Sci-fi trilogie
čínského autora dospěla do finále.
Půl století po
Bitvě soudného dne mezi lidmi a Trisolarany stále trvá napjaté přiměří, jehož
zárukou je fundamentální princip temného lesa. Země díky trisolaranským
technologiím zažívá dosud nevídanou éru prosperity. Lidská věda postupuje
mílovými kroky kupředu a Trisolarané zase přejímají pozemskou kulturu. Zdá se,
že obě civilizace budou záhy schopny rovnoprávně koexistovat v míru bez
strašlivé hrozby vzájemného zničení. Lidstvo ve zlatém věku má však sklon k
samolibosti.
V nové éře se z
hibernace probouzí Ccheng Sin, letecká inženýrka z jednadvacátého století.
Přináší s sebou informace o dávno zapomenutém projektu z počátku trisolaranské
krize a sama její existence může narušit křehkou rovnováhu mezi oběma světy.
Dosáhne lidstvo ke hvězdám, nebo zahyne už v kolébce?
Liou Cch'-sin
(nar. 1963) je hlavním představitelem nové generace čínských autorů science
fiction. Devětkrát obdržel nejprestižnější čínskou žánrovou cenu Galaxy, jednou
titul velmistra čínskojazyčné sci-fi a jako vůbec první Asiat v historii získal
také cenu Hugo v kategorii nejlepší román. Jeho díla se řadí k žánru hard
science fiction, věhlas si získal především díky silné atmosféře a brilantní
představivosti. Liou Cch’-sin ve svých románech úspěšně propojuje abstraktní
myšlenky s tvrdou realitou a napříč svým dílem se pokouší odhalit podstatu a
estetiku vědy. Jeho nejslavnějším románem je Problém tří těles (2007, česky
2017), na který navazují další dva díly trilogie: Temný les (2008, česky 2017)
a Vzpomínka na Zemi (2010). U nás se vydání trilogie ujalo nakladatelství Host.
Na základě
obrovského ohlasu celé trilogie zakoupila společnost Amazon v roce 2018 práva
na seriálovou adaptaci za jednu miliardu dolarů.
Ukázka z knihy:
Jün Tchien-ming
vytočil číslo, které si našel na webové stránce čínské pobočky projektu Hvězdy,
náš cíl.
Pak zavolal Chu
Wenovi a požádal jej o několik základních informací o Čcheng Sin — kontaktní
adresu, číslo občanského průkazu a podobně. Byl připraven na lecjakou Wenovu
reakci — sarkasmus, lítost, příkré odmítnutí —, jeho někdejší spolužák si však
po dlouhé odmlce jen tiše povzdechl.
„No dobrá,“
přikývl. „I když si myslím, že je zrovna v zahraničí.“
„Hlavně jí
neříkej, že to po ní chci já.“
„Neboj.
Nezeptám se jí přímo.“
Dalšího dne
Tchien-ming od Wena obdržel zprávu se všemi požadovanými údaji, kromě informace
o tom, kde Čcheng Sin pracuje. Wen vysvětlil, že nikdo neví, kam se Sin poděla
poté, co loni odpromovala na Akademii kosmických technologií. Tchien-ming
viděl, že zpráva obsahuje dvě adresy — jednu v Šanghaji a jednu v New Yorku.
Odpoledne
požádal doktora Čanga o povolení nakrátko opustit nemocnici s tím, že si
potřebuje něco zařídit. Čang jej chtěl doprovodit, ale Tchien-ming trval na
tom, že půjde sám.
Zavolal si taxi
a nechal se zavézt k pekingskému sídlu UNESCO. Po vypuknutí trisolaranské krize
se všechny pekingské úřady OSN začaly rychle rozrůstat a UNESCO nyní zabíralo
většinu kancelářské budovy u Čtvrtého dálničního okruhu.
Po vstupu do
prostorné kanceláře projektu Hvězdy, náš cíl Tchien-minga přivítala obrovská
hvězdná mapa. Na jejím černočerném pozadí se vyjímaly stříbrné linie, které
spojovaly jednotlivé hvězdy v souhvězdí. Tchien-ming viděl, že mapa je
zobrazena na monitoru s vysokým rozlišením a že na počítači opodál lze měnit
její měřítko a vyhledávat v ní.
V kanceláři
seděla pouze jediná recepční. Když se Tchien‑ming představil, dívka vzrušeně
odběhla a vrátila se s jakousi plavovláskou.
„To je
ředitelka pekingské pobočky UNESCO,“ představila recepční svou nadřízenou.
„Mimo jiné je také garantkou projektu Hvězdy, náš cíl v Asii a Tichomoří.“
I ředitelka
měla z Tchien-mingovy návštěvy podle všeho radost. Potřásla mu rukou a plynnou
čínštinou mu prozradila, že je vůbec prvním Číňanem, který projevil zájem o
koupi hvězdy. Dodala, že by tu novinu nejraději rozhlásila do celé země, aby
přilákala co největší mediální pozornost, ale že pokud si Tchien-ming přeje
odbýt vše soukromě, bude to respektovat. Zjevně ji však mrzelo, že přichází o
tak skvělou příležitost udělat svému projektu reklamu.
Prvním a také
posledním, pomyslel si Tchien-ming. Protože další takový osel jako já už se v
Číně určitě nenajde.
Do kanceláře
vešel dobře oděný, obrýlený muž ve středních letech. Ředitelka jej představila
jako doktora Cheho, astronoma pekingské observatoře, který prý Jün
Tchien-mingovi pomůže s podrobnostmi transakce. Když žena odešla, doktor Che
nabídl Tchien-mingovi židli a oběma objednal šálek čaje.
„Promiňte, ale
jste v pořádku?“ zeptal se Tchien-minga.
Ten samozřejmě
věděl, že napohled zrovna nekypí zdravím. Nicméně po ukončení chemoterapie,
která pro něj byla učiněnou torturou, se cítil mnohem lépe, jako by získal
novou chuť do života. Astronomovu otázku přešel mlčením a pouze zopakoval svou
žádost, kterou již dříve přednesl po telefonu.
„Chci koupit
hvězdu jako dar. Vlastnické právo bude vedené na jméno příjemkyně. O sobě
neposkytnu žádné osobní údaje, a ani ona se nesmí dozvědět, kdo je dárcem.“
„Samozřejmě, to
nebude problém. Máte nějakou představu, jakou hvězdu chcete zakoupit?“
„Nějakou co
nejblíže Zemi. S planetami. Nejlépe pozemského typu,“ hlásil Tchien-ming,
zatímco si zamyšleně prohlížel hvězdnou mapu.
Doktor Che
zavrtěl hlavou. „To vzhledem k částce, kterou nabízíte, nebude možné.
Vyvolávací cena hvězd odpovídajících daným kritériím začíná podstatně výše. Za
své peníze si můžete dovolit pouze hvězdu bez planet, a nadto dosti vzdálenou.
Abych byl upřímný, vaše nabídka by nestačila ani na takovou. Ale po vašem
včerejším telefonátu jsme se vzhledem k tomu, že jste vůbec první čínský
zájemce, rozhodli snížit vyvolávací cenu jedné hvězdy na úroveň vaší částky.“
Che pohnul myší a zvětšil vybranou oblast hvězdné mapy. „Této. Stačí podepsat a
je vaše.“
„Jak je
daleko?“
„Asi 286,5
světelného roku odsud.“
„To je moc.“
Doktor Che se
zasmál. „Vidím, že astronomií nejste úplně nepolíbený. Snad je vám proto jasné,
že pro naše účely není mezi 286 světelnými lety a 286 miliardami světelných let
žádný rozdíl.“
Tchien-ming se
zamyslel. Astronom měl pravdu. Bylo to úplně jedno.
„Ta hvězda má
navíc jednu velkou výhodu,“ pokračoval doktor Che. „Je viditelná pouhým okem.
Osobně mám za to, že estetika je při nákupu hvězdy ze všeho nejdůležitější. Je
mnohem lepší vlastnit vzdálenou hvězdu, kterou vidíte, než nějakou bližší,
která vidět není. Nakonec s ní stejně nemůžete dělat nic jiného, než se na ni
dívat, no nemám pravdu?“
Tchien-ming
přikývl. Čcheng Sin svou hvězdu uvidí. To je dobře.
„Jak se
jmenuje?“ zeptal se.
„Jako první ji
zaevidoval Tycho Brahe před stovkami let, jméno však dodnes nedostala. Má pouze
číslo.“ Doktor Che posunul kurzor myši nad světelnou tečku na mapě, vedle níž
se okamžitě objevil sled číslic a písmen: DX3906. Pak Tchien-mingovi trpělivě
vysvětlil, co takové označení znamená, o jaký typ hvězdy jde, její absolutní a
zdánlivou magnitudu, umístění na hlavní posloupnosti a tak dále.
Administrativa
související s nákupem netrvala dlouho. Vše ověřily a potvrdily dvě notářky. Pak
se uvnitř znovu objevila ředitelka se dvěma úředníky z Rozvojového programu OSN
a Výboru OSN pro nerostné zdroje. Recepční přinesla láhev šampaňského a všichni
si připili.
Ředitelka jim
oznámila, že vlastnické právo na hvězdu DX3906 nyní patří Čcheng Sin a předala
Tchien-mingovi luxusní černou koženou složku.
„Vaše hvězda.“
Když úředníci
odešli, doktor Che se otočil ke Tchien-mingovi. „Nemusíte odpovídat, pokud
nechcete, ale tipuji, že jste tu hvězdu koupil nějaké ženě?“
Tchien-ming na
chvíli zaváhal, ale pak přikývl.
„Má to ale
štěstí!“ Che si povzdechl. „Život je hned příjemnější, když je člověk bohatý.“
„Ale prosím
tě,“ ušklíbla se recepční a vyplázla na Cheho jazyk. „Bohatý? Ty i kdybys měl
třicet miliard, stejně bys nikomu žádnou hvězdu nekoupil. Ha! Myslíš, že jsem
zapomněla, cos řekl předevčírem?“
Che se zatvářil
poněkud dezorientovaně. Lekl se, že se dívka chystá prozradit jeho názor na
celý projekt hvězdné dražby: Tenhle trik, který OSN vymyslela, to není nic
nového. Asi před deseti lety už jej zkusila partička podvodníků. Prodali
tenkrát nějaké parcely na Marsu a Měsíci. Byl bych v šoku, kdyby na to někdo skočil
podruhé.
Recepční měla
na mysli naštěstí něco jiného: „Tady nejde jen o peníze, ale o romantiku.
Romantiku! Chápeš?“
V průběhu celé
transakce dívka na Tchien-minga vrhala kradmé pohledy, jako na nějakou postavu
z mýtů a bájí. Ve tváři se jí postupně vystřídala zvědavost, úžas, obdiv a
nakonec, když si Tchien-ming převzal koženou složku, závist.
Doktor Che
raději změnil téma: „Všechny listiny zašleme příjemkyni v nejbližším možném
termínu. O vás se nezmíníme. Ostatně nemáme ani co prozradit. Vždyť ani neznám
vaše jméno.“ Che vstal od stolu a vyhlédl z okna. Bylo už po setmění. „Pokud si
přejete, mohu vám vaši hvězdu — pardon, hvězdu, kterou jste koupil jí — osobně
ukázat.“
„Uvidíme ji ze
střechy téhle budovy?“
„Ne. Na to je
všude kolem příliš silný světelný smog. Musíme se vypravit hluboko do
příměstských částí. Pokud se necítíte dobře, můžeme to nechat na jindy.“
„To ne. Rád
bych ji viděl co nejdřív.“
Po více než
dvouhodinové jízdě záře Pekingu za jejich zády konečně pohasla. Doktor Che
stočil vůz ze silnice do polí, aby je nerušily ani reflektory projíždějících
aut. Pak zhasl světla a vystoupil. Na nebi končícího podzimu se vyjímaly
mimořádně jasné hvězdy.
„Vidíte Velký
vůz? Natáhněte si diagonálu přes ten čtyřúhelník a prodlužte ji. Ano, tím
směrem. Vidíte ty tři hvězdy v tom ležatém trojúhelníku? Nakreslete přímku od
vrcholku svisle k základně a táhněte ji dál. Vidíte? Tamhle. To je vaše hvězda,
váš dar.“
Tchien-ming
ukázal na jednu hvězdu, pak na druhou, ale doktor Che pokaždé zavrtěl hlavou.
„Ne, ta mezi nimi, kousek na jih. Zdánlivá magnituda 5,5. Normálně by ji
spatřilo jen cvičené oko, ale počasí je dnes ideální. Měl byste ji zahlédnout i
vy. Něco vám poradím — nedívejte se přímo na ni, ale trochu do strany.
Periferní vidění je citlivější na světlo. Až ji najdete, můžete na ni
zaostřit…“
S Cheho pomocí
Tchien-ming svou DX3906 konečně uviděl, ačkoli byla velmi slabá a on ji musel
znovu najít pokaždé, když se přestal soustředit. Lidé si sice představují, že
všechny hvězdy jsou stříbrné, ale on si při důkladnějším pohledu všiml, že
každá má trochu jiný odstín. DX3906 byla temně rudá. Doktor Che mu slíbil
poslat nějaké materiály, aby ji Tchien-ming mohl najít i v jiných ročních
obdobích.
„Jste šťastný
muž, stejně jako žena, které jste tu hvězdu věnoval,“ řekl Che.
„Bohužel nemáte
pravdu, doktore. Brzy zemřu.“
Cheho to
přiznání podle všeho nepřekvapilo. Zapálil si cigaretu a chvíli kouřil mlčky.
Pak prohodil: „Stejně si myslím, že jste požehnaný. Lidé jsou k existenci
jiných světů slepí. Většina prozře teprve na smrtelné posteli.“
Tchien-ming se
na Cheho podíval a pak vzhlédl zpátky k obloze. Teď už DX3906 našel snadno.
Před očima se mu odvíjel cigaretový kouř, skrze který ta slabá rudá tečka
problikávala. Než ji uvidí, nebudu už mezi živými.
Objekt, na nějž
se díval, na který se brzy podívá i ona, byl samozřejmě pouhým světelným
odrazem starým 286 let. Ten mdlý paprsek světla musel překonat tři staletí, než
dopadl na jeho sítnici. A dalších 286 uplyne, než k Zemi dospěje světlo hvězdy
právě z tohoto okamžiku. Tou dobou se dávno promění v prach i Čcheng Sin.
Jaký asi bude
mít život? Snad si tu a tam vzpomene, že v tom oceánu hvězd je jedna, která
patří jen jí.
Copyright © 2010 by Liu Cixin
Cover art © Stephan Martiniere
Translation © Aleš Drobek, 2018
Czech language translation rights © 2018
China Educational Publications Import & Export
Corp., Ltd.
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2018
ISBN 978-80-7577-559-7
Žádné komentáře:
Okomentovat