Lein Richard: Plnění povinností, nebo velezrada?

„Chování českých vojáků v řadách rakousko-uherské armády za první světové války patří k nejdiskutovanějším tématům moderních dějin tzv. středovýchodní Evropy. Názor, že čeští důstojníci, poddůstojníci a vojáci c. a k. armády měli obecně nechuť jít do války za habsburskou monarchii a zbíhali při první příležitosti, která se jim naskytla, byl po roce 1918 široce rozšířený nejenom v Rakousku a v Německé říši, ale také v nově vzniklém Československu. Někdejší centrální mocnosti tak ocejchovaly vojáky české národnosti, jejichž údajné vlastizrádné chování mělo být jednou z příčin porážky v listopadu 1918, resp. rozpadu habsburské monarchie. V nově vzniklém Československu byli naproti tomu někdejší účastníci války české a slovenské národnosti oslavováni jako hrdinové, zejména potom ti z nich, kteří v průběhu války vstoupili do služeb armád dohodových mocností. Význam těchto osob, označovaných jako legionáři, byl v Československu v meziválečném období a zčásti i po něm velmi vysoký, neboť byli považováni za ty, kdo se rozhodujícím způsobem zasadili o vznik nového státu,“ píše v úvodu své knihy rakouský historik.

Kniha je pokusem odstranit účelové mýty o první světové válce přetrvávající celé století. Co bylo jejich jádrem? Na rakouské straně snaha obviňovat české vojáky z nespolehlivosti a věrolomnosti, aby se zamezilo politickým koncesím českému národu, na straně české snaha dokázat Dohodovým mocnostem, že Češi stojí v drtivé většině proti Rakousku, a proto si zaslouží být podpořeni v otázce vzniku samostatného českého státu. Myslet si však, že český národ se dělil buď na Švejky, nebo legionáře, vůbec neodpovídá realitě. Autor sám píše: „V obou případech zůstalo faktem, že do c. a k. armády bylo povoláno hodně přes milion Čechů a většinou zcela nepovšimnuti v ní konali svou služební povinnost až do konce války.“

Lein se ve své studii důkladně zabývá nejznámějšími „případy zrady“ českých vojáků v první světové válce, konkrétně údajným přeběhnutím pražského pěšího pluku č. 28 v bitvě u Stebnícké Huty dne 3. dubna 1915 a implikovanou „zradou“ pěších pluků č. 35 (Plzeň) a 75 (Jindřichův Hradec) v bitvě u Zborova 1. a 2. července 1917. Dochází k závěru, že porážka rakousko-uherských jednotek v těchto bojích měla primárně jiné příčiny, které zpravidla nesouvisely s národností bojujících vojáků.

V edici Historie vydává Leinovu knihu nakladatelství Academia. Z autorem aktualizovaného textu přeložil Milan Váňa

Ukázka z knihy:

Dne 5. prosince 1917 poslanci Hans Schürff, Josef Goll, Hans Hartl, Hans Knirsch, Philipp von Langenhan a Karl Hermann Wolf, příslušející k Německému národnímu svazu vídeňské Říšské rady,¹ předali c. k. ministrovi zeměbrany Karlu svobodnému pánu Czappovi von Birkenstetten² interpelaci týkající se „chování se Čechů ve světové válce“.³ Dokument, který byl ministrovi předán na 49. zasedání poslanecké sněmovny, nebyl žádnou interpelací ve vlastním slova smyslu, nýbrž čtyřsetstránkovým obžalovacím spisem, v němž se českému obyvatelstvu Rakousko-Uherska kolektivně připisovalo smýšlení nepřátelské vůči státu jak před začátkem světové války, tak až dosud během ní. Jako podnět k interpelaci její autoři jmenovali vícero projevů českých poslanců Říšské rady, kteří se pokoušeli velezrádnou činnost svých krajanů popírat, či dokonce omlouvat.⁴ Proč poslanci interpelovali ministra zeměbrany, to vzhledem k obsahu interpelace, kterou později jeden z poslanců vlastním nákladem publikoval, nelze dovodit. Tak se převážná část výtek vůči Čechům v c. a k. monarchii týkala otázek vnitřní a hospodářské politiky, pročež měla být interpelace směrována spíše na c. k. ministra vnitra, Friedricha hraběte Toggenburga.⁵ Přednášená obvinění byla přitom většinou dokládána jen dokumenty, které sice vzbuzovaly zdání původu z oficiálních míst, avšak jejichž skutečný původ lze dohledat jen těžce. V mnoha případech nadto nemohly být přineseny ani takové minimální důkazy, takže mnohá tvrzení zůstala naprosto nedoložená. Autoři interpelace v zásadě opsali velký oblouk, který sahá od činnosti českých politiků, přes chování Čechů v cizině, až k otázce, kolik obilí dodávaly české země během války.⁶

Zhruba 45 stran interpelace se však věnovalo vojenským otázkám,⁷ přičemž právě v tomto oddílu se českému obyvatelstvu vytýkaly věci, které daleko přesahovaly jinak obvyklou míru polemiky v Říšské radě. Konkrétně šlo o obviňování branně způsobilého českého obyvatelstva z neloajálního chování v prvních měsících války, o postoj „českých“ pluků na frontách, jakož i o nasazení československého zahraničního vojska.

Autoři interpelace se přitom snažili předkládat důkazy obecné nespolehlivosti českých vojáků, resp. v mnoha případech dokumentovaného velezrádného chování. Největší pozornost věnovali autoři údajným masovým dezercím u c. a k. pěších pluků č. 28 a 36, které byly dle interpelace složeny výlučně z Čechů a v dubnu, resp. v květnu 1915 se na ruské frontě vzdaly protivníkovi bez boje.⁸ Právě tak tvrdě byly odsouzeny i pěší pluky č. 35 a 75, tvořené většinou Čechy, jimž se přičítalo, že v červenci 1917 v bitvě u Zborova při útoku protivníka na postavení c. a k. jednotek kladli jen nepatrný odpor.⁹ V tomto případě bylo přitěžující ještě to, že útočníci patřili k československé brigádě, zvláštní formaci ruské armády, která z převážné části sestávala z rakousko-uherských válečných zajatců české národnosti.¹⁰ To podle dalšího textu interpelace jasně vyjevuje zradu českých vojáků sloužících u pěších pluků č. 35 a 75.¹¹ Podobné postupy se podsouvaly i jiným vojenským oddílům pocházejícím z Čech, přičemž však autoři jen v nemnohých případech byli s to udat přesné údaje k bližším okolnostem bojů.¹²

Aby autoři doložili svá obvinění, která vznášeli proti vojskovým tělesům, předkládali nejrůznější důkazy. Zatímco k chování pěších pluků č. 35 a 75 v bitvě u Zborova se citovala pouze odpověď ministra zeměbrany na parlamentní interpelaci ohledně události a jinak šlo jen o vágní tvrzení, v ostatních případech si poslanci dali zřetelně více námahy. Právě v souvislosti s pěšími pluky č. 28 a 36 se snažili co možná obsáhle zdokumentovat údajnou zradu obou pluků a vedle jinak často uváděných „oficiálních“ zdrojů prezentovali i jiné důkazy. Tak autoři například citovali i jeden za války vydaný propagandistický spis pozdějšího ministra zahraničí a prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Beneše,¹³ jenž se v něm pokoušel glorifikovat vícero údajných odbojových akcí českých vojáků c. a k. armády. Tak třeba k případu pěšího pluku č. 28 tvrdil, že tento pluk svého času přeběhl k ruským jednotkám za zvuků plukovní hudby.¹⁴ Se zřetelem na výrok jednoho českého poslance k tomu autoři studie poznamenali: „Nevěří-li pan poslanec Stránský Jeho Excellenci svobodnému pánu Georgimu,¹⁵ pak snad bude aspoň panu Dru. Benešovi věřiti.“¹⁶ Je asi zbytečné zmiňovat, že německému poslanci by jinak sotva přišlo na mysl citovat spisy českého exilového politika. I výběr ostatních dokladů byl spíše jednostranný, ale k případu pěšího pluku č. 28 předložili několik dokumentů,¹⁷ o nichž už tehdy bylo známo, že byly falešné.¹⁸

Interpelace končila provokativní otázkou, zda jsou doložené skutečnosti ministrovi známy a co vláda zamýšlí udělat, aby „od nynějška učinila přítrž, popřípadě předešla v budoucnosti podobným neslýchaným událostem a poměrům, jež by v žádném spořádaném státě na světě nebyly možny.“¹⁹

Tak jako tak stály výtky německých poslanců na vratkých nohou a v detailu, jak už se to v minulosti stalo,²⁰ je zřejmě bylo možné jednoduše vyvrátit. Zvláště obvinění vůči důstojníkům a vojákům české národnosti, která byla buď silně přehnaná, nebo vůbec postrádala jakýkoli podklad, mohlo rakousko-uherské Ministerstvo války (k. u. k. Kriegsministerium, KM) nebo Armádní vrchní velitelství (k. u. k. Armeeoberkommando, AOK) příslušným stanoviskem vyvrátit. Jelikož však c. k. vláda byla zjevně názoru, že interpelace musí být zodpovězena co možná jako celek,²¹ až do rozpadu c. a k. monarchie v listopadu 1918 se proti studii německých poslanců Říšské rady nepředložilo žádné odpovídající stanovisko.

Poznámky v textu:

1 HÖBELT, Lothar. Parteien und Fraktionen im cisleithanischen Reichsrat. In: RUMPLER, Helmut – URBANITSCH, Peter (eds.). Die Habsburgermonarchie 1848–1918, Band 7/1: Verfassung und Parlamentarismus. Wien: VOAW, 2000, s. 895–1006, zde s. 975–996. Německý národní svaz, který interpelaci později publikoval, byl založen teprve v lednu 1918. K tomu viz tamtéž, s. 1003–1004, (dále citováno jako Die Habsburgermonarchie 1848–1918).

2 K. k. Hof- und Staatsdruckerei (vyd.). Stenographische Protokolle des Hauses der Abgeordneten des Reichsrates XXII. Session: 30. Mai 1917 – 12. November 1918. Wien, 1920. Rejstřík, s. 5–59, (dále citováno jako Stenographische Protokolle, XXII. Session).

3 Dotaz německých poslanců o chování se českého národa za války. Díl I. Praha, 1918, s. I, (dále citováno jako Dotaz německých poslanců).

4 Tamtéž, s. 1–3.

5 K. k. Hof- und Staatsdruckerei (vyd.). Hof- und Staats-Handbuch der österreichisch- ungarischen Monarchie: Nach amtlichen Quellen zusammengestellte Ausgabe 1918. Wien, 1918, s. 410.

6 Dotaz německých poslanců. Díl I., s. 33–41, 146–170; Díl II., s. 1–167.

7 Dotaz německých poslanců. Díl II., s. 167–192.

8 Tamtéž, s. 169–171, 175–182.

9 Tamtéž, s. 200–201.

10 Tamtéž, s. 172, 182–185, 192.

11 Tamtéž, s. 201.

12 Tamtéž, s. 199–200.

13 BENEŠ, Edvard. Bohemia’s Case for Independence. London: George Allen, 1917, s. 56–58.

14 Dotaz německých poslanců. Díl II., s. 176.

15 Friedrich svobodný pán Georgi byl předchůdcem Karla Czappa v úřadu ministra zeměbrany. K tomu viz Stenographische Protokolle, XXII. Session, s. 5–59. Úřad předával v souvislosti s vytvořením Seidlerovy vlády v červnu 1917. Poznámka v interpelaci se zjevně vztahuje na Georgiho řeč před imunitním výborem poslanecké sněmovny, v níž podrobně rozebíral chování českého obyvatelstva habsburské monarchie během války. K tomu srov. Österreichisches Staatsarchiv Wien [ÖStA], Kriegsarchiv [KA], fond k. k. Ministerium für Landesverteidigung, Parlamentarische Gruppe [MfLV, PaG], k. 364. Ausführungen des Landesverteidigungsministers im Imunitätsausschuss des öst. Abgeordnetenhauses am 22. Juni 1917, Präs. 15 514 ex 1917, 9. Juli 1917.

16 Dotaz německých poslanců. Díl II., s. 176.

17 Tamtéž, s. 178–179.

18 Srov. kapitolu 3.

19 Dotaz německých poslanců. Díl II., s. 265.

20 Srov. kapitolu 5.

21 Srov. ÖStA, KA, f. MfLV, PaG, k. 364. Verhalten tschechischer Regimenter,

Präs. 12 033 ex 1918, 22. April 1918. Beilage k. u. k. Armeeoberkommando

[AOK]. Op. Nr. 105 094.

© Richard Lein, 2018

© First published in German under the title „Pflichterfüllung oder Hochverrat“ by LIT-Verlag, 2011

Translation © Milan Váňa, 2018

Cover photo © Profimedia 2018

ISBN 978-80-200-2853-2