Adam Brookes: Noční dravec

Z pracovního tábora uteče po dvacetiletém věznění muž přezdívaný Burák a prchá přes pouště severozápadní Číny. Před svým zatčením pracoval pro britskou tajnou službu, ale po návratu do Pekingu zjišťuje, že se mezitím vše změnilo a v nebezpečných uličkách velkoměsta mu hrozí smrt. Snaží se spojit se svými bývalými chlebodárci prostřednictvím novináře Philipa Mangana a nabízí tajné informace výměnou za vlastní život. Jeho tajemství je však cennější, než si kdokoli z nich dokázal představit, a Mangan se stále hlouběji zaplétá do pavučiny lží a intrik. Napínavý špionážní thriller z pera bývalého zahraničního korespondenta BBC v Číně vykresluje tuto kontroverzní zemi v nepřikrášlené podobě a pozvedá roušku nad špionážními praktikami tajných služeb…

Adam Brookes se narodil v Kanadě, ale vyrůstal v anglickém hrabství Oxfordshire. V 80. letech vystudoval čínštinu na Škole orientálních a afrických studií v Londýně a stal se novinářem. Většinu své profesní dráhy strávil jako zahraniční korespondent BBC. Kromě dvou pobytů v Číně působil v Indonésii a ve Spojených Státech. Pracoval také jako zpravodaj v Afghánistánu, Iráku, Severní Koreji, Mongolsku  a řadě dalších zemí v Asii a na Blízkém východě.  

Noční dravec je autorovou prvotinou a zároveň prvním dílem plánované špionážní trilogie.

V českém překladu román vydává nakladatelství Kniha Zlín.

Ukázka z knihy:

Charteris kývl Manganovi na rozloučenou, zamával v jem­ném dešti na taxík a vzápětí si to rozmyslel. Přešel na dru­hou stranu ulice Ťien-waj a rychlým krokem zamířil na sever, zpátky na velvyslanectví. U brány zdvořile pokynul vrátnému a ten ho pustil bzučákem dovnitř. Mobil odložil do přihrád­ky. Teď uprostřed večera byla budova tichá. Výtahem naho­ru a na konec chodby ve třetím patře, kde se nacházely těžké stříbrné ocelové dveře. Po protažení karty a vyťukání kódu se s cvaknutím a povzdechem otevřely.

Charteris vešel do prostoru bez oken, který byl výlučnou doménou britské výzvědné služby SIS.

Šedé zdi a modrý koberec nyní vystřídaly zajímavější prvky: prosklená zasedačka, mírně vyvýšená nad podlahou

a s vlastními těžkými dveřmi; počítačové monitory rozmís­těné na velkých kovových bednách; panel s podsvícenými tlačítky, otočený k uživateli; telefony zapojené do panelu; server blikající v koutě, jehož hučení narušovalo ubíjející ti­cho v místnosti; řada černých trezorů.

Charteris se usadil za psacím stolem a zapnul svůj monitor.

Datum. Číslo jednací.

FM CX PEKING

KOMU: LONDÝN

KOMU: TCI/29611

KOMU: P/64815

SPIS Č. C/FE

SPIS Č. R/84459

SPIS Č. SB/38972

T A J N É

RUTINA

/HLÁŠENÍ

1. PEK 2 se setkal Philipem MANGANEM, britským žurnalistou s místem pobytu Peking. Schůzka byla předem domluvená a rutinní. mangan je PEK 2 dobře znám; pracuje sice na volné noze, ale je držitelem platné akreditace a pravidelně přispívá do významného londýnského listu i malé televizní zpravodaj­ské agentury.

2. MANGAN informoval PEK 2 o údajné kontaktáži ze strany PEK 72. MANGAN měl podezření, že šlo o pokus o „provokaci“.

3. MANGAN popsal kontaktéra jako muže středního věku, silnější postavy, s pekingským přízvukem, ale fyzickým vzhledem přistěhovalce, což PEK 2 pochopil jako zanedbanou, ošuntělou a špatně oblečenou osobu. Kontaktér oslovil MANGANA za branou komplexu, kde mangan bydlí, neuvedl své jméno, ale představil se jako „starý přítel listu“. Kontaktér MANGANOVI oznámil: „Budu pro vás mít nějaké informace.“

4. Kontaktér pravděpodobně použil poznávací heslo: „NOČNÍ DRAVEC JE NA LOVU“.

5. Vzhledem k atypické povaze kontaktáže, historii pekingské redakce listu a jejímu předchozímu spojení s FU doporučuje PEK 2 další opatření.

6. Prosím o prověření klíčových slov: NOČNÍ, DRAVEC/DRAVCI, LOV/LOVIT.

/KONEC

Charteris telegram uložil a stiskl sérii tlačítek na panelu. Na serveru se rozblikalo několik červených diod a zašifrova­ný telegram byl odeslán.

Telegram dorazil do Londýna pozdě odpoledne UTC ne­boli britského času. Po dešifrování ho předali do oddělení tajné zpravodajské služby označovaného jako Péčko podle zkratky P/C, což znamenalo Produkce/Čína. Zde si telegram přečetla zaměstnankyně zpravodajské služby, která seděla vzpřímeně na židli v šedé kóji před dvěma monitory natoče­nými tak, aby náhodný pohled kolemjdoucího kolegy nemohl zachytit, co je na nich zobrazeno. Počítačovou věž měla peč­livě upravenou, aby nedocházelo k úniku informací elektro­magnetickým vyzařováním.

Pattersonová označila telegram k distribuci a vyřízení následující den. Pak si ho přečetla ještě jednou a opřela se na židli.

Tohle je zvláštní, pomyslela si. Nic v tom hlášení neodpo­vídalo protokolům žádné současné nebo nedávné operace, anebo aspoň žádné, o níž by věděla. A co to toho chytrého a cynického Charterise napadlo, vybavovat se s nějakým no­vinářem?

Vstala, protáhla se do plné – nemalé – výšky a procvičila si ramena.

Zítra. Zítra prověří stopy.

Odhlásila se, uklidila si stůl, zasunula spisy do černého trezoru, a aby učinila zadost jednomu z absurdnějších slu­žebních předpisů, znovu zkontrolovala, že jí na stole nezů­stal jediný kus papíru.

Vyšla z budovy do studeného mrholení. Pošmourný lon­dýnský soumrak se kvapně měnil ve tmu. Pěšky rychle pře­šla přes Vauxhall Bridge, s kapkami deště jako korálky na vlněném kabátě a černou řekou pod sebou.

Metro bylo nacpané a úmorně pomalé. Celou cestu stála a dvakrát přestoupila do jiného vagonu, jen pro jistotu, jak měla ve zvyku. Byla sama.

Malý řadový domek ve čtvrti Archway byl tichý a ona vyšlapala potmě po schodech ke svému bytu a odemkla si. Uvnitř byla zima. Zesílila topení, chvíli stála a dívala se z ku­chyňského okna. Před ní se rozprostíral Londýn, koupající se v oranžové sodíkové záři. Odložila kabelku, rozsvítila a prošla do ložnice. Byt se pomalu prohříval, praskal a vrzal. Stoupla si před zrcadlo, svlékla si černý kostým s krátkým sa­kem a střízlivými kalhotami a pečlivě jej pověsila. Přetáhla si přes hlavu top se zavazováním za krkem, uhladila si vlasy, odhrnula je z čela a pevně stáhla do drdolu, tak jak je nosívala v armádě pod baretem. Prohlížela si své tělo ve spodním prá­dle, pátrala po nedostatcích, povolených svalech, známkách ochablosti na širokých ramenou, po špeku, plíživě se rozléza­jícím pod napnutou tmavou pokožkou. Léty v armádě získa­la svaly a sílu, které teď bylo obtížné si udržet. Vyčerpávající tempo života zpravodajského důstojníka tajné služby tomu nijak nepomáhalo, jeho nevypočitatelnost, dlouhé hodiny v záři monitoru, návaly stresu z neočekávaných směrů. Udě­lala hluboký předklon a snažila se dlaněmi dotknout podlahy, s vyvěšeným trupem dlouze vydechla, pak přešla do vzporu ležmo a udělala několik ledabylých kliků. Měla pocit, že jí něco uniká, něco, co by měla zachytit a pečlivě uschovat.

Osprchovala se, oblékla si modrý froté župan, strčila do mikrovlnky mražený slaný koláč a nalila si sklenici čer­veného vína až po okraj. Jedla vestoje v kuchyni, vidlička

ťukala do plastového tácku. V duchu si přehrávala uplynulý den. Prověřila postup kolegů z tokijské stanice ve věci pří­padného naverbování čínského diplomata, rozeslala stručné hlášení o osudu čínského generála přistiženého při předává­ní dokumentů tchajwanské zpravodajské službě: zastřelen; a přečetla si ten podivný telegram z pekingské stanice, který jí nepřestával vrtat hlavou.

Copyright © Adam Brookes, 2014

First published in Great Britain in 2014 by Sphere, an imprint of Little, Brown Book Group

Translation © Irena Steinerová, 2017

ISBN 978-80-7473-527-1