Paul Valéry: Sešity

Francouzský básník a esejista Paul Valéry po dobu jednapadesáti let, od roku 1894 do roku 1945 mezi čtvrtou a sedmou nebo osmou hodinou ranní vtěloval na papír úvahy, které považoval za nepominutelný základ svého vnitřního života: obkružování otázky, jaká je podstata lidského ducha, jaké jsou jeho mechanismy, možnosti a hranice. Jak prostě pracuje lidská mysl. K tomuto filozofickému, psychologickému či vědeckému problému se přímo či nepřímo přimykají vlastně všechny zápisy psané sice každý den, přesto to však nejsou deníky, tak jak je obvykle chápeme; není v nich téměř nic osobního a jen velmi zřídka tu padnou zmínky o některých osobách či událostech.

Všechny jeho zápisy zaplnily 261 sešitů různých formátů, které vyšly jako faksimilia v řečeném vydání v Centre National de la Recherche Scientifique mezi lety 1957 a 1961 a obnášejí dvacet devět sešitů či sborníků. Jsou zde tak shromážděny veškeré zápisy oněch jednapadesáti let v ohromujícím počtu zhruba 26 000 stran! Český převod pak vychází z edice nakladatelství Gallimard pro proslulou Bibliotheque de la Pléiade, kam proniknou opravdu jen světově proslulí autoři. Francouzský dvousvazkový výbor obnáší na tři tisíce stran, a je tedy vzhledem k původním zápisům značně minoritní.

V edici Paměť vydává výbor z Valéryho Sešitů nakladatelství Academia. Přeložil, předmluvou a poznámkovým aparátem opatřil Michal Novotný.

Ukázky z oddílu Historie a politika:

Stát zmírá na „politiku“ jako náboženství na teologii. Teologové a politici. (1905)

* * *

Hlouposti Pokroku.

Přelidnění.

Předráždění.

Stroje a povinné vražedné rychlosti. (1905–1906)

* * *

Spisovateli – tedy odborníku ve věci lingvistických účinků – a filozofovi – tedy odborníku ve věci smyslu slov – veřejné projevování velice silných citů připadají vždy jako podfuk, fingování. A vrhá je do strašlivých rozpaků, když jsou tyto city jejich nebo by měly být. Člověk má vztek, když vidí, že se bezohledně používají slova, která si zakázal atd.

Politické proklamace. (1914)

* * *

17. století – Století mravní nízkosti

L[udvíka] XIV. nejvíce zaměstnává úsilí uvrhnout přední šlechtice království do postavení sluhů – odsunout je daleko od sebe. – Soumrak aristokracie – zmenšit význam starých rodů.

V této atmosféře vychováni Colbert a Moliere.

Moliere – z rodu mudrujících domovníků – všechno, co se mi děje, je nepřítelem lidského pokolení.

Všichni spisovatelé v době přisluhování.

Pokrytectví – formy.

Bezobsažnost myšlení od roku 1670 do 17…

Revoluce obsahovala touhu po znovuobnovení hodnot.

Bez toho by k ní nemohlo dojít.

– L[udvík] XIV. Nepravděpodobná v době Spinozy atd. – po Descartesovi. (1926–1927)

* * *

Nejevidentnější obětí moderní doby je aristokracie a především ta francouzská – redukovaná, sťatá, zničená kardinálem Richelieuem – spoutaná Ludvíkem XIV. – otrávená Regentem – gilotinovaná, vyhnaná Revolucí – znovu spoutaná Napoleonem, zmořená jezuity – a definitivně zničená průmyslem, zhanobená těmito troskami, vydaná na pospas peněžním sňatkům – padělaná, decimovaná, prodaná a odolávající dosud podivným zvýšením prestiže jména ve spojení se zvyšující se demokracií. Avšak jen a jen jména – víc moci, víc peněz, ale o to méně krve. (1927)

* * *

Veliké mezinárodní neštěstí: že rasy a národy spolu většinou komunikují prostřednictvím těch nejenergičtějších a nejzaujatějších – obchodníků, vojáků, apoštolů. (1927)

* * *

[…] „Historické knihy“ – zmatek nad zmatek. Měly by být pomocníky, odpověďmi – k intelektuálnímu jednání – které nebylo formulováno; dokonce ani připraveno. – Mluví se stále o kauzách, o historických faktech! – a nikdo se neptá, co znamenají, co znamená vědění v této oblasti a k čemu slouží, že se to ví – všechno je náhodné a tradiční. […] (1937)

* * *

Dnes je pondělí – 3. září; a probudili jsme se do války. Přizpůsobení bytostí, citlivostí – logik – obrazů.

Člověk je nepřítelem lidského rodu.

– Říkám si, zda to všechno – Evropa – neskončí nějakou demencí nebo všeobecným změknutím.

„ZAZNÍ-LI ČTVRTÝ ÚDER“ – ohlásí… konec jednoho světa.

(1939)

Translation and preface © Michal Novotný, 2017

Cover photo © Profimedia, 2017

ISBN 978-80-200-2685-9