Vykouzlí vám na tváři úsměv vzpomínka na pořekadla
nesnesitelné tety Kateřiny, filipiky doktora Vlacha, odvahu slečny Barbory,
suchý anglický humor, a především nevypočitatelné nápady a úskoky svérázného
sluhy Saturnina? Vaši oblíbení hrdinové jsou zpět! Vzpomeňte si na knihu svého
srdce a opět prožijte idylické léto v domě u dědečka, jak jej podává pokračování
nejslavnějšího humoristického románu české literatury, který vyšel před rovnými
75 lety.
Knihu, která vznikla se souhlasem dědiců Zdeňka Jirotky,
vydává nakladatelství XYZ. Jeho programový ředitel Petr Tychtl v úvodu knihy
mimo jiné píše: „V minulosti se podařilo oživit příběhy Scarlett O’Harové, Jamese
Bonda i Hercula Poirota. A teď se vrací i legendární Saturnin! Trvalo takřka
pět let, než se původně téměř nerealizovatelný nápad podařilo uvést v život. ...
Je nám proto ctí, že dědicové pana Zdeňka Jirotky, Hana Sýkorová a Zdeněk
Jirotka mladší, vůbec poprvé návrat Saturnina dovolili, a nám tak umožnili
prožít několik jeho nových, kouzelných dobrodružství.
Ale vraťme se ještě na začátek… Existoval nápad. Od začátku bylo
jasné, že musí vzniknout autentické, svébytné dílo, které obstojí ve srovnání s
původní geniální knihou. A bylo třeba najít autora, který v této náročné
zkoušce obstojí. Nikdy nebylo záměrem na původním díle parazitovat, ale naopak
jej rozvíjet.
V rámci společnosti Albatros Media jsme iniciovali interní konkurz
s cílem najít toho nejlepšího, který se tohoto úkolu zhostí. Vzniklo několik
synopsí z pera renomovaných autorů a většina z nich obsahovala výjimečný nápad
či pohled. Asi není důležité jejich jména zmiňovat. Podstatné je, že vítěz a
dnes již i autor nových příběhů Saturnina nás přesvědčil okamžitě. Jeho styl a
pokora, se kterou k celému projektu přistoupil, byla patrná už od prvních
ukázek. Jeho zaujetí a nápaditost nás i nositele práv, kteří dělali celému
projektu supervizi, nadchly. I když to většinu čtenářů překvapí, tak tím, kdo
pokračování ve stylu Zdeňka Jirotky napsal, je bývalý politik, sukničkář,
zubař, podnikatel, spisovatel, překladatel, kuchař, bonviván, snob a milovník
života Miroslav Macek.
Věříme, že čtenáře návrat k oblíbeným hrdinům bude bavit
tak, jako bavil nás. Protože jedině to potvrdí smysl našeho snažení a vyvrátí
rčení tety Kateřiny, že nejde dvakrát vstoupit do stejné řeky.“
Ukázka z knihy:
Kapitola 1
Teorie doktora Vlacha
Svatba tety Kateřiny
Strýc František
Podivuhodné námluvy
Saturninova teorie o
slečně Barboře
Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými
doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči, uznávám, že na tom jeho názorném
příkladu s kostelem, ženitbou a způsobem, kterým ženich pronese kýžené ANO,
něco je.
Doktor Vlach totiž dělí kandidáty manželství na dvě skupiny.
Představte si slavnostně osvětlený interiér chrámu, přední lavice obsazené
postaršími tetami, strýci, pratetami, prastrýci, bratranci, sestřenicemi a
kmotry, které lze vídat pospolu jen u příležitosti svateb nebo pohřbů.
Svatebčané ženicha a nevěsty se nenápadně, avšak důkladně okukují a sem tam se
dvě hlavy skloní k sobě a šeptají si pomluvy. Svátečně vyšňořená dítka jsou
napomínána k důstojnému klidu hlasitě se rozléhajícím šepotem a nevěsta se
ženichem stojí před oddávajícím právě v okamžiku, kdy má ženich pronést všemi
napjatě očekávané ANO. V té chvíli se rozhodne, do které skupiny ženich patří.
Jde-li o člověka bez fantazie, beze smyslu pro humor a dramaticky vypjaté
životní situace, bez přílišného váhání ze sebe vypustí více či méně sevřeným
hlasem dvojslabičný souhlas.
Dle doktora Vlacha existuje ovšem ještě druhá skupina – a
jsem rád, že mne do ní dozajista nezahrnuje – jejíž členové se ve vypjaté
chvíli před oltářem nejprve nechápavě podívají na oddávajícího, jako by zcela
nerozuměli otázce, pak se s ještě tázavějším pohledem pootočí k dámě svého srdce
po pravici, po dramatické pauze vytřeštěně pohlédnou na budoucí tchyni, aby pak
po další dramatické pauze pronesli konečně své ANO hlasem, v němž zaznívá
hrdinný tón nezdolného bojovníka s nástrahami osudu.
Doktor Vlach, domnívám se, si namlouvá, že by v případě
sňatku patřil do této druhé skupiny, a zdá se, že ze zcela nepochopitelných
důvodů je na to hrdý. Zřejmě se domnívá, že takový dětinský způsob zábavy je
něčím, co je hodné obdivu. Je ovšem zcela zbytečné se s ním o tom přít. Slovní
půtky s doktorem Vlachem nelze totiž nikdy vyhrát, ba domnívám se, že jediná
osoba, která by možná po nezměrném úsilí dosáhla nerozhodného výsledku, by byla
teta Kateřina. V tomto případě jde ovšem o předpoklad čistě hypotetický, neboť
teta Kateřina jakoukoliv slovní výměnu s doktorem Vlachem již v zárodku utíná
sérií vzájemně nesouvisejících přísloví. Naposledy jsem toho byl svědkem, když
na prostý dotaz doktora Vlacha, kterak by nazvala módní kreaci, kterou má na
hlavě, odpověděla, že „chudoba cti netratí, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá,
a kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp“. Přitom jediný, kdo se smál, byl
též přítomný dědeček, chichotající se ovšem distingovaně do dlaně.
Než mi osud přivedl do cesty Saturnina, nikdy bych ani náznakem
nepomyslel, že může existovat ještě třetí skupina, jejíž členové po výše
popsaných nechápavých pohledech a dramatických pauzách nakonec s povzdechem
hodným starověkého reka zavrtí hlavou, otočí se a bez jediného slova odkráčí
úžasem oněmělou chrámovou lodí. Když jsem se o tom neprozřetelně zmínil doktoru
Vlachovi, prohlásil, že takoví lidé jsou hodni obdivu, neboť mají nejen vytříbený
smysl pro humor, ale též schopnost pevně držet osud ve vlastních rukou, což je
v dnešní době něco zcela mimořádného. Osobně v tom sice vidím spíše velkou
dávku hrubosti a neomalenosti a nechápu, co je na tom mimořádného a hodného
obdivu, ale z důvodů svrchu zmíněných se do slovních půtek s doktorem Vlachem
zásadně nepouštím.
Naštěstí ženich stojící po levici tety Kateřiny v kostele
svaté Ludmily na Vinohradech patřil do skupiny první a jeho základní životní
krédo, jak jsem se dozvěděl později, znělo: „Tam, kde statné dubisko vyvrátí se
i s kořeny, osika se toliko ohne“, takže se zdálo, že obřad proběhne bez jakéholiv
incidentu, který by mohl doktor Vlach, pochopitelně spolu se Saturninem,
obdivovat.
Teta Kateřina se k oltáři oblékla do šatů, jejichž vzhled vyprovokoval
jinak velice tolerantního dědečka k výroku, že chytne-li stará stodola, bývají
následky požáru děsivé, kdežto Saturnin se s významným pohledem na ženicha omezil
na suché konstatování, že „aurum summi materies mali“.
Vy samozřejmě nejste uvyklí Saturninově sečtělosti, takže
vás Horatiův citát, že „zlato je příčinou největšího zla“, může z úst sluhy
poněkud překvapit. Navíc bylo jeho tvrzení jako obvykle poněkud přehnané, neboť
nastávající strýc František, toho jména druhý, byl sice bohat, ale doposud mi
nebylo známo, že by teta Kateřina již zcela zužitkovala důsledek přísloví „V
nouzi poznáš přítele, v blahobytu přítelkyni“.
Její první manžel, taktéž strýc František, byl milencem věd,
majitelem továrničky na čisticí prostředky a katastrofy, jak s obvyklým
přeháněním říká Saturnin. Snivec, jehož ideálem bylo mýdlo-skvost, vyrobené
však z bezcenných odpadků, zapřisáhlý abstinent a nekuřák, který zemřel mezi
dvěma kliky ve stáří 48 let, čímž naplnil přísloví, že kdo nekouří, nepije,
zkrátka neholduje prostopášnému životu a pravidelně cvičí, zemře mnohem zdravější.
Nezanechal sice tetě Kateřině přílišné jmění, neboť leccos obětoval
na oltář vědy, čímž dozajista mínil své dětinské chemické pokusy, ale přesto
dostatek k pohodlnému životu, jehož jedinou náplní byla starost o syna
Milouše. Tedy mohla by být, pokud by teta Kateřina neoplývala povahou nutící ji
starat se o vše a o všechny, kdož se dostali do zorného pole jejího ostřížího
zraku.
Budoucí strýc František byl též továrníkem, a to na rozdíl od
toho minulého továrníkem značně úspěšným. Jeho podnikatelskými trumfy byly malé
plechové konzervičky plněné podivuhodnými ingrediencemi, které uspokojovaly v
miniaturních dávkách žaludky snobských labužníků a v míře mnohem větší
továrníkova účetního.
Reklamu na značku NEOLA (Neodolatelné lahůdky) bylo lze
vidět ve všech módních žurnálech, ať už šlo o pastu z kohoutích hřebínků s
masovým rosolem a madeirou, či o vyhlášenou skřivánčí paštiku a mnohé další
kulinářské podivuhodnosti.
Doktor Vlach se o té skřivánčí lahůdce vyjadřoval velmi skepticky
a pravil, že mu před léty prozradil jeden z dělníků, který byl nucen kvůli
jakési nesrovnalosti opustit bránu továrny, že polovinu obsahu tvoří maso
koňské, a nikoliv skřivánčí. Vzpomínám si, že Saturnina to tehdy velmi zaujalo
a jal se ihned pátrat po potvrzení, či vyvrácení této pomluvy. Po čase pak
oznámil doktoru Vlachovi a mně, že se informace o složení skřivánčí paštiky
skutečně zakládá na pravdě a maso skřivánčí a koňské je vskutku mícháno v
poměru půl na půl, tedy vždy jeden kůň, jeden skřivánek, jeden kůň, jeden
skřivánek. Jak ovšem znám Saturnina, obávám se, že opětovně přeháněl.
František, toho jména druhý, byl mladším bratrem dávného dědečkova
přítele lékaře, o němž nám dědeček kdysi vyprávěl zajímavý příběh. Dědeček,
tehdy student elektrotechniky, pozval jednu mladou dívku do domu svých rodičů, kteří
ovšem byli na zahraniční dovolené, a tak mu v rámci tehdy obvyklé
mravopočestnosti nezbylo, než přizvat další osobu. Váhal sice nad prvotním
nápadem, a to právě Františkovým bratrem, tehdy studentem medicíny, neboť šlo o
mladíka urostlého a perspektivního, posléze však přišel na skvostný nápad,
kterak případného soka vyřadit elegantně ze hry. Vzpomněl si totiž na jednoho profesora
lékařské fakulty, proslulého rukopisem, který mohl sloužit coby ilustrační
doprovod tvrzení, že opravdu nečitelný rukopis je ten, jenž je psán opilým
lékařem na zadním sedadle autobusu perem ukradeným na poště. I vyrobil vzkaz,
napsaný náhodnými klikyháky připomínajícími záznam zešílevšího
elektrokardiografu, a při příchodu Františkova bratra mu jej vsunul do ruky s
poznámkou, že jej pan profesor prosí o drobnou laskavost.
Celé odpoledne pak mohl okouzlovat půvabnou dívku sám, neboť
Františkův bratr seděl mlčky v rohu místnosti ve starobylém ušáku a střídavě
zíral na papír a střídavě vyskakoval s výkřikem „Už to mám!“, aby zase po
chvíli vytržení opět ustrnul v hlubokém zadumání. Posléze však přece jen
vyskočil a se slovy omluvy, že jej pan profesor prosí, aby ihned zašel do
laboratoře zkontrolovat teplotu jakéhosi přístroje, odešel. Půvabná dívka
využila jeho odchodu k témuž, přičemž mezi dveřmi jedovatě dědečkovi pravila,
že by si měl ze svého kamaráda vzít příklad a nebýt celé odpoledne tak
domýšlivě upovídaný.
Teta Kateřina po vyslechnutí této dávné historky prohlásila,
že „méně bývá často více“ a „mluviti stříbro, mlčeti zlato“, pročež jí dědeček
se škodolibým úsměvem odvětil, že Františkův bratr si nakonec tu dívku vzal,
aby záhy zjistil, že „není všechno zlato, co se třpytí“. Načež se teta Kateřina
urazila, neboť nemá ráda, když jí někdo na vodopád přísloví odpoví příslovím,
byť jediným.
Ale abych se vrátil k probíhající svatbě. Při pohledu na svatební
šaty tety Kateřiny jsem si představil, jak zcela jinak by se vyjímala ve
svatebních šatech slečna Barbora, a poněkud jsem se nad tou představou zasnil.
Je zvláštní, že v duchu stále říkám Barboře „slečna Barbora“, ač si s ní již
drahný čas tykám a od naší první schůzky u Národního divadla jsme v našem
vztahu sice pomalu, ale jistě pokročili.
Doktor Vlach by na to měl určitě nějakou zajímavou teorii,
ale doposud jsem necítil a necítím potřebu dát mu sebenepatrnější záminku ke
spuštění stavidel jeho výmluvnosti na toto téma. Saturnin pak nedávno na můj
poněkud zaobalený dotaz, zda se domnívá, že by slečna Barbora někdy v bližší či
vzdálenější budoucnosti, čistě hypoteticky pochopitelně, zatoužila vstoupit do
stavu manželského, odpověděl s podivuhodnou jistotou, že se tak nedomnívá, neboť
s přihlédnutím k povaze slečny Terebové tato dozajista vyčká, až jí zcela zmizí
ta malá jizva na levém koleně, následek to předloňského úrazu na lyžích. Než
jsem mu pak mohl odvětit, že svatební šaty bývají povětšině natolik dlouhé, že
zakrývají nejen kolena, s omluvou se střelhbitě odporoučel.
Concept © Zdeněk
Jirotka – heirs, 2017
© Miroslav Macek,
2017
© NAKLADATELSTVÍ XYZ,
2017
ISBN
978-80-7505-836-2
Ahoj, tohle je skutečné svědectví kouzelnického lékaře, který mi pomohl přivést zpět mého snoubence, který opustil já a děti po dobu 10 měsíců. Ztratil jsem veškerou naději, že se můj snoubenec vrátí domů. pokud prožíváte těžký čas ve svém manželství nebo vztahu, nebo chcete zpět své Ex. kontaktujte ho na drjohnsoco@gmail.com nebo whatapp +2348147766277
OdpovědětVymazat