaje – ve formě většího zatížení úřadů, které by Dejanovy aktivity
vyšetřovaly.
Možná by se měl prostě jen smířit s tím, kým je: uvědomit
si, že se sem nehodí. Teddy se nikdy nestane součástí toho Švédska, po kterém
se mu stýskalo, když seděl. Navždycky outsider. Což ovšem neznamenalo, že by se
chtěl znova vydat na dráhu zločinu.
„Posloucháte mě, Teddy? Musíte mě poslouchat, jinak vám
pomoct nedokážu.“
Teddy si pod stolem protáhl nohy, skoro mu z toho
dlouhého nehybného sezení zdřevěněly. „Pardon. Jenom jsem si vzpomněl na
jednoho kámoše, co by mi možná uměl sehnat práci.“
Střílel naslepo. Jenže co měl dělat? Žádný z kurzů, praxí
ani skupinových seminářů k ničemu nevedly. Dejan by mu ze starého přátelství
určitě lano hodil. Teddy vyprávěl o stavební firmě svého známého a Isa si
ťukala do počítače. Potom naklonila hlavu na stranu a zatvářila se vážně.
„Bohužel, Teddy, s firmou vašeho přítele to nepůjde tak
snadno. Nechci sýčkovat, ale jeho společnost má mizerný obrat a během
posledních deseti let nevykázala vůbec žádný zisk. Neřekla bych, že je vám
schopný nabídnout skutečnou práci. Určitě ne takovou, kterou bych mohla
schválit.“
Isa měla pravdu.
Ale zároveň se mýlila.
Copyright © Jens Lapidus, 2017
Published by agreement with Salomonsson Agency
Translation © Martin Severýn, 2018
ISBN 978-80-7473-704-6
 |
| Jens Lapidus. FOTO: Martin Stenmark |
Žádné komentáře:
Okomentovat