Jak se díval barokní učenec na přírodu, jak se liší Čechy na
počátku baroka od těch dnešních a obstojí tehdejší přírodovědné poznatky ve
světle moderní vědy? Odpovědi na tyto otázky může čtenář hledat v první knize
Rozmanitostí z historie Království českého, která vůbec poprvé vychází jak s
původním latinským textem, tak i s úplným českým překladem a odborným
komentářem. Český barokní autor a jezuita Bohuslav Balbín (1621−1688),
veřejnosti známý spíše jako dějepisec a obhájce českého jazyka, v tomto spisu
poutavě líčí polohu Čech, jejich povrch, vodní toky, léčivé prameny, nerostné
bohatství, nejrůznější kuriozity, ale také rostliny a živočichy. Dílo je cenné
také tím, že jeho autor nečerpal pouze z dostupné literatury, nýbrž i z
dobového vyprávění a často i z vlastních pozorování.
Přeložil Jiří A. Čepelák a edičně připravil Stanislav Komárek.
V edici Europa vydává nakladatelství Academia. Ke knize je přiloženo CD
s latinským originálem knihy.
Ukázka
z knihy:
Lze
napříč Čechami projet během tří dnů? Mohou zeměpisci a dějepisci správně
odhadnout
velikost země podle jejího obvodu?
Poté, co jsme pojednali o podobě Čech,
nemohu jinak než na tomto místě jakoby mimochodem poukázat na omyl těch, kteří o
nich psali. První mezi nimi je Aeneas Silvius (Silv. C. 1. hist. Boh.),
kterého následovali další. Aby dokázali, že Čechy nejsou velké, vyvozovali to
především ze svého tvrzení, že lze jimi z jedné strany na druhou projet během
tří dnů. Za prvé – kdo se kdy chlubil tím, že projel nebo by byl s to projet
napříč Čechami během tří dnů? Veďme přímku od města Chebu, které stojí u vjezdu
do Čech, přes Prahu a Hradec Králové až k Mezilesí (u B. Mittelwalda,
dnes Międzylesie,
pozn. red.), což je první městečko na
hranicích s Kladským hrabstvím, které bych také mohl přiřadit
k Čechám, ale pro lepší důvěryhodnost
to neudělám. Z Chebu do Prahy napočítá devatenáct, z Prahy do Hradce Králové
třináct a odtamtud do Mezilesí téměř šest a půl dlouhých mil, což od západu na
východ dohromady činí třicet osm dlouhých mil. Přímka ze severu na jih od
Lipové (Hanspach) na nejsevernějším českém panství hraběte Jáchyma
Slavaty přes Prahu anebo za Prahou až do Freistadtu, což je první město na
cestě do Rakouska za (Českými) Budějovicemi a Kaplicí, je dlouhá třicet čtyři
nebo i více mil. Kdo zdravé mysli by prosím mohl doufat, že při běžném způsobu
cestování urazí tolik mil za tři dny? Noční a spěšné jízdy kurýrů nechávám
stranou. K tomu je třeba připočíst, že kvůli neustálému překonávání údolí a
hor, jiným obtížím na cestách i své délce se zdejší míle považují za nejdelší v
Němcích. Na zdolání jedné české míle jsou tak většinou zapotřebí dvě, často i
tři hodiny. V tom se odvolávám na znalce našich cest. Kdo mi nevěří, ať jede z Klatov
do Březnice nebo z Prahy alespoň na Zbraslav.
Ještě více chyb obsahuje druhé
Silviovo tvrzení o průměru. Neberou-li se totiž v potaz nejzazší kouty obrazce,
který krajina tvoří, ukazuje se tento způsob měření jako neužitečný. Mohou
totiž existovat obrazce, které sice zaujímají velmi širokou plochu, ale pokud by
se jejich středem vedla přímka, byla by velmi krátká. Jsou naopak i jiné
obrazce, které zabírají malou plochu, avšak přímka vedená jejich středem by
byla velmi dlouhá. Každý to může pochopit již při prvním pohledu do Eukleida.
Neméně závažně se mýlí i ti, kteří na
obvodu země svědomitě naměřili několik tisíc mil a domnívají se, že pouze na
základě čar vedených po okraji jasně ukázali, jak je každá země rozlehlá, tenká
nebo úzká. Tento omyl, který sdílejí především dějepisci, a to i velmi vážení,
lze snadno odmítnout na poli geometrie. Jako první mi to ukázal Jean Bodin (Bodin.
in Methodo histor. lib. 1. C. 4.), jinak sice poněkud nedůvěryhodný a
svérázný autor, zato však velmi dobrý a zkušený průvodce matematikou: „Pozornost
si zaslouží,“ praví, „že všichni nejen dějepisci, ale také zeměpisci (kromě
Ptolemaia a Polybia) odvozují velikost ostrovů a území z jejich obvodu a
považují je za stejné nebo větší podle toho, zda mají shodný nebo větší obvod.
Nemůže být nic nesmyslnějšího! Přesto se to většině z nich a často i mně zdálo
nutné, dokud jsem na základě geometrie nedokázal, že má jeden ostrov často trojnásobný
obvod než druhý, ale jeho velikost je přesto dvojnásobně menší.“ Bodin sice
neuvedl žádný příklad ani důkaz, ale cítím, že má naprostou pravdu. Těm, kteří
se tomu bránili, jsem to docela často mechanicky a názorně ukázal. Představme
si provázek nebo opasek jakékoliv délky, například čtyř loktů. Ten provázek
stočíme dokola tak, aby vznikl kruh. Uprostřed tak vznikne určitý rovný
prostor, jehož kružnice bude měřit čtyři lokty. Z téhož obrazce vytvoříme jiný,
trojhranný obrazec a z těch čtyř loktů dvě paralelní a navzájem blízko ležící úsečky.
Obvod bude měřit čtyři lokty, neboť každá z úseček bude nepochybně
obsahovat dva lokty. Avšak plocha nebo volný prostor ponechaný uprostřed bude
tak malý a úzký, že ho předcházející kruhovitý obrazec překoná svou velikostí
desetinásobně i více, ač budou okraje obou obrazců zcela stejně dlouhé.
Očividně se tak mýlí ti, kdo se nás nedávno s odkazem na obvod pokoušeli
přesvědčit, že jakási země sousedící s Čechami, která má sice na délku protáhlý
tvar, ale na šířku je krátká, má rozlohu větší než Čechy. Ti bystří muži
nezaznamenali, že mají Čechy kruhovitý tvar, což je obrazec, který ze všech
obsáhne největší plochu a že čím více se vzdalujeme od kruhovitého tvaru, tím
menší je také plocha uvnitř.
Někdo asi namítne, jakým způsobem by
se tedy měla vyměřit rozloha Čech. Odpovídám, že se všichni
zeměpisci shodují, že jsou Čechy
kulaté jako pupek, jak o nich píše Cluverius, a mají tedy kruhový tvar. Všichni
také vědí, že Čechy mají průměr třicet pět nebo i více mil. Jejich proporce tedy
budou stejné jako vzájemný vztah průměru a obvodu kruhu, který, jak dokázal Archimédés,
činí sedm ku dvaadvaceti (Archimed.
Libello de dimensione Circuli. Propos. 3.). Jejich obvod tak bude nejméně
třikrát delší než průměr, a proto budou celé Čechy na svém obvodu měřit sto
deset nebo i více mil.
Editor ©
Stanislav Komárek, 2017
Translation
© Jiří A. Čepelák, 2017
Comments ©
Stanislav Komárek, Václav Cílek, Jiří A. Čepelák, 2017
ISBN
978-80-200-2637-8
Žádné komentáře:
Okomentovat