Pojmy uvedené v názvu sborníku z loňského,
37. mezioborového plzeňského sympozia ke kultuře 19. století v sobě nesou
bohaté a vrstevnaté symbolické a metaforické konotace. Jednotlivé příspěvky
tematizují nejen fyzické či technické „světlo“, ale i osvětu a dědictví
osvícenství, nejen stíny luceren a kandelábrů, ale i stíny minulosti či smrti,
nejen tmu, ale i temnoty v lidské mysli nebo tmářství. Tyto významy jsou
sledovány v umělecké tvorbě, v lidové kultuře, v politické rétorice, ale také v
technickém vývoji (např. optické přístroje) a jeho reflexi v kultuře. Příspěvky
se týkají také proměny vnímání a chápání světa, životního stylu a mentality v
souvislosti s rozvojem a zdokonalováním „umělého“ světla jakožto jednoho z
podstatných prvků „modernizace“ ve společenském i technickém slova smyslu.
Volně tak navazují na některá obdobně „abstraktně“ formulovaná témata minulých
sympozií (Sen a ideál, Sacrum et profanum).
Z obsahu:
Vít Vlnas: Temno před „Temnem“ (a po
něm)
Aleš Filip – Roman Musil: „Noční život
duše“ v tvorbě malířů Gabriela von Maxe a Alberta von Kellera
Marta Ottlová: Česká varianta scény
šílenství v opeře 19. století
Daniela Tinková: Temná zákoutí mysli.
K otázce lékařského vysvětlení zatemnělého rozumu sebevrahů
Tomáš Kolich: Světelné efekty v
romanetech Jakuba Arbese
Václav Smyčka: Optické přístroje v
literatuře kolem roku 1800
Jan Mergl: Proti světlu aneb
Dekorativní tabulové sklo v Plzni (1890–1910)
Andrea Pokludová: Veřejné osvětlení ve
městech a iluminace v čase „dlouhého“ 19. století Marta Ottlová – Martin Šochman: Světlo
v divadle potřebuje tmu
Sborník tradičně vydává Academia.
Ukázka ze studie
„Jak milo bylo
v sednici, když se
smrklo! “
Černá hodinka a
její reflexe v české literatuře 19. století1
¨
Kateřina
Piorecká / Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
Když
babička jednoho dne snesla kolovrat z půdy do světnice, děti se radovaly. Jejich
matka je ovšem kárala. S kolovratem totiž přišly na Staré Bělidlo přadleny a s
nimi také pohádky a veselé písně. „Matku ovšem, tu netěšily ani ty
pohádky, ani písně, ona raději seděla ve svém pokojíku a četla v knize ze
zámecké knihovny.“2 Přesto ji babička vyzývala, aby
vyprávěla „něco z těch kronik“, děti i přástevnice však nejradši slyšely
o životě ve Vídni. „Ale nade všecko milo jim bylo všem, mimo matku,
která je nerada poslouchala, když začala babička
povídat
pohádky o princeznách se zlatými hvězdami na čele, o rytířích a princích
zakletých ve lvy a psy, aneb dokonce v kameny, o oříškách, v nichž složeny
byly celé drahé obleky, o zámcích a mořích, na jichž dnu krásné vodní paní
přebývají.“3
Božena
Němcová ve své Babičce na několika místech zachytila chvíli, kdy se
venku už stmívalo, a na to, aby se začalo svítit, bylo ještě příliš brzy, chvíli,
kterou například Rankův Příruční slovník všeobecných vědomostí definuje
jako černou hodinku, „přestávku v práci při západu slunce, než se
rozsvítí světlo v pokojích pracovních“4. Kottův Česko-německý
slovník dodává ještě jeden význam: černou hodinku držeti znamená „po
setmění se sesednouti a povídati“5. Zatímco německý termín Dämmerstunde
najdeme ve slovníku bratří Grimmů6, Jungmannův česko-německý slovník tento
ustálený výraz nezná, možná proto, že pro přídavné jméno černý jsou
vyhrazeny pouze negativní konotace. Explicitně jej nenajdeme ani v Babičce Boženy
Němcové, kdykoli se během roku odehrávaly ty „milé chvíle“, kdy se postavy
sešly a vyprávěly, mlynářka i babička neopomněly si s sebou vzít vřetánko. Tak
děti během „přástek“ vyslechly nejen pohádky, při kterých si představovaly, že
pes Sultán je zakletým princem; v podobné situaci vyprávěl pan myslivec
Viktorčin příběh.
Folkloristé
a etnologové se této chvíli zachovávající pradávnou orální tradici věnovali po
celé 19. století. Zpočátku z ní čerpaly sběry pohádek a pověstí, v druhé
polovině století pak jsou dochovány popisy celé události a doloženy její hmotné
kontexty. V časopise Český lid tak najdeme další alternativní názvy této
denní doby a obyčejů, které se k ní vážou. Zvyk „svěcení Kudibala“ František
Navrátil vysvětluje německým Gute Weile.7 Tato „dobrá chvíle“
při soumraku, za šera, kdy nebylo možno bez svícení pokračovat v práci, byla
spojena nejen s obvyklými podzimními a zimními pracemi, jakými bylo draní peří
a předení. Běžné bylo i v městském prostředí – doklady o něm jsou u soukeníků a
krejčích v Počátkách k roku 1847.
Jak se
tyto chvíle lišily v jednotlivých krajích v Čechách a na Moravě, jaké se k nim
vztahovaly zvyky, písně, tance, hry i pověry shrnuje řada článků Českého lidu.8
Zásadním dobovým shrnutím je pak drobná knížka Čeňka Zíbrta Toč se a vrč,
můj kolovrátku… Obrázky z přástek bývalých, jež se stala prvním svazkem
jeho Veselých chvil v životě lidu českého.9
Titul své
knihy Zíbrt přejal z balady Štědrý den Karla Jaromíra Erbena.
Básněmi
Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického podpořil tvrzení, že to byly právě
přástky, kdy „vyprávěl si a udržoval náš lid pohádky, báchorky a pověsti,
rozprávěl o nadpřirozených i strašidelných zjevech, jež obraznost mu
vykouzlila a zahalila zároveň tajemnou mlhou, pro kterouž nikdy o
bytostech oněch neměl pravého a vždy stejného ponětí“10.
Přestože shledává, že bez přástek by „naše lidové podání vyhaslo docela se
svou poezií i se svou rázovitostí“11, taktně přitom přechází
písně, žerty a hry, které lákaly na přástvy mladé lidi obého pohlaví a
pobuřovaly mravokárné vzdělance nejméně několik století – ty se zachovaly
například díky sběratelskému úsilí Jana Jeníka z Bratřic.12 Přástky tak
s pomocí soudobé literární reflexe Zíbrt idealizuje a jako doklady předení na
české vsi přikládá třeba ilustrace Adolfa Kašpara k známému vydání Babičky
Boženy Němcové z roku 1903.13
(…)
Poznámky v textu:
1 Studie
vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068. Při
práci na publikaci byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární
bibliografie
(http://clb.ucl.cas.cz;
stav k 24. 4. 2016).
2 BOŽENA NĚMCOVÁ,
Babička [on-line], Praha 2012, s. 127. https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/44/babicka.pdf,
vyhledáno 24. 4. 2017.
3 Ibidem.
4 JOSEF
RANK (red.), Příruční slovník všeobecných vědomostí 1. A–J, Praha
1882, s. 412.
5 FRANTIŠEK
ŠTěPÁN KOTT, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický 1. A–M,
Praha 1878, s. 320.
6 Deutsches
Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm on-line: http://woerterbuchnetz.de/DWB/?lemma=Daemmerstunde,
vyhledáno 24. 4. 2017.
7 FRANTIŠEK
NAVRÁTIL, Otázky a odpovědi, Český lid 17, 1908, s. 381.
8
Zvl. JOSEF KOŠŤÁL, Když se ještě předlo a dralo peří, Český lid 11,
1902, s. 78–84; ANTONÍN TOMÍČEK, Přástka na Hané, Český lid 15, 1906, s.
88–89.
19 ČENĚK ZÍBRT, Toč se a vrč, můj kolovrátku… Obrázky z přástek
bývalých, Praha 1909.
10
Ibidem, s. 8.
11
Ibidem.¨
12 JIŘÍ
TRAXLER (ed.), Písně krátké Jana Jeníka rytíře z Bratřic 1–2, Praha
1999–2010.
13 BOŽENA
NĚMCOVÁ, Babička. Obrazy z venkovského života, Praha 1903, s ilustracemi
Adolfa
Kašpara.
Editors © Zdeněk Hojda, Marta Ottlová
a Roman Prahl, 2018
Obálka: Kristián Kryštof Clam-Gallas,
Svícen a nakloněný sloup, 1800–1810,
(64 × 77 mm) R 36182. Fotografie ©
Národní galerie v Praze 2017
ISBN 978-80-200-2819-8
Žádné komentáře:
Okomentovat