Dosud nikdy nebylo zpracováno veškeré kreslířské dílo
slavného umělce Václava Hollara v takové úplnosti. Až nyní, kdy v Národní
galerii v Praze vychází monografie Aleny Volrábové Václav Hollar (1607–1677) - Kresby.
Hollar se proslavil zejména jako grafik, ale jeho krásné kresby nebyly příliš
známé. Autorce se podařilo shromáždit více než 450 umělcových kreseb a ty nyní
představuje v unikátní publikaci s jedinečným počtem uvedených reprodukcí.
„Když jsem v roce 2007 připravovala v Národní galerii
výstavu Václava Hollara, zjistila jsem, že jeho grafikami se zabývá pěkná řádka
knih, ale o kresbách toho vyšlo velmi málo,“ uvádí Alena Volrábová. „Rozhodla
jsem se, že se to pokusím napravit, ale protože jsou Hollarovy kresby často v
zahraničních sbírkách, požádala jsem si o grant – a vyšlo to.“ Projekt
podpořila Grantová agentura České republiky, díky které bylo možné pečlivě
prozkoumat všechny doposud známé Hollarovy kresby. Po šestileté důkladné práci
tak vznikla tato obsáhlá publikace.
Kniha zachycuje Hollarův život světoběžníka, který jako
dvacetiletý odešel z Prahy do Německa, ale pak se usadil v Anglii. Zde již
Hollar trvale pobýval s výjimkou šestiletého období anglické občanské války,
kdy dal přednost Antverpám. Úvodní stati pojednávají rovněž o sběratelském
zájmu, kterému se jeho kresby těšily, a nechybí ani podrobný pohled na tvůrcovo
kreslířské umění. Hollarovy kresby jsou – kromě kolekce 31 kreseb z Národní
galerie v Praze – součástí sbírek mnoha zahraničních muzeí, zejména v Anglii a
Německu, některé také v USA nebo v Kanadě. Několik se jich ukrývá v soukromých
kolekcích a někdy bylo zapotřebí k jejich nalezení až detektivní práce.
„Podařilo se mi vypátrat některé kresby, které jsou určitě Hollarovy, ale
doposud byly pokládány za práce jiných umělců“, vysvětluje Alena Volrábová.
Dosud jediný kompletní přehled kreseb Václava Hollara vyšel
v roce 1938 a pocházel z pera pražského rodáka Franze Sprinzelse. Od té doby se
však mnohé změnilo: objevily se další Hollarovy kresby a zejména se natolik
zlepšila technika knižní produkce, že umožňuje vidět skvělé práce velkého
umělce v nesrovnatelně kvalitnějších reprodukcích. Některé z nich – zejména
kresby z pozdního období – mohou svým velkorysým projevem překvapit i dobrého
znalce Hollarova díla.
V knize je reprodukován mimořádný počet – 458 – Hollarových
kreseb. Jsou řazeny za sebou v pořadí, v jakém pravděpodobně vznikaly. Tak lze
například nahlédnout do umělcovy tvůrčí dílny a zjistit, jak postupoval od
rychlých náčrtů po dokončení propracovaných kreseb, vykazujících autorův
typický přitažlivý detailní rukopis a často i kolorovaných. Většinou se jedná o
krajiny, pohledy na lokality, které umělec navštívil – samozřejmě včetně Prahy
nebo například Kolína, Mohuče, Frankfurtu, Pasova, Londýna a jiných míst.
Nalezneme zde také několik portrétů nebo půvabnou kresbu motýlů, dříve
pokládanou za dílo jiného umělce. Na jednom z doposud neznámých portrétů z
mladých let od jiného autora na nás sebevědomě hledí sám Václav Hollar, oděný
do šviháckých šatů podle tehdejší módy.
Národní galerie má v plánu uspořádat výstavu věnovanou
Hollarovým kresbám na podzim roku 2019. Bude zde představena tato krásná, ale
méně známá poloha jeho umění, navíc s možností porovnat Hollarovy kresby s díly
jeho předchůdců, současníků a následovníků.
Ukázka z textu:
Kolín
Hollarova další cesta vedla více na sever a směřovala do
Kolína nad Rýnem, který pro něj posléze znamenal místo velkého osobního rozvoje
a navíc setkání s jeho příštím osudem v osobě Thomase Howarda, hraběte z
Arundelu. Kolín byl asi čtyřicetitisícové živé město, kde se ani za války
nepřerušil obchodní a kulturní ruch. Konfesně byl Kolín katolický, nicméně
neutrální a nábožensky relativně tolerantní, přestože zde působil arcibiskup
Ferdinand von Wittelsbach z rodu jinak nesmiřitelných katolíků. Roku 1632 však
ani zde nebyla situace jednoduchá kvůli aktuální hrozbě blížící se švédské
armády. V únoru 1632 došlo k uzavření bran Kunibersturm a Bayerturm kvůli
pracím na opevnění Kolína, započala jednání se Švédy, kteří postupovali na
sever a potřebovali volný průchod dále do Nizozemí a obsadili pevnost Deutz. V této nejisté době Hollar pravděpodobně pobýval spíše v nedalekém Dürenu a
pracoval na plánu města, který pak vydal v roce 1634. Z Dürenu a jeho okolí
se zachovaly půvabné kresby, prodchnuté osobním zaujetím místem, datované do
let 1632–1634 (kat. č. I.F/1–22)
Cesta do Nizozemí
Hollar se podíval také dále na sever Německa, což možná
stihl cestou do Nizozemí, kterou podnikl také v roce 1634. Nizozemská umělecká
centra měla pro Hollarovo výtvarné založení mnohem větší význam než Itálie,
bylo tedy nasnadě, že měl zájem vidět je zblízka. Studoval tamní krajinu, lidi,
které potkával, poznal a zaznamenával si díla jiných mistrů. Z této cesty se
zachovala řada kreseb, kde Hollar rozvinul své krajinářské schopnosti. Nejspíše
to bylo na podzim a schylovalo se k zimě: stromy v pohledech na Wageningen
(kat. č. I.H/17) a Delfshaven (kat.č. I.H/19–21) jsou ještě olistěné, zatímco
strom na náměstí v Amsterdamu (kat. č. I.H/26), kam logicky dorazil později,
je holý.
Dříve se někdy uvádělo, že se zde pod vlivem holandských
mistru prosvětlila jeho vzdušná perspektiva apod., ale tato cesta byla pro
Hollara ještě významnější: v jeho tvorbě se zde formovaly budoucí hlavní
tematické okruhy. Kresby, které zde vznikly, jsou většinou již velmi vyzrálé a
náleží k Hollarovým vrcholným dílům. Jsou to například Pohledy na Wesel (kat.č. I.H/12–14), který navštívil po cestě,
nebo Pohledy na Amsterdam od moře
(kat.č. I.H/22–25), náčrty městských částí a různých architektur. Ztvárnění
„prázdné krajiny" s dunami v Pohledu na
Muiderberg (kat.č. I.H/30–32) znamenalo již zárodek stylu, který rozvinul až
ve svém pozdním období, kdy zachycoval město Tanger.
Hollar v Nizozemí poprvé viděl moře a nalezl pro svou tvorbu
nové náměty – impozantní zámořské obchodní nebo i vojenské lodě. Jejich první
kresby pocházejí právě odsud a od té doby se objevují v Hollarově díle po celé
jeho tvůrčí období ať jako součást krajiny, nebo samostatně. Posléze, ještě v
závěru svých raných německých let, vydal sérii malých Pohledu na moře s loděmi.
Zpátky v Kolíně
V roce 1633 Hollar nepochybně pobýval v Kolíně, jak čteme
z jeho dedikace u kresby ženského aktu (kat. č. I.J/14), ale těžko říci,
jestli tu již v té době byl usazený na delší čas. V každém případě se stala
léta zde strávená jedním z Hollarových šťastných období: spolupracoval s dílnou
syna a pokračovatele vydavatele svazku Civitates orbis terrarum Abrahama
Hogenberga, k jejíž tradici musel přirozeně tíhnout. Během zaměstnání uHogenberga
se Hollarův tvůrčí talent rozvinul v celé své šíři: vydal řadu leptu podle
svých původních předloh; kresby z kolínského období náleží k jeho nejlepším, ať
to jsou pohledy na Kolín, okolní krajinu, nebo například krásný portrét sedící
dívky (kat. č. I.J/13). Začal si více všímat lidí kolem sebe a kreslil si je
(kat. č. I.J/15–28). Během let Hollar vyjížděl po okolí, mapoval si povodí
Rýna výletem do Bonnu (kat. č. I.J/9–10).
Cestování po Německu nebylo v té době zrovna bezpečné a vůbec
ne pohodlné. Válečné dění bylo všudypřítomné, krajem se potulovaly různé tlupy,
kterým bylo lépe se vyhnout. Hollarovy krajiny o tom všem však mlčí.
Když Hollar v roce 1635 vydal u Hogenberga v Kolíně série
leptu založených na privátních zážitcích z těchto cest – zmíněné Amoenissimae aliquot locorum ... effigies
a sérii portrétů Reisbüchlein –,
jako by bilancoval jednu kapitolu svého života. V tom roce se ještě věnoval velkým
panorámatům, vytvořil Velký pohled na Kolín
a mapu Kolína, panoráma Kolína a jiné (kat.č. I.J/12), nicméně na něj cekal
jeho velký životní zlom.
Rok 1636 byl bohatý na různé zvláštní přírodní anomálie a
Hollar jednu z nich zachytil (kat.č. I.J/11). Zobrazuje nezvyklý optický úkaz
nad střechou kolínské radnice, který mohl vypadat jako tlama chystající se střechu
pozřít. Šlo bezpochyby to tzv. halový jev, ale tehdejší lidé takové věci
vnímali jako osudová znamení a pravda je, že v Hollarově životě se odehrála
zásadní změna.
Ukázky Hollarových kreseb:
 |
Václav Hollar: Richmond Palace, Surrey, kolem 1638. "V roce 1703 byl palác bohužel zbořen, avšak díky Hollarovým kresbám se alespoň zachovala jeho podoba." |
 |
Václav Hollar a následovník: Katedrála sv. Pavla v Londýně od severu, kolem 1656. "...jde o krásný příklad Hollarovy architektonické kresby, ve které umělec opět prokázal své pochopení pro strukturu budovy. ... Autorství celku mírně relativizuje přidaný pruh papíru vpravo, na kterém se kresba zdá být přinejmenším dokončena jinou rukou." |
 |
| Václav Hollar: Pohled na mys Spartel,1669 "S minimálními prostředky Hollar v této kresbě vystihl podobu a atmosféru - napětí - krajiny. ... Hvězda nad vrchem - jejíž role je nejasná - působí jako jakési zvlídnění jinak pustě působící scenerie. Prázdnota podtržená delikátním rukopise a jemnou barevností prostředkuje poezii tohoto výjevu." |
 |
| Václav Hollar: Pohled na York Castle u Tangeru, 1669 |
Žádné komentáře:
Okomentovat