Publikace vůbec poprvé detailně mapuje národnostní
složení československých vojenských jednotek v zahraničí během druhé světové
války a tím přináší na problematiku exilového vojska zcela nový pohled. Kromě
Čechů a Slováků v něm totiž bojovala celá řada dalších československých občanů,
jejichž významný podíl byl během dlouhých desetiletí z propagandistických
důvodů marginalizován. Autor pracuje numerickými metodami, známými jako
„historie v číslech“, zdánlivě chladný přístup ovšem kromě samotné faktografie
odkrývá mnohé další otázky a širší souvislosti. Kniha reviduje některé mýty o
zahraničním odboji a současně nabízí zamyšlení nad problematikou národnostní
sebeidentifikace v multinacionálním prostoru českých zemí.
Zdenko Maršálek (1966) pracuje v Centru pro dějiny menšin
Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., a pro Vojenský historický archiv
Praha. Zabývá se především historií vojenství Československa a zemí střední
Evropy v letech 1918–1945.
Knihu v edici 1938-1953 vydává nakladatelství
Academia.
Ukázky
z knihy:
Vojsko v exilu
Exilová armáda rozhodně nepředstavovala homogenní celek.
Teze o jednotném duchu zahraničních jednotek a bratrství ve zbrani sice určitě
nebyly pouhým propagandistickým mýtem, přesto je třeba říci, že se jednalo o
vojsko velice rozmanité, složené z mnoha různých rekrutačních zdrojů a bezpočtu
jednotlivců. Bezpochyby všechny spojovala společná služba v uniformě
československého vojáka, společný boj proti nacistům a u naprosté většiny i
myšlenka na obnovu samostatné republiky. Velkou část vojáků, zvláště těch,
kteří uprchli z území okupované vlasti, charakterizoval aktivní přístup
k životu a snaha formulovat a následně i obhajovat a prosazovat své názory
– vždyť již samotné rozhodnutí k odchodu do exilu a ke vstupu do zahraničních
jednotek bylo výrazně aktivním činem. Převážně dobrovolnický charakter armády
navíc vojákům dával jistou legitimaci spolutvůrců zahraničního odboje a právo, aby byli vyslyšeni.
Přirozeně poté docházelo k diskusím a střetům. Je důležité si uvědomit, jak na
tehdejší Čechoslováky zapůsobily dějinné události, zvláště Mnichov, období
druhé republiky a následná okupace. Mnozí z nich také kritizovali poměry
prvorepublikové. Vojáci tedy bojovali za obnovení samostatného státu, ale
současně bychom mezi nimi asi těžko našli někoho, kdo odcházel do odboje s
představou prosté restituce republiky v její dřívější formě. Právě naopak,
prakticky všichni, a to včetně profesionálních vojáků, měli méně či spíše více r
evoluční názory na budoucí změny a nutnost nových přístupů. Škála představ byla
velmi široká a mířila na obě strany pomyslného politického spektra, základní pojítko, tedy shoda co do
nutnosti hlubokých reforem,
však rozhodně existovalo. Problematika měla svůj rozměr politický, ale tím současně i
národnostní, sociální a ideologický. Většina těchto otázek nebyla odkládána na
poválečnou dobu a na rozhodnutí „národa doma“, jak hlásaly oficiální teze, ale
naopak již v průběhu válečných let docházelo k profilaci jednotlivých proudů a
k jejich vzájemným střetům, někdy dosti tvrdým.
Zcela
viditelně se to projevilo při formování různých politických center a jejich
průběžném zápase o dominanci nad celým zahraničním odbojem, své vlastní názory
a antagonismy projevovaly ale i jednotliví prostí vojáci a menší skupiny.
Národnostní
otázka byla tedy jenom jedním z mnoha problémů, s nimiž se zahraniční
odboj a jeho armáda potýkaly, a nelze ji proto vidět odtrženě od celkové
problematiky, jíž byla sice samozřejmou, ale jen dílčí součástí – což nijak
neoslabuje její palčivost.
Národnostní otázka optikou
„chladných čísel“
Danou
materii, u pamětníků i zpracovatelů až příliš často zatíženou emočními vlivy a
osobními hodnotovými preferencemi, jsem se pokusil uchopit ze zcela opačného
konce – optikou „chladných“ numerických přístupů, blízkých metodám „historie v
číslech“, známé jako kliometrie a používané spíše v oborech hospodářských
a sociálních dějin. Průběžné sledování proměn a vývoje personální skladby
exilového vojska přineslo nejen zajímavá konkrétní data, ale v důsledku
poskytlo i nový pohled na vojsko jako takové a jeho organizační vývoj. Práce je
tak do jisté míry průvodcem historií zahraničních jednotek viděných odlišnou
perspektivou. Základními poznatky jsou nicméně konkrétní čísla národnostního
složení, jejich proměny a následná analýza. I tato zjištění jsou pochopitelně
jen jedním aspektem celé složité problematiky zahraničního vojenského odboje,
přesto právě numerické zpracování umožnilo revidovat celou řadu mýtů a
propagandistických polopravd, zatvrzele se držících nejen v povědomí širší
veřejnosti, ale i v odborné historiografi i.
Přínos
menšin a propagandisticky „nepohodlných“ skupin byl pro exilové vojsko nečekaně
vysoký. V bojích u Kyjeva v roce 1943 tvořili plné dvě třetiny příslušníků 1.
čs. samostatné brigády Rusíni a Ukrajinci, propuštění ze sovětských gulagů. Na
Blízkém východě se tamní jednotka skládala více než z poloviny z vojáků
židovského původu. Na konci roku 1943 počet vojáků, jejichž mateřštinou byla
němčina, u jednotek v Británii přesáhl deset procent. V okamžiku, kdy tamní
Československá samostatná obrněná brigáda na konci srpna 1944 odjížděla na
francouzské bojiště, se plná třetina jejích příslušníků přímo hlásila k
židovské konfesi. Během posledních osmi měsíců války celkové počty této brigády
výrazně narostly, nové přírůstky ale ve své většině pocházely ze specifického
pramene: v květnu 1945 byl každý třetí voják pozemních jednotek na Západě
bývalým příslušníkem wehrmachtu. To je jen několik příkladů, jak dynamicky a
překotně se exilové vojsko vyvíjelo a
jak různorodé bylo jeho složení.
Během
výzkumu jsem se pokoušel hledat odpověď na otázku, zda a do jaké míry je možné
aplikovat byť jen nejzákladnější statistické metody v historickém výzkumu
a jaké může tento přístup poskytnout konkrétní výsledky. Práce vychází
především z dobových materiálů, které jsou komparovány s unikátní databází
příslušníků československého zahraničního odboje, která díky elektronickému
zpracování umožňuje prakticky libovolně kombinovat množství různých údajů,
včetně souvislosti národnostních kategorií s některými kategoriemi
sociologickými (věk, regionalita původu, povolání, konfese, zdravotní stav
apod.). Během výzkumu se ovšem otevřela celá řada mnohem širších otázek, a práce
tak kromě zpracování konkrétního tématu poskytuje i novou optiku vnímání
vzájemného soužití několika národů a národností v jednom státě a problémů,
s nimiž se potýkali příslušníci menšin v meziválečném Československu a v
zahraničním odboji za druhé světové války.
© Zdenko Maršálek, 2017
ISBN 978-80-200-2608-8
Žádné komentáře:
Okomentovat