Když se zničehonic na odlehlé samotě na ostrově Värmdö
spustí alarm, vyráží hlídač zjistit, co se stalo. Nečekají ho tam však lupiči,
ale oběť, zavražděná tak brutálně, že tělo nelze identifikovat. Nedaleko místa
činu je nalezen těžce zraněný mladý muž. Je zadržen jako hlavní podezřelý a
vyžádá si Emelie Janssonovou, aby jej zastupovala – ačkoli ta trestní právo
nikdy nedělala. Kdo je ale oním zavražděným na Värmdö? A proč tolik stop
směřuje k Matsu Emanuelssonovi, muži, kterého Teddy kdysi unesl? Emelie začíná
podivné klubko záhad rozplétat a Teddy je proti své vůli čím dál tím víc
konfrontován s vlastní minulostí, zatímco se snaží před stejnými chybami
ochránit svého zbloudilého synovce Nikolu. Jenže marně.
Znovu potkáváme Emelie a Teddyho, nedobrovolný pár
z knihy Pouze pro VIP (česky Kniha Zlín 2016). Ona: čerstvá advokátka v
nablýskané kanceláři. On: propuštěný trestanec, který se snaží žít na správné
straně zákona. Spleť, do níž se společně noří, prorůstá svými kořeny do různých
světů současného Stockholmu, kde se historie píše právě teď a ohrožuje každého,
kdo se zaplete...
Jens Lapidus (1974) se doma ve Švédsku i v zahraničí
proslavil trilogií Snabba cash (2006, česky Snadný prachy 2011), Aldrig fucka
upp (2008) a Livet deluxe (2011). Všechny tři se zařadily mezi
nejprodávanějšími knihy nového tisíciletí, Lapidus jimi po vzoru Jamese Ellroye
založil vlastní žánr: Stockholm noir. Popisují totiž město a jeho obyvatele z
odvrácené, temné strany, s níž má autor, původní profesí advokát, bohaté
zkušenosti. Dal tak severskému kriminálnímu románu zcela nový rozměr, kritici i
čtenáři vyzdvihují kromě chytrého napětí především originální práci s jazykem a
věrné vykreslení charakterů všemožných kriminálních živlů.
Vydává Kniha Zlín.
Ukázka
z knihy:
Seděl v autě už od pěti od rána. Pravidelně si za spodním
rtem vyměňoval tabák značky General a žvýkal žvýkačky s xylitolem. Čekal na
Fredrica McLouda.
Muž, kterého sledoval, se dneska nedržel svého běžného
rozvrhu. Bylo deset minut po deváté.
Teddy přemýšlel, jak to provést, jak dosáhnout toho, o
co v téhle práci šlo – najít na McLouda něco závažného, aniž by se do toho sám
musel vložit. Ať už se stane cokoli, on se rozhodl: bude žít jinak. Zpátky za
katr už se nevrátí.
Strčil si za ret další psaníčko tabáku. Snus a žvýkačka:
momentálně nepostradatelná kombinace. Jako by byl žvýkací tabák jinak příliš
zemitý. Jako by se ta drsnost musela něčím vyvážit, zatlačit do pozadí.
Ulice Banérgatan se v tohle obyčejné květnové ráno rozhodně
nejevila jako to nejzajímavější místo na světě. Od pěti hodin do sedmi zela
prázdnotou, jako by v pompézních bytech téhle čtvrti ani nikdo nebydlel. Už se
tu kdysi ocitl, zhruba před rokem, v jiné záležitosti. Podivný a nepříjemný
začátek jeho nového života jakožto čerstvě propuštěného vězně. Ale na druhou
stranu mu to připadalo tak vzdálené: Teddy byl už skoro rok a půl svobodným
člověkem.
Jako první vycházeli ze dveří pejskaři. Starší pánové v
kloboucích a zelených nepromokavých pláštích trpělivě vyčkávali, až se jejich
drobní jezevčíci vyčúrají na nejbližší kandelábr. Mladší dámy v teniskách a
odlehčených péřových vestách se rychle shýbaly a seškrabávaly psí hovínka z
chodníku do sáčků, aby se vzápětí se svými zlatými retrívry vydaly směrem k
mostu na ostrov Djurgården. Kolem tři čtvrtě na osm začali vycházet pánové v
oblecích a ženy v byznysových kostýmcích, chvatnými kroky dobíhali ke svým
luxusním autům, zaparkovaným kousek od vchodu, nebo pokračovali pěšky směrem do
centra. O čtvrt hodiny později se podél ulice valily hloučky školních dětí,
kromě těch, které přímo přede dveřmi vyzvedlo taxi. Na sedmileté školáky však
nečekala k životnímu prostředí přátelská Volva společnosti Taxi Stockholm ani
zelené, certifikované Toyoty Prius firmy Kurir – přijížděly pro ně jiné vozy,
jiné společnosti. Teddy jejich názvy neznal, ale slyšel o nich. Auta se
předobjednávala a platila přes účet, konkrétní odvozy se rezervovaly přes
zvláštní aplikaci.
Rodina bydlela úplně nahoře, v perfektně renovované
podkrovní rezidenci o více než třech stech metrech čtverečních. Fredricu
McLoudovi se v posledních letech dařilo. Teď se však možná schylovalo k jeho
konci. Záleželo na tom, jak se Teddymu jeho práce podaří.
V půl desáté konečně vyšel on: Fredric McLoud. Neměl
na sobě oblek ani kravatu, jak by se od ředitele společnosti a miliardáře, jímž
v podstatě byl, zřejmě dalo očekávat. Místo toho vyšel v jakýchsi sportovních
kalhotách a polokošili s velkým znakem plachetnice.
Teddy to postřehl okamžitě: Fredric se dnes choval
jinak. Několik vteřin stál nehnutě a jen se díval kolem, pak přešel na druhý
chodník a vydal se z kopce ulicí Riddargatan. Každých přibližně sto metrů se
zastavil a rozhlédl.
V témže okamžiku, kdy objekt jeho sledování procházel
okolo, vystoupil Teddy z auta. Došel k parkovacímu automatu, vytáhl platební
kartu a chvilku si s ní pohrával. V té chvíli ho McLoud za zády minul a pokračoval
ulicí dál.
Zaplaťte mobilním telefonem, EasyPark,
stálo na automatu. Do hajzlu, až budu příště někoho sledovat, pojedu radši na
kole, napadlo Teddyho.
Po několika vteřinách se za mužem pomalu vydal. Jakmile
Fredric ubral na tempu, vytáhl Teddy mobil a předstíral, že se zastavil, aby
napsal SMS.
Tohle teď představovalo jeho denní chleba. Práci mu
nabídl jeden z partnerů advokátní kanceláře Leijon, kterého znal už z
dřívějška, Magnus Hassel. Nestal se jejich zaměstnancem, to by podle Hassela
bylo příliš troufalé, ale měli něco jako personální agenturu, Leijon Právní
služby, a. s., kterou používali pro pozice vykonávané takzvaně na volné noze.
Dohoda neobsahovala žádnou výplatu. Firma platila služební auto a pomohla mu
získat krytou Visa kartu, přestože všechny úvěrové kontroly musely jasně
prokázat, že se za posledních deset let jeho přiznané příjmy zdaleka neblížily
ani existenčnímu minimu.
Jeho úkoly pro advokátní kancelář sestávaly převážně z
hloubkových analýz klientů – personal due diligence.
Fredric McLoud spoluzaložil službu Superia, platební
bránu na internetu, která v posledních letech zaznamenala raketový start.
Podle Magnuse Hassela byla společnost oceněna na víc než „jardu“, jak tomu
říkal. „A to mluvím o eurech.“
Klient advokátní kanceláře Leijon měl v úmyslu odkoupit
dvacet procent firmy. Jen se jaksi proslýchalo, že mladý Fredric McLoud frčí v
koksu. A podle stejných zlých jazyků nešlo jen o pár šňupnutí párkrát v měsíci
někde na párty, nikoli, mladík sněžil každý den a nebyl ani schopný zvládnout
dopolední schůzku, pokud předtím na toaletě nesjel dvě lajny.
Teddy ho sledoval už tři týdny, aniž by byl svědkem
čehokoli zvláštního. Buď měl McLoud doma obří sklad se zásobami, nebo mu zboží
dodávali způsobem, který Teddymu unikal. Možná ale vůbec nejel v tom, o čem se
cvrlikalo. Fámy přece jen zůstávaly fámami, často je nějaký dobrák rozšíří
vědomě za účelem zničit někomu kariéru.
Dneska ale Teddy zavětřil stopu. Teď už se jen nesmí
nic podělat.
Copyright © Jens Lapidus,
2015
Translation © Martin Severýn,
2017
ISBN 978-80-7473-496-0
Žádné komentáře:
Okomentovat