Temně zábavný příběh o střetu magie s technologií, o životě
a lásce ve světě stojícím na pokraji apokalypsy.
Poté co se na střední škole cesty Patricie Delfinové a
Laurence Armsteada za podivných okolností rozdělily, ani jeden z nich nečekal,
že toho druhého ještě někdy uvidí. Koneckonců, když jeden získá magické
schopnosti a druhý sestrojí dvouvteřinový stroj času, lze očekávat, že jim to
oběma pořádně zamíchá životem.
Ale teď jsou dospělí, žijí v Mekce hipsterů San Francisku a
svět kolem nich se rozpadá. Laurence je konstruktérský génius pracující na
odvrácení globální katastrofy prostřednictvím technologických zásahů. Patricia
absolvovala Eltisleyský labyrint, tajnou čarodějnickou akademii, a spolu s dalšími
mágy bojuje proti neduhům, které ohrožují nemocnou společnost. Laurence s
Patricií nemají ani tušení, že něco většího než oni sami, co začalo před lety v
jejich dětství, je odhodláno svést je dohromady — aby svět zachránili, nebo aby
jej ponořili do ještě větší temnoty.
Charlie Jane Andersová je americká spisovatelka a
šéfredaktorka blogu i09, věnovaného diskuzi o současné sci-fi a fantasy scéně.
Její novela Šest měsíců, tři dny získala v roce 2012 cenu Hugo, byla nominována
na ceny Nebula a Theodore Sturgeon Award a dvakrát vyšla i v češtině (v
časopise XB-1 a antologii Plameňák na konci léta, Gnóm! 2016). Kniha Všichni
ptáci na nebi (2016) byla oceněna Crawford Award a nominovana na cenu Nebula.
Český překlad v příštím týdnu vydává nakladatelství Host.
Ukázka z knihy:
Učebny na
západní straně šedobílého
betonového mauzolea Canterburské akademie měly okna s výhledem na parkoviště,
sportoviště a dvouproudou silnici. Z východních oken se však naskýtal výhled na
bahnitý svah k potoku, za nímž se v zářijovém větru chvěl nepravidelný okraj
lesa. Ve školním vzduchu načichlém okoralými bonbony žužu se Patricia mohla
dívat na východ a představovat si, že uteče do divočiny.
V prvním týdnu
vyučování Patricia propašovala do školy v kapse sukně dubový list — svůj jediný
talisman, kterého se dotýkala, dokud se nerozlámal na kousky. Během celé
matematiky a angličtiny, dvou předmětů s výhledem na východ, upírala
pohled na kousek lesa za oknem.
Přála si, aby tam
mohla utéct a naplnit svůj osud čarodějky, místo aby seděla ve třídě a
biflovala proslovy sto let mrtvého prezidenta Rutherforda B. Hayese. Pod zbrusu
novou sportovní podprsenkou, naškrobenou košilí s krátkými rukávy a školní
blůzou ji svrběla kůže, zatímco ostatní spolužáci kolem ní si psali textovky a
klábosili: Chtěl
Casey Hamilton pozvat Traci Burtovou na rande? Kdo zkoušel v létě tohle nebo
tamto? Patricia se
houpala na židli zepředu dozadu, zepředu dozadu, až s prásknutím, které
vylekalo všechny kolem její lavice, narazila do podlahy.
Ode dne, kdy jí
jistí ptáci řekli, že je výjimečná, uběhlo sedm let. Za tu dobu vyzkoušela
každou knihu kouzel a každou mystickou praktiku na internetu. Zas a znovu se
vytrácela do lesa, až se důvěrně obeznámila s každým ze způsobů, jak zabloudit.
Nosila s sebou lékárničku, kdyby narazila na další poraněná stvoření, ale žádná
zvířata už k ní nepromluvila a nikdy se nestalo nic magického. Jako by to celé
byl jen nějaký žert nebo jako kdyby propadla u zkoušky a ani o tom nevěděla.
Po obědě se
Patricia procházela na hřišti s obličejem zdviženým k obloze a snažila se
držet krok s nevlídnými havrany létajícími nad školou. Havrani si krákali
mezi sebou a Patricii do svých rozhovorů nezasvěcovali — stejně jako děti ve
škole. Tedy ne že by jí na tom záleželo.
Chtěla se s někým
skamarádit, protože to slíbila mámě (a tušila, že čarodějky by měly sliby
plnit) — jenže do téhle školy přibyla až v osmé třídě a všichni ostatní tu byli
o pár let déle. Zrovna včera stála u umyvadla na dívčích toaletách vedle Macy
Firestonové a jejích kamarádek a Macy pořád vykládala něco o tom, jak jí dal
Brent Harper při obědě kopačky. Macyin třpytivý lesk na rty dokonale
zvýrazňoval její vlasy v barvě pomerančového nanuku. Když si Patricia stříkla
do dlaně trochu falešného olejově zeleného mýdla, zmocnilo se jí přesvědčení, že
i ona by se měla Macy zastat, říct něco vtipného o přitažlivosti a zároveň
tragické nedostatečnosti Brenta Harpera s jiskřivýma očima a nagelovanými
vlasy. A tak vykoktala, že Brent Harper je prostě NEJHORŠÍ — a okamžitě se na
ni z obou stran sesypaly holky a chtěly vědět, co má s Brentem za problém. Co
jí Brent udělal? Carrie Danningová na ni štěkala tak usilovně, až jí z dokonalých
blonďatých vlasů málem vypadla sponka.
Havrani nelétali
v žádné formaci, kterou by Patricia dokázala rozeznat, přestože většina toho,
co se v prvním týdnu školy naučila, souvisela s tím, že bylo třeba najít ve
všem nějakou pravidelnost. Díky pravidelnostem jste mohli vyzrát na otázky ve
standardizovaných testech, díky pravidelnostem jste si do paměti vštěpovali
dlouhé texty, díky pravidelnostem jste nakonec dali svému životu nějaký řád.
(Tohle byl slavný Saarinianův program.) Ale když se Patricia dívala na havrany,
brebentící a spěchající odnikud nikam, žádnou pravidelnost v tom nenacházela.
Vraceli se k
Patricii, jako by si jí přece jen všimli, a pak zakroužili zpátky k silnici. Jaký
mělo smysl prozradit Patricii, že je čarodějka, a pak ji ignorovat? Celé roky? Honila
se za havrany a zapomínala se dívat před sebe, až se s někým srazila. Ucítila
náraz, zaslechla zoufalé vyjeknutí a až potom uviděla, koho vlastně smetla: vytáhlého
kluka s pískově světlými vlasy a velikou bradou, který se odrazil od drátěného
plotu na kraji hřiště a upadl do trávy. Vyškrábal se na nohy. „Proč se sakra nedíváš,
kam…“ Podíval se na něco na levém zápěstí, ale hodinky to nebyly, a až moc
nahlas zanadával.
„Co je?“ zeptala
se Patricia.
„Rozbilas mi
stroj času.“ Nastavil ruku, aby si ho mohla prohlédnout.
„Ty jsi Larry, že
jo?“ Patricia se podívala na přístroj.
Bylo jasné, že je
rozbitý. V krytu byla zubatá prasklina a z ní vycházel nakyslý pach. „Vážně mě
to mrzí. Nemohl by sis sehnat jiný? Samozřejmě ti ho zaplatím. Anebo mí rodiče.
Snad.“ Máma bude štěstím bez sebe, napadlo ji.
Další katastrofa,
kterou bude muset žehlit.
„Koupit si jiný
stroj času.“ Larry se ušklíbl. „Jak si to představuješ? Že prostě půjdeš do
elektra a najdeš ho v regálu?“ Slabě voněl po brusinkách, možná díky nějakému deodorantu.
„Nechoď na mě s
ironií,“ řekla Patricia. „Tu si nech pro ty, co duševně hnijí.“ Nechtěla, aby
se to rýmovalo, a v její hlavě to navíc znělo hlubokomyslněji.
„Promiň.“
Zamžoural na zničený přístroj a opatrně si odepnul pásek z kostnatého zápěstí.
„Snad to půjde spravit. Mimochodem, já jsem Laurence. Larry mi nikdo neříká.“
„Patricia.“
Laurence jí podal ruku a ona s ní třikrát zapumpovala. „Takže to byl vážně
stroj času?“ zeptala se. „Nestřílíš si ze mě nebo tak něco?“
„Jo, tak trochu.
Ale nebyl nic extra. Stejně jsem ho chtěl brzy vyhodit. Měl mi pomoct před
tímhle vším utéct. Ale místo toho ze mě udělal osla, který umí jenom jednu
věc.“
„Lepší než osel,
který neumí vůbec nic.“ Patricia zase zvedla pohled k nebi. Havrani byli dávno
pryč a ona viděla jen jeden pomalu se rozplývající mrak.
Copyright © 2016 by Charlie Jane Anders
Translation © Milan Pohl, 2017
Czech edition © Host — vydavatelství, s.
r. o., 2017
ISBN 978-80-7577-026-4
Žádné komentáře:
Okomentovat