Ondřej Sekora (1899–1967) byl významný ilustrátor a tvůrce
dětských knih, jehož nejslavnější hrdiny dodnes zná v podstatě každé malé dítě.
Současně zanechal nepřehlédnutelnou stopu v dějinách české žurnalistiky,
sportu, divadla, audiovizuálních médií či komiksu a obecně patří k
nejzásadnějším tvůrcům domácí populární kultury první poloviny dvacátého
století. U příležitosti sto dvacátého výročí Sekorova narození a zároveň jako
doprovod stejnojmenné výstavy připravené Moravským zemským muzeem v Brně
vychází nyní publikace Sekora - Mravenčí a jiné práce.
Výpravná monografie je rozdělena do dvanácti kapitol, které
detailně zkoumají jednotlivé okruhy Sekorových rozsáhlých tvůrčích aktivit.
Díky takto široce pojatému záběru, ale i díky přístupu k Sekorovu aktuálně
zpracovanému archivu a spolupráci s řadou institucí, jež mají v držení
sekorovské fondy, nabízí publikace mnohem komplexnější pohled na Sekorův život
a dílo, než byl v případě tohoto domněle dobře známého tvůrce dosud k
dispozici.
Monografie je provázena bohatým obrazovým materiálem;
reprodukce se dočkalo mnoho originálů a artefaktů, které zatím nebyly širší
veřejnosti známy, včetně jeho soukromé malířské tvorby a studijních kreseb.
Autorský kolektiv vedl Tomáš Prokůpek, který působí jako vedoucí Oddělení dějin
literatury Moravského zemského muzea, specializuje se na dějiny středo a
východoevropského komiksu a jeho vazby na karikaturu a ilustraci.
Společná edice nakladatelství Akropolis a Moravské zemské
muzeum (336 stran, ISBN 978-80-7470-270-9 nebo 978-80-7028-528-2).
Výstava v brněnském Dietrichštejnském paláci trvá do 30. června.
Ukázky z knihy:
Ve stínu avantgard: parížské pobyty a přelom dvacátých let
Výrazně formativním zážitkem byly pro Sekoru dva roční
pobyty v plodném uměleckém prostředí Paříže, kam byl vyslán jako redaktor svého
domovského listu. V průběhu první cesty, uskutečněné od podzimu 1923 do léta
1924, zde na Akademii Grande Chaumière intenzívně navštěvoval volně přístupný
ateliér večerního kreslení aktu dle živého modelu. Právě zde zřejmě vznikla
část početné série svěžích dochovaných kresebných skic ženských figur, jež
dodnes z jeho díla známe. Ve figurativních pokusech jistě Sekora pokračoval i
po návratu domů, a to zřejmě i v technice olejomalby. Svědčí pro to alespoň
sporé fotografické záběry do jeho ateliéru dvacátých let, na nichž se několik
takovýchto pláten s ženskými akty – kompozičně a stylově stojících asi nejblíže
soudobým francouzským neoklasicizujícím aktům boskovického rodáka Otakara
Kubína (1883–1969) – nachází. Další osudy těchto maleb jsou však dnes nejasné.
Při druhé návštěvě Paříže v letech 1927 až 1928 přichází
Sekora do kontaktu mimo jiné i s malířem Josefem Šímou (1891–1971), a to právě
v období formování klíčového seskupení lyricky imaginativně orientovaných
malířů a básníků Vysoká hra/Le Grand Jeu. Není bez zajímavosti, že právě v době
druhého pobytu se s pařížskými „simplisty“, jak se nazývali básníci Vysoké hry,
intenzívně stýkal i básník, Sekorův kolega, referent Lidových novin a přítel
Richard Weiner. O své zdejší tvorbě, již nemáme dochovánu, se Sekora rozepisuje
v listu matce do Čech: „Jeden čas jsem byl hodně rozmrzelý a pak druhý čas
maloval ten obraz olejovými barvami. Byl u mne Šíma, líbilo se mu to v hlavních
věcech (já teď ani nevím, jestli jsem Vám o tom už nepsal), ale detaily jsem
zvrtal. Říkal, že kdybych tak půl roku maloval a hodně maloval, že bych přišel
do toho pravého.“ V této době však ve městě nad Seinou působí i řada dalších
českých moderních a avantgardních umělců, s nimiž zde mohl výtvarník přijít do
kontaktu. Kromě Šímy přinejmenším i s dalšími moravskými tvůrci, kupř.
Františkem Foltýnem (1891–1976) či Vincencem Makovským (1900–1966), ale i s rozvíjejícím
se artificialismem Jindřicha Štýrského (1899–1942) a Marie Čermínové – Toyen
(1902–1980). Reflexe těchto a mnohých dalších uměleckých „zázraků“ Paříže si
však Sekora nechává skoupě pro sebe, ve svých zápiscích z tohoto období o nich
striktně mlčí (v listu matce příznačně zmiňuje pouze návštěvu zámku Versailles,
který je asi „tak velký jako Královo Pole“). Je zřejmé, že daleko přímočařeji
jej jako kreslíře a karikaturistu oslovila zdejší populární kultura.
Literatura pro děti a mládež
Předchozí kapitoly této knihy sledovaly, jak Ondřej Sekora
postupně získával profesní ostruhy na kolbišti novinové karikatury, časopisecké
i knižní ilustrace a obrázkových seriálů. Máme-li se nyní věnovat Sekorovi coby
autoru knih pro dětského čtenáře, je třeba hned na úvod říci, že jde o oblast
tvorby, která je s oněmi výše zmíněnými od počátku úzce spjata. Tím, kdo sehrál
roli symbolického průvodce Sekory při jeho přerodu do literárního autora, nebyl
nikdo jiný než Sekorova postava dodnes vůbec nejznámější – Ferda Mravenec.
Ondřej Sekora se
představil jako samostatný autor dětské literatury knihou, jejíž titul na
oblíbeného hrdinu prostě odkazoval. Kniha Ferda Mravenec vyšla roku 1936 v
nakladatelství Josefa Hokra, jež se v té době již třetím rokem výrazně specializovalo
na vydávání knih a časopisů určených mládeži. Sekorův svazek otevřel Hokrovu
nově založenou profilovou knižnici určenou mladším dětem Knížky kouzelného
zrcadla, jež poté úspěšně vycházela až do likvidace nakladatelství roku 1949.
Byl to také právě Josef Hokr, kdo Ondřeje Sekoru pobídl, aby o populární
postavě obrázkového seriálu Lidových novin napsal prozaický text doplněný
ilustracemi. Svazek čekal prodejní úspěch, další dotisky – a také (čtenářským
úspěchem jistě podpořené) pokračování Ferdových dobrodružství a vedle nich i
samostatné příběhy humorné postavy brouka Pytlíka, jemuž byla v knize Ferda
Mravenec přisouzena epizodní role. U Hokra tak v téže edici posléze vyšly knihy
Ferda Mravenec v cizích službách (1937), Ferda v mraveništi (1938) a nádavkem
ještě Ferdův slabikář (1939), dále Trampoty brouka Pytlíka (1939), Malířské
kousky brouka Pytlíka (1940) a nakonec i poválečný pokus o návrat k Ferdovi v
knize Ferda cvičí mraveniště (1947). Věnujeme-li Ferdově literární podobě
bližší pozornost, zjistíme, že ji lze nahlédnout z průsečíku několika dobově
koexistujících proudů, tendencí, tradic a kontextu.
 |
| Z výstavy v Moravském zemském muzeu |
Žádné komentáře:
Okomentovat