Jana Janíková: Slizký případ

V Českém lese se dějí nekalosti. Na místech činu zůstává podivný sliz. Vede tato stopa k pachateli? Nejsou lesní bytosti v nebezpečí? Vyšetřování se ujímá světoznámý detektiv Herkul. Podaří se mu za pomoci Skřipky a Bludníčka objasnit tajemný případ a zachránit kouzelný les?
Slizký případ vznikl podle scénáře stejnojmenného filmu z produkce zlínského studia Kouzelná animace. Autorka Jana Janíková je zkušenou spisovatelkou a scenáristkou. Mezi její zfilmované počiny patří například scénář k televizní pohádce Dvanáct měsíčků či dramata Skrývačky a Trofej. Ke zkušenosti s tvorbou dětské knihy říká: „Psát příběh pro děti je radost a psát jej z prostředí lesa je radost dvojnásobná. Mám ráda les a své děti jsem učila znát jména stromů a zvířat, stavět chýše pro skřítky, stát na lesní pěšině a naslouchat. Snad i ony budou jednou tohle všechno předávat dál.“
Český les mohou zájemci objevovat také v podobě audioknihy, namluvené hercem Pavlem Vackem, či v mobilní aplikaci Slimy Case Game. „Jsme moc rádi, že jsme díky Slizkému případu měli možnost nahlédnout i do oblasti knižního světa. Pro nás jako pro filmaře to byla skutečně nevšední zkušenost,“ dodávají producenti Kouzelné animace Libor Nemeškal a Petr Babinec.
Knihu vydává nakladatelství Verzone. Ilustrovala Eliška Chytková.


Ukázka z knihy:

ZTRATILO SE TOHO VÍC!

V hostinci U Blembáka se shromáždili místní. Ještě udýchaný hostinský lišák a jeho žena, Slimouš – přerostlý slimák s krátkýma rukama a kloboukem, taky tchoř, Rarach, který v klidu nepostojí a stále doutná, i zajíc, průsvitná víla, starý Choroš, kukačka a veverka, netopýr, plch a taky Čibuk.
Všichni tiše stojí a zírají do sklepení pod starým dubem. To je jako vymetené. Chybí v něm všechny sudy. Zůstala po nich jen vlhká kola.
Sládek ježek naříká: „Zásoby na celý rok jsou pryč!“
Skřipka se protlačí vpřed a šlápne do něčeho slizkého. Že by zbytek blembáku? „Jak ten bobulový mok může někdo pít?“ Znechuceně otře podrážku o trávu.
Celá tahle společnost přemýšlí, kdo za to může, a každý má svou teorii. Hostinská – lišákova žena nadává, že měl v noci službu krtek, a jak hlídal? Ježek uvažuje, jestli to nebyly užovky, protože do takových hadic se tekutiny, jak všichni vědí, vejde opravdu hodně.
„A ví někdo, kde je starosta?“ ptá se Skřipka.
„Kde by? Dělá na svém,“ říká hostinská, která ví vždycky všechno. Tedy skoro všechno.
Udýchaná Skřipka se zastaví před vchodem do starostova příbytku. Starostová právě smýčí kolem vchodu. Skřipka ještě popadá dech a starostová už se nakloní do nory a křičí: „Je po tobě sháňka!“ Její slova se nesou labyrintem chodeb. Nejdříve narazí na hrabajícího krtka a po chvíli na starostu jezevce. Ten jen pokyne krtkovi, aby pokračoval, a sám vyleze na světlo. Opráší se.
„Snad nehoří?“ pronese nerudně.
Skřipka vyhrkne: „V lese se krade!“
A už spolu stojí u Blembáka. Starosta si mne bradu: „Čeho je moc, toho je příliš!“
Tím se ale Skřipka odbýt nedá. „Co s tím uděláme?“
Slimouš se zamyšleně prohne a navrhne: „No nic, je třeba začít okamžitě sbírat bobule!“
Pak se ke starostovi nakloní lišák a přednese návrh, který měla Pižmovka: „Zavolejme detektiva!“
Slimouš obrátí oči v sloup. Starosta jezevec se na lišáka udiveně podívá: „Copak je v lese nějaký detektiv?“
Ale to už si to Skřipka rázuje zpátky k rybníku. Pižmovka si na hladině čechrá svá krásná peříčka.
„Hej!“ houkne na ni Skřipka. Jenže na nějaké hej počkej zrovna tahle kačena neslyší. Skřipka změní tón: „Pižmovko, mohla bys na slovíčko?“ Pižmovka ani neotočí hlavu. Skřipka tedy volá dál. „Nemohla bys toho detektiva pozvat?“
Pižmovka jen zasyčí své „Ssss“, hned se potopí a vzápětí se vynoří s kouskem nějaké řasy v zobáku.
„Prosím,“ dodá se zaváháním Skřipka.
Pižmovka řasu polkne, načepýří chocholku a zas zasyčí: „Když prosssíš, tak prosssíš.“ Pak se vznese nad rybník a zmizí za korunami stromů.
Skřipka neví, na čem je. Hledí za kačenou a mručí: „Co vůbec lítá na náš rybník, kačena jedna!“ Jde k vrbě, aby Dymce sdělila všechny novinky. Ale Dymka na vrbě nesedí. Skřipka se otočí k jejímu hnízdu: „Dymko!“ Zase žádná odezva. Skřipka si hluboce povzdechne, slupne alespoň kousek sušené ostružiny, která visí před vchodem do Čibukova příbytku, a rozběhne se do svého domova pod lopuchy. Čibuk vykoukne a jen nad ní mávne rukou.
Doma si Skřipka lehne na lopuchový list a přemýšlí o tom, co se v lese děje, až z toho usne. Zdá se jí o borůvkách, které padají z nebe. Je jich tolik, že je už nemá kam ukládat. Láduje se jimi a láduje a je jí víc a víc a užuž to vypadá, že praskne. Kolem se najednou začne rozléhat silnější a silnější štěbetání. Skřipka se probudí, chvíli naslouchá, vyskočí, upraví si kabátek a už běží za hlasy.
Zvířátka na břehu rybníka sledují přistání Pižmovky, která nese na zádech tučňáka. Přistání není právě hladké a tučňák kačeně sjede ze zad jako po klouzačce do bahýnka při břehu. Hostinský lišák mu podává packu, aby jej vytáhl na břeh, a jeho žena hosta úslužně otírá svým chvostem, až se tučňák znovu svalí.
Starosta jezevec lišáka odstrčí a pronese na uvítanou: „Jsme rádi, že jste nás poctil svou návštěvou, pane detektive!“
Tučňák se napřímí, vypne prsa a představí se: „Herkúl jméno mé!“

Slizký případ ilustrovala Eliška Chytková

© 2018 Kouzelná animace, s. r. o.
© 2018 Verzone, s. r. o.
ISBN 978-80-87971-19-2