Adolf Heyduk (1835—1923) byl nesmírně plodný básník. Ve
více než šedesáti sbírkách často reflexivní lyriky se věnoval přírodě, rodině i
vlasteneckým tématům. Nikdy nepsal poezii přímo pro děti, ale spíše o dětech, a
i ta je často smutná. Není divu, vždyť mu zemřely dvě dcery.
Editor výboru Petr Šrámek však v jeho verších akcentuje
především radost z prostých, obyčejných věcí. O svém přístupu píše
v pěkné, zasvěceném doslovu: „V pěkném doslovu editor píše: „Jistěže se na první pohled nebo
poslech mohou Heydukovy básně a
písně jevit jako prosté, snadné, obyčejné. Například jiný zpěvavý básník Vítězslav Nezval se o
století později domníval, že napsat heydukovskou básničku může ledaskdo, kdo se trochu pocvičil v psaní. Lze
ale považovat za oprávněnou
námitku, že Heydukova rozsáhlá tvorba – přes šedesát básnických knih – je laděna jakoby na jednu notu?
Totiž že své verše
často improvizoval a varioval, tedy že se bezmála opakoval? Přece slavíkovi nebo skřivanovi na
poli, za kterého se rovněž označoval, také nemůžeme vyčítat, že zpívají každý den stejně. Natož po
nich nemůže nikdo chtít, aby
zítra zapěli v jiné tónině nebo úplně jiný repertoár. I tak není píseň zpívaná včera tou stejnou písní
zpívanou dnes. Zkuste
mít proto stále na paměti nenápadnou rafinovanost Heydukova zpěvu a pro začátek aspoň sledujte
rozdílnou melodiku danou počtem
veršů a počtem slabik ve verších.
Heydukovu
světu je potřeba především pozorně naslouchat. Zaznamenává zvuky, hluky a hlasy
přírody a v neposlední řadě ticho – čili její melodii a rytmus. Umí však zvuky
nejen zachytit, nýbrž i
rozeznít a koneckonců napodobit: jeho hudebním nástrojem je řeč a jeho notami
jsou slova. Slyšíme zpěv ptactva, zurčení potoků, šumění řek, šeptání stromů,
klepot mlýnů, modlitbu zvonů, ale i lidské hlasy, klokot krve a hru houslí,
fujary nebo cimbálu. Básník rozumí řeči země, zvířat i rostlin. Není a nechce
být prorokem, věštcem, knězem nebo bojovníkem, buřičem, novinářem ani šprýmařem
– pouze překládá a tlumočí řeč přírody, je jejím imitátorem. Jak věrně a dokonale však dokáže
svou rezonanční desku rozezvučet a rozechvět? „Ať se všecko změní / v píseň
sladkozvukou,“ vyjadřuje svou touhu v básni o kráse-kouzelnici, kdežto v
průvodci Ottovy
Čechy uvádí, že i
jen opsat krásu Šumavy – o což se sám tolikrát pokoušel – nemůže se podařit ani
největšímu poetovi.
Přestože
byl Adolf Heyduk zdatný výtvarník (stačí si prohlédnout jeho kresby, črty a
skici), nazvěme ho básníkem přivřených, nikoli doširoka a dodaleka otevřených
očí. Jako kdyby byl krátkozraký: zaměřuje se na detail a dohlédne pouze tam,
kam doslechne nebo dosáhne.“
Kniha je čtvrtým svazkem edice Stoletý kalendář, kterou
nakladatelství Albatros přibližuje mladým čtenářům často pozapomenuté literární
hodnoty (vyšly zde už výbory z poezie Jaroslava Vrchlického, Vladimíra Vokolka
a Jiřího Koláře). Výbor ilustracemi doprovodil slovenský výtvarník Vlado Král, který se v nich pokusil – jak píše editor v doslovu – „zvýraznit
radost, lásku, spokojenost, harmonii
– jedním slovem štěstí“, které z Heydukových básní dýchají.
Ukázky z knihy:
Divoké labutě
Nebe se zatáhlo
do šířky, do dáli,
divoké labutě
k západu spěchaly;
letěly pod mlhou,
nizounko při zemi,
šumíce bílými
perutěmi.
Letěly, letěly,
v dálce jich pruh šedý
ztrácí se, uniká
před mými pohledy;
s nimi však u moře
pod mlhou při zemi
povívá touha má
perutěmi.
Tři lány
Ovsa lán, žita lán, pšenice lán třetí,
pěkně vzešlo, pěkně vzrostlo, záhonů mých setí!
Ovsa lán, siný lán s jetelinou dole,
pro mé koně, vrané koně, Bůh tě žehnej, pole!
Žita lán, plavý lán, mák a chrpa v žitě;
žito na chléb, kvítí v ruku pro tebe, mé dítě!
Pšenky lán, zlatý lán, klas se dolů sklání;
vrabci snědli polovici, druhou snědí páni.
Shledání
Vyjasněte svoji tvář,
domky, stráně, lese!
z daleka vám písničkář
pozdravení nese.
A ty, chrámku, zablýskej
pozlacenou bání,
zvonky svými zazpívej
píseň o shledání.
Besídko ty, milá všem,
polou v sadě skrytá,
což mne z tebe šátečkem
nikdo nepřivítá?
Hejsa! Srdce, co je ti?
Z domku někdo kluše…
a v matčině objetí
výská moje duše.
 |
| Ilustrace Vlado Krále |
Žádné komentáře:
Okomentovat