Kent Haruf: Cizinci v noci

Křehká novela líčí noční setkání dvou sousedů, Addie a Louise, v coloradském maloměstě Holt. Oba již před lety ovdověli a sžírá je samota. Rozhodnou se nebrat ohledy na řeči místních a začnou se stýkat. Ve svých nočních rozhovorech poodhalují jeden druhému svůj život. U nás zatím neznámý Kent Haruf (1943–2014) však rezignuje na ohrané dramatické líčení výčitek. Své poslední dílo psal coloradský spisovatel s vědomím, že se sám vytištěné knihy nedočká. Byl tak schopen svým postavám vdechnout vzácný smířlivý odstup, s nímž se dokážou povznést nad nepříjemnosti a vychutnat si tak momenty štěstí. Jejich děti, především pak syn Addie, jsou však kategoricky proti a dají milencům ultimátum, které již nelze brát na lehkou váhu.

Vydává Vyšehrad v překladu Aleny Snelling.

Ukázka z knihy:

Jednou v podvečer navštívila Addie Moorová Louise Waterse. Byl květen, těsně před setměním.

Oba bydleli v Cedrové ulici, jen blok od sebe, v nejstarší části města. U obrubníků tu rostly jilmy a břestovce i javor, od chodníků k patrovým domkům se táhly zelené trávníky. Během dne bylo teplo, ale k večeru se ochladilo. Kráčela po chodníku a zabočila k Louisovu domu.

Louis otevřel dveře a ona na to, Můžu dovnitř? Chtěla bych s tebou něco probrat.

Posadili se v obýváku. Nedáš si něco k pití? Třeba čaj?

Ne, děkuju. Možná tu ani nepobudu tak dlouho na to, abych ho vypila. Rozhlédla se kolem sebe. Máš to tu pěkné.

Diane se vždycky postarala, aby to tu bylo pěkné. Já se čas od času taky vynasnažím.

Pořád to vypadá pěkně, řekla. Nebyla jsem tu už léta.

Podívala se z okna na zahradu, kterou už halila noc, a pak do kuchyně, kde visel nad linkou a dřezem pruh světla. Všechno vypadalo čistě a spořádaně. Sledoval ji. Byla to pohledná žena. Vždycky se mu líbila. Mívala tmavé vlasy. Teď byly bílé a zastřižené nakrátko. Pořád se mohla chlubit ženskými křivkami, jenom trochu přibrala v pase a na bocích.

Asi si říkáš, co tady dělám.

Nejspíš jsi mi nepřišla říct, že to tu mám pěkné.

Ne, chtěla jsem ti něco navrhnout.

Aha.

Chtěla bych tě o něco požádat.

Dobrá.

Ne o ruku, řekla.

To jsem si ani nemyslel.

Ale nebyl bys úplně daleko od pravdy. Teď akorát nevím, jestli to zvládnu. Byla jsem si jistá, ale nahlodává mě červí­ček pochybností. Jemně se usmála. To je trochu jako před svatbou, ne?

Co?

Pochybnosti.

V některých případech určitě.

No, nic. Prostě to vyklopím.

Poslouchám, řekl Louis.

Nepřišel bys někdy ke mně domů a pak tam přespal?

Prosím? Jak to myslíš?

Oba žijeme sami. Žijeme sami už příliš dlouho. Léta. Cítím se osaměle. Říkala jsem si, že i ty se tak možná cítíš. Tak mě napadlo, jestli bys ke mně nepřišel. Na noc. Na kus řeči.

Zíral na ni, prohlížel si ji, teď už se zvědavostí, s opa­trností.

Nic neříkáš. Vyrazila jsem ti dech?

Tak nějak.

Nemluvím o sexu.

Nebyl jsem si jistý.

Ne, ne, kvůli sexu ne. O to mi nejde. Chuť na sex jsem neměla už dlouho. Potřebuji někoho, kdo mi pomůže pře­stát noc. Chci ležet v teplé posteli a mít společnost. Leželi bychom spolu vedle sebe a ty bys u mě přespal. Noci bývají nejhorší, nemyslíš?

Bývají.

Musím si pak vzít prášek na spaní a číst až do rána a pak se druhý den cítím jak praštěná palicí a úplně k ničemu.

To znám.

Ale říkám si, že bych zas mohla klidně spát, kdyby vedle mě někdo ležel. Někdo milý. Ta blízkost. Noční roz­hovory, ve tmě.

Čekala.

Co ty na to?

Já nevím. Kdy bys tak chtěla začít?

Kdykoli chceš. Tedy, řekla, pokud chceš. Klidně tento týden.

Promyslím si to.

Dobrá. Ale pokud se rozhodneš přijít, tak mi přes den zavolej, že přijdeš, abych věděla, že tě mám čekat.

Dobrá.

Budu čekat na telefonát.

A co když budu chrápat?

Tak budeš chrápat. Nebo se to odnaučíš.

Smál se. Tak to tu ještě nebylo.

Vstala a odešla, kráčela zpět domů. On stál u dveří a pozoroval ji, tu středně vysokou sedmdesátiletou bělovla­sou ženu, jak kráčí pod větvemi stromů v kalužích světla, které vrhala svítilna na rohu ulice. Co to mělo ksakru zna­menat, procedil mezi zuby. Jen nechval dne před večerem.

© 2015 by Kent Haruf

This translation was published by arrangement with Alfred A. Knopf, an imprint of The Knopf Doubleday Group, a division of Penguin Random House, LLC

Translation © Alena Snelling, 2018

ISBN 978-80-7429-895-0

Přebal původního vydání u Knopfa