Vražda.
Vrah. A žádný motiv.
Fabrizio
Collini pracoval čtyřiatřicet let jako nástrojař v Mercedesu a nedávno odešel
do důchodu. Je to tichý, nenápadný muž a nic nenasvědčuje tomu, že by dokázal
komukoli ublížit. A přesto v jednom z nejluxusnějších berlínských hotelů
brutálním způsobem zavraždí slavného průmyslníka.
Colliniho
případ dostane na starost Caspar Leinen, mladý advokát toužící zahájit kariéru
verdiktem „nevinen“. Brzy však nastanou komplikace — Leinen totiž zjistí, že ho
s obětí pojí osobní vztah. Vrah navíc odmítá prozradit svůj motiv a s kýmkoli
hovořit. Leinen se pustí do pátrání a narazí na stopu, která mu odhalí
strašlivou kapitolu z dějin německé justice, spojenou s obdobím druhé světové
války. Kolik je toho ochoten obětovat, aby vynesl pravdu na světlo?
„Schirachovy
věty jsou přesné a věcné. Na to, aby čtenáře upoutal, si nemusí pomáhat
klasickými triky detektivek. Zkrátka vypráví příběh — prostý a dechberoucí,“
napsal o knize list Neues Deutschland. A Berner Zeitung doplnil: „Ferdinand von
Schirach ve svém skvělém prvním románu Případ Collini vypráví víc než jen
napínavý kriminální příběh — zajímá ho právo oběti na odplatu a také to, jak se
německé soudnictví vypořádalo s nacistickou minulostí.“
Ferdinand
von Schirach (nar. 1964) je jedním z nejprestižnějších berlínských advokátů,
zastupuje průmyslníky, slavné osobnosti, příslušníky podsvětí i běžné občany.
Jako spisovatel dosáhl úspěchu hned s první sbírkou povídek Zločiny (2009,
česky Knižní klub 2011), která se stala bestsellerem, vyšla ve více než třiceti
zemích a autor za ni obdržel Kleistovu cenu.
Případ
Collini vychází v nakladatelství Host. Tam také na podzim vyjde autorova povídková
sbírka Vina.
Ukázka z knihy:
1
Později
si na to všichni vzpomněli, pokojová služba, obě starší dámy ve výtahu,
manželský pár na chodbě ve čtvrtém patře. Říkali, že ten muž byl obrovský, a
všichni zmiňovali ten zápach — cítili pot.
Collini
vyjel do čtvrtého patra. Díval se po číslech pokojů, pokoj čtyři sta,
Braniborské apartmá. Zaklepal.
„Ano?“
Muži ve dveřích bylo pětaosmdesát, ale vypadal daleko mladší, než Collini
očekával. Collinimu stékal pot po zátylku.
„Dobrý
den. Collini z Corriere della Sera.“
Mluvil nezřetelně a kladl si otázku, jestli ten muž bude chtít vidět průkaz.
„Ano,
těší mě, pojďte prosím dál. Nejlepší bude, když ten rozhovor uděláme tady.“ Muž
mu podal ruku.
Collini
se stisku vyhnul, nechtěl se ho vůbec dotknout.
Ještě
ne.
„Potím
se,“ dodal na vysvětlenou Collini. Zlobil se na sebe, znělo to divně. Něco
takového by nikdo neřekl, pomyslel si.
„Ano,
dnes je hrozné vedro, zřejmě bude brzy pršet,“
poznamenal
starý muž přátelským tónem, přestože to nebyla pravda: v apartmá bylo chladno,
klimatizaci skoro nebylo slyšet. Vstoupili do pokoje, béžový koberec, tmavé
dřevo, velká okna, všechno drahé a kvalitní. Z okna Collini zahlédl
Braniborskou bránu, přišla mu podivně blízko.
O
dvacet minut později byl ten muž mrtev. Zátylkem mu pronikly čtyři projektily,
jeden z nich se v mozku otočil, vylétl ven a přitom odtrhl polovinu obličeje.
Béžový
koberec nasákl krví, tmavá skvrna se pomalu zvětšovala. Collini položil pistoli
na stůl. Stoupl si vedle mrtvého muže a zíral na stařecké skvrny na jeho rukou.
Nohou mrtvého převrátil. Náhle kopl podpatkem do mužova obličeje, podíval se na
něj a kopl znovu. Nemohl přestat, znovu a znovu kopal, krev a mozková hmota mu
stříkaly na nohavice, stříkaly na koberec, na rám postele. Soudní lékař později
nebyl schopen určit počet kopnutí, pod tou silou se zlámaly lícní kosti,
čelisti, nosní kůstky i lebka. Collini toho nechal, teprve když se mu ulomil
podpatek.
Usedl
na postel, pot mu stékal po obličeji. Pulz se mu zklidňoval jen pomalu. Čekal,
až zas začne pravidelně dýchat. Vstal, pokřižoval se, opustil pokoj a sjel
výtahem do přízemí. Bez podpatku kulhal, vyčnívající hřebíky skřípaly o
mramorovou podlahu. V hale řekl mladé dámě na recepci, že má zavolat policii.
Vyptávala se ho, gestikulovala. Collini jen utrousil: „Pokoj čtyři sta, je
mrtev.“ Vedle recepce na elektronické tabuli stálo: „26. května 2001, ve 20.00,
Sprévský sál: Svaz Německého strojního průmyslu“.
Sedl
si v hale na jednu z modrých pohovek. Číšník se ho zeptal, jestli si bude něco
přát, Collini neodpověděl.
Zíral
do země. Na mramorové podlaze v přízemí, od výtahu až k apartmá, bylo možné
sledovat jeho stopy. Collini čekal, až ho zatknou. Celý život čekal a mlčel.
Der
Fall Collini © 2011 by Ferdinand von Schirach
Translation
© Ondřej Šebesta c/o DILIA, 2018
Czech
edition © Host – vydavatelství, s. r. o., 2018
ISBN
978-80-7577-253-4
Žádné komentáře:
Okomentovat