Kriminalista Josef Bergman chce
strávit poklidnou dovolenou v odlehlé vesnici u norského fjordu. Místo rybaření
se však ocitne v hodně zamotaném případu. Místní psychosomatička Katrine totiž
začne dostávat výhružné vzkazy, vyčítající jí smrt její sousedky. Vzápětí
Katrine zemře další pacientka. Rybáři ji najdou uškrcenou na opuštěném místě u
řeky. Bergman postupně zjišťuje, že skoro každý obyvatel zdánlivě idylické
vesnice má nějaké tajemství…
S pražským kriminalistou
Josefem Bergmanem se čtenáři poprvé seznámili v románu Kroky vraha (2007).
Autorka za svoji prvotinu získala Cenu Jiřího Marka, kterou uděluje česká sekce
Asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Následovaly romány Zlodějka
příběhů (2009) a Dům na samotě (2011, opět oceněný Cenou Jiřího Marka). Na
„cizí“ půdě, na odlehlém holandském ostrově Schiermonnikoog se Josef Bergman
poprvé ocitl v románu Ostrov šedých mnichů (2015). Kromě detektivek píše
Michaela Klevisová také povídkové knihy o kočkách (občas i o psech) a lidech –
Čekání na kocoura (2012), Kocour z Montmartru (2013) a Štěstí je zadarmo
(2016) Všechny knihy Michaely Klevisové – včetně té nejnovější – vydalo
nakladatelství Motto. Svoji zatím poslední knihu věnovala autorka „své úžasné
mamince“, letos zesnulé publicistce a překladatelce Nadě Klevisové.
Ukázka
z knihy:
Syltefjord.
Josef Bergman se v mapě díval na
úzký fjord na samém severu Norska a uvažoval, co ho v té zapadlé díře asi
čeká. Co za lidi může žít v tak nehostinné části světa?
Kriminalista přiletěl z Prahy do
severofinského Ivala ve lněných kalhotách a lehkém svetru, ale už na schůdkách
letadla mu bylo jasné, že při balení na rybářskou dovolenou poněkud podcenil
počasí.
Teď stál u pronajatého vozu na
parkovišti autopůjčovny a uvažoval, proč se vlastně v červnu, který bývá v
Česku tak krásný, vydal za polární kruh. Ledový vítr pronikal tenkou látkou a
zábl ho na kůži. A to ho čeká tři sta padesát kilometrů jízdy přímo na sever!
Bergman vylovil ze sportovní brašny zimní vlněný svetr, který do zavazadla
přihodil na poslední chvíli. Měl nepříjemné tušení, že ho po celou dovolenou nesvlékne.
Když vyjel na silnici, teploměr v
autě ukazoval osm stupňů Celsia. Sice svítilo slunce, ale vzduch moc
neohřívalo. Neměl jet raději rybařit na Lipno? Kolik stupňů asi bude mít voda v
arktické řece?
Pomalu projížděl Ivalem. Město
bylo moderní, strohé a straš-ně nudné. Jen posílilo jeho pochybnosti, jestli si
vybral cíl dovolené správně. S rostoucími rozpaky se díval na lidi v zimních
bundách, ušmudlané stánky s rychlým občerstvením a nevzhledné betonové krychle
s obchody, jejichž výlohy vypadaly, jako by je naposledy někdo upravil v
devadesátých letech. Ale u moře bude jistě všechno jiné.
V samoobsluze nakoupil jídlo,
které dlouho vydrží – trvanlivé bramborové placky, tmavý chléb, sušené sobí
maso, rybí konzervy, grilovaný sýr Leipäjuusto, borůvkovou a brusinkovou
marmeládu. Po krátkém zaváhání přidal karton piv Karhu s logem
medvěda; snad se i s ním pořád ještě vejde do limitu pro dovoz alkoholu do
Norska. Ve frontě u pokladny sledoval, jak sotva desetileté děti cpou mince do
blikajících herních automatů přímo v obchodě. Přišla k nim máma s plnými nákupními
taškami a pár drobných přihodila. V útrobách automatu zachrastila výhra. Děti
zaječely radostí. Pokladní se ohlédla a pogratulovala jim vztyčeným palcem.
Jakmile rodina odešla, její místo nahradili další zákazníci. Zjevně tu patřilo
k dobrému zvyku nacpat cestou z nákupu trochu mincí do bedny.
Bergman se na parkovišti schoval
do závětří za přístavek pro popelnice, snědl kus grilovaného sýra Leipäjuusto
a vyrazil na cestu.
U benzinové pumpy mezi stojany
lelkovalo stádo sobů; nejspíš se tam schovali před větrem. Tankující řidiči je
vůbec nevyváděli z míry. Bergman přibrzdil, vyfotil je a poslal snímek
Alžbětě. Tohle by ji pobavilo. Chyběla mu, ale současně byl rád, že ji s sebou
na dovolenou tentokrát nevzal. Až na tuhle bizarní scénu by ji tu nejspíš nic
nenadchlo. Milovala starou architekturu, útulné hospůdky, zalidněné kavárny,
styl, design, dekadenci. Tady by nenašla nic než život oholený na dřeň. Nadto
rybaření bylo Bergmanovo území, jeho svět, do kterého nechtěl pustit ani
nejbližší. Když začne se ženou bydlet, přece to ještě neznamená, že odteď už
musí všechno dělat s ní!
Loňský rok byl plný pochybností.
Neschopnost rozhodnout se, kam dál nasměrovat svůj život, Bergmana na několik
měsíců úplně zablokovala. Přestala ho těšit práce; cítil se unavený a vůbec si
nebyl jistý, jestli opravdu chce trávit další roky hledáním vrahů a potýkat se
s tím vším negativním, co ke kriminalistice patří. Současně začal pochybovat i
o vztahu s Alžbětou a vědomí, že vlastně nemá nic, k čemu by se bez výhrad
přimkl a těšil se z toho, ho na nějaký čas uvrhlo do deprese.
Poté, co na holandském ostrově
Schiermonnikoog pomáhal dlouholeté kamarádce objasnit vraždu jejího manžela,
se rozhodl zůstat ještě nějaký čas na cestách. Prodloužil si dovolenou na
měsíc a navštívil holandský ostrov Ameland a pak pokračoval přes Belgii do
Normandie a Bretaně. A právě tam, při procházce po skalnatém pobřeží ostrova
Belle Ile, si uvědomil, že možná to jediné, co mu doopravdy schází, je on sám.
Kdo vlastně je kromě toho, že je kriminalista? Co by z něj zbylo, kdyby jeho
identitu přestala určovat práce? Možná nemusí hned dávat výpověď – třeba by
stačilo, kdyby se dokázal nadchnout ještě pro něco jiného, než je práce. Dlouhé
roky pro něj kriminalistika byla vším, ale v poslední době cítil, že potřebuje
čerpat energii z jiného zdroje. Jenže právě ten mu schází. Chybí mu vášeň –
vášeň pro cokoli.
A proto je teď tady, vysoko za
polárním kruhem – sám se sadou rybářského náčiní, na které už roky nesáhl. Doma
v Kozích Horách právě stavební firma rekonstruuje podkroví jeho statku. Na
podzim se k němu Alžběta nastěhuje. Teď na všechno dohlíží – „Vždycky jsem
snila o tom, že budu rekonstruovat starý dům.“ – a on zatím uhání arktickou
krajinou.
Fakt, že mu nebránila odjet na
další osamělou cestu ani se jeho rozhodnutí nijak zvlášť nepodivovala, považoval
za jeden z důkazů, že se rozhodl správně.
Snad se rozhodl správně…
© Michaela
Klevisová, 2017
ISBN
978-80-267-0909-1
Žádné komentáře:
Okomentovat