Unikátní vhled do kavárenské tradice a současnosti od
autorky, která se tématu věnuje více než deset let. Kniha Pražská kavárna –
minulost a současnost odhaluje čtivou a poutavou formou nejen to, kde se v
Praze poprvé vařila káva, ale i skutečnost, proč jsou kavárny neodmyslitelnou
součástí našich životů. Kavárna se stala zrcadlem moderního světa. Vznikla jako
prostor s řadou společenských možností, jako prostor určený k svobodnému
setkávání, odpočinku, diskuzi, pozorování vnějšího světa.
„Chci vystihnout charakter pražské kavárenské kultury v její
tradici i současnosti, proto srovnávám minulé a stávající pražské kavárny,
sleduji to, co se v kavárně odehrává, společenské dění, také jejich prostor,
architekturu, nebo umělecké projevy, které z tohoto prostředí vycházejí.
Kavárenská scéna je velmi proměnlivá,“ říká Eva Bendová.
Kavárenská tradice je v Čechách stará více než tři sta let.
Nedílně patří k formování života a kultury společnosti. V kavárnách se
zakládala umělecká hnutí a spolky, kavárenský život obohatil literaturu,
divadlo i politiku. Kavárny navštěvovali Franz Kafka, Milena Jesenská, Jan
Zrzavý, Adolf Hoffmeister i Václav Havel.
Kniha pátrá po zaniklých podnicích, z nichž nám zůstaly jen
vzpomínky či nenápadné stopy a připomíná dlouhou historii stálic kavárenského
nebe. Mezi nová zajímavá místa autorka zařadila vedle literárních a hudebních
kaváren také typy podniků, které do pražského prostředí od devadesátých let
vnesly nové prvky: kavárny spojené s pražírnou a dovozem kávy, malé kavárenské
provozy nabízející pohodlí „malého obýváku“, podniky rehabilitující zchátralé
prostory nebo přinášející kavárenskou kulturu do dříve vykořeněných míst.
„Pražskou kavárnu, její prostředí a realitu představuji
formou eseje na úvod publikace, a dále formou průvodce. Současné prostředí jednotlivých mladších
kaváren jsme procházeli a mapovali spolu s fotografem Josefem Ptáčkem. Jinde
svoji roli hraje dobový tisk a publikované nebo archivní fotografie a kresby,“
dodává autorka. Nedílnou součástí knihy je přiložená mapa, kterou čtenáři ocení
při toulkách po kavárnách současné Prahy.
Eva Bendová vystudovala dějiny umění v Praze. Dlouhodobě
studovala v zahraničí. Zabývá se také architekturou.
Knihu vydalo nakladatelství Verzone (ISBN 978-80-87971-16-1).
Ukázky z knihy:
2
KAVÁRNA VLTAVA (KAVÁRNA NATIONAL)
1936 – 2. POLOVINA 60. LET 20. STOLETÍ
REVOLUČNÍ 767/ 25, PRAHA 1 – STARÉ MĚSTO
Palác pojišťovny Merkur, dům s reprezentativními místnostmi
firmy, kancelářemi a kavárnou, navrhl v letech 1934—1936 významný český architekt
Jaroslav Fragner. Kavárna, kterou začlenil do celé třetiny půdorysné plochy přízemí
a prvního patra, nesla příznačný název Vltava; řeka byla na dohled. Své jméno
získala pár let po kolaudaci, provoz začínala nejprve jako kavárna National.
Vnitřní prostor funkcionalistické kavárny tvořila jediná nečleněná hala, kde
první a druhé patro propojoval otevřený průhled. V přízemí pod „otevřenou
galerií“ dominovala taneční plocha. A právě díky hudební produkci a tanečnímu
programu kavárna získala svou slavnou pověst, která přetrvala až do 60. let 20.
století. Hudbu zajišťovaly kvalitní orchestry a hrál se převážně jazz. Většina zúčastněných
souborů měla svou výhradní doménu právě v této kavárně, posluchači je znali z
rozhlasových přenosů, pořizovaných přímo na místě. „Orchestr Jaroslava Maliny z
přenosů kavárny National/Vltava, pod jejímiž okny se na ulici shlukovali
fanouškové, kteří buď neměli na útratu, nebo by jako nezletilí ještě neprošli
kontrolou u vchodu,“ píše Lubomír Dorůžka. Po druhé světové válce, než začala
úroveň koncertních kaváren klesat, hrál významnou roli ve „Vltavském programu“
orchestr Karla Krautgartnera, klarinetisty, saxofonisty a hvězdy českého jazzu.
Právě v Krautgartnerově orchestru ve Vltavě získal své angažmá v roce 1957 začínající
Karel Gott. Vystupoval pravidelně každou středu ve Vltavě s Krautgartnerem
až do roku 1959. Po Krautgartnerově odchodu z kavárny Vltava byl Karel Gott
angažován v orchestru Jaroslava Maliny — tentokrát již s řádnou smlouvou pro
každodenní vystupování v programu „Vltava včera a dnes“: „Vltavě jsem mezitím
nepřestával být věrný ani jako stálý posluchač. Každé pondělí tam vystupoval
Akord klub, malá skupinka hudebníků a zpěváků.“ To již jazz ale vystřídal jiný
hudební žánr. Karel Krautgartner, když odcházel z Vltavy, pronesl podle
Lubomíra Dorůžky památnou větu: „Dal jsem přednost rozpuštění orchestru, než
abych se neustále přizpůsoboval požadavkům vedoucích, kteří hodnotu hudby
oceňují podle počtu prodaných gulášů.“ Kavárna Vltava dnes neexistuje, její
původní prostor je však v nárožním domě patrný dodnes v místech zaoblení
prvního patra vytaženém nad vykrojená nároží.
 |
Členité nároží budovy Merkur od Jaroslava Fragnera se zvýrazněným prostorem kavárny v prvním patře, 1936 |
KLUB V. KOLONA
OD ROKU 1999
ÚSTAVNÍ 91/7, PRAHA 8 – BOHNICE, PAVILON B4
Na konci listopadu 2011 v dopoledních hodinách kavárna
a klub V. kolona zčásti vyhořela. Pravděpodobně z důvodu vady na
elektroinstalaci přišel kavárenský prostor o své vestavěné patro — vyvýšenou
galerii. Kouř a horko poškodilo také celý dřevěný interiér kavárny. Jednalo se
na čas o výraznou ztrátu nejen pro areál pražské Psychiatrické léčebny Bohnice,
v jejímž jednom pavilonu se kavárna nachází. Má svůj speciální program tak jako
žádná jiná. Návštěvu kavárny bylo možné vždy spojit s živými koncerty nebo
kulturními akcemi Divadla Za plotem. Ale především se jednalo o kavárnu se
speciálním terapeutickým programem, sahajícím daleko za pomyslné hranice
léčebny. Kavárna V. kolona je zároveň terapeutickým centrem i místem pro
veřejnost.
Pavilon, ve kterém kavárna sídlí, byl od svého vzniku
součástí sanatoria Psychiatrické nemocnice Bohnice. Samotný léčebný areál
vznikl jako pátý svého druhu na území Čech v roce 1905. Stavební styl původně
Zemského ústavu pro choromyslné vyšel z veřejné architektonické soutěže a
vykazuje na svou dobu moderní charakter pavilonové zástavby.
Areál vznikal ve stejné době jako vídeňský léčebný ústav
Steinhof s architektem Otto Wagnerem v čele stavby kostela. V případě
Bohnic vtiskl areálu tvář Václav Roštlapil, mimo jiné architekt Strakovy
akademie v Praze na Klárově nebo Akademie výtvarných umění v Praze na
Letné. Realizoval kostel, vily lékařů a administrativní budovy. První etapa
výstavby skončila dva roky před první světovou válkou, nicméně areál se
postupně dále vyvíjel; vzhledem ke své poloze a rozlehlosti měl složité a
nečekané osudy, vždy v závislosti na politické situaci. V době
komunistického režimu (v letech 1951—1956) se dokonce plánovalo zde vybudovat
sídlo protivzdušné obrany města.
Pavilon, v němž své terapeutické centrum‑kavárnu
otevřelo občanské sdružení Green Doors, souvisí s provozem ústavního divadla,
které zde vzniklo v roce 1932. Kavárna se nachází v přízemním spojovacím křídle
rozlehlého pavilonu prolomeném k okolnímu prostoru vysokými okny. Světlá
přízemní hala tak nabízí ideální prostor pro terapeutickou činnost, včetně
posezení propojeného se zahradou. V. kolona není jediným zařízením provozovaným
sdružením Green Doors v Praze — této kavárně předcházel dlouhotrvající Klub v
Jelení, zaniklý roku 2009, dnes přestěhovaný a přeměněný na restauraci Mlsná
kavka v Sokolovské ulici, a také Café Na půl cesty.
Literatura:
Dagmar Broncová, Kniha o Praze 8, Praha 1996
 |
| Interiér před požárem, 2011 |
 |
| Sezení před pavilonem s kavárnou, 2011 |
Žádné komentáře:
Okomentovat